Jako žák porazil Bodieho Millera, teď už je David Kubeš v seniorské reprezentaci alpského lyžování
Alpský lyžař David Kubeš žije v Živanicích kousek od Pardubic, v krajském městě studuje na sportovním gymnáziu, ale nejlépe se cítí ve zcela jiných nadmořských výškách. Osmnáctiletý mladý muž je nadějí českého sjezdového lyžování a letos byl zařazen do hlavního reprezentačního týmu mužů.
Gratuluji k vašemu zařazení do seniorského reprezentačního týmu. Splnil se vám sen?
Moc děkuji. Musím ale říct, že to nevnímám jako splnění svého snu. Je to určitě úspěch, ovšem i příležitost se dál postupně zlepšovat. Jdeme dál a uvidíme, co z toho bude.
Vy nejste úplně rozený horal, jak jste se dostal k tomuto sportu?
Lyžovali jsme s tátou, odmala jsme jezdili na ledovce. A tam jsme čirou náhodou potkali český závodní tým. Začal jsem s nimi postupně jezdit a zůstal jsem u toho dodnes.
Poháry už se moc nikam nevejdou, některé už proto ukládám do krabic. Ale nějaké to místo se ještě pořád najde.
David Kubeš, člen seniorské reprezentace ve sjezdovém lyžování
Máte za sebou řadu mezinárodních úspěchů. Na co jste nejvíc pyšný?
Tento rok určitě mistrovství světa, kde jsem byl druhý a třetí v kategorii do 18 et v super G a ve sjezdu. A také v lednu páté místo na mládežnické olympiádě v super G.
Ještě máte kam věšet získané medaile?
Poháry už se moc nikam nevejdou, některé už proto ukládám do krabic. Ale nějaké to místo se ještě pořád najde.
Čtěte také
Četla jsem, že v 15 letech jste si už připsal jeden nevšední skalp. Porazil jste slavného Američana Bodieho Millera.
To byla taková novinářská akce, kam jsem byl pozvaný jako nejlepší žák. A můžu říct, že to bylo úplně super. A viděl jsem se s Bodiem, což byl taky zážitek.
Co jste si myslel v tu chvíli, kdy jste byl lepší než on?
Neřekl bych, že jsem byl lepší. On tam byl zejména jako propagátor lyží a neměl v plánu nic závodního. Nebylo to tak, že by mne nechal vyhrát, to ne. Ale úplně nadoraz taky nezávodil.
Jezdíte ve všech kategoriích nebo máte specializaci na určitou disciplínu?
Zatím specializaci úplně nemám. Jezdím vlastně všechno od slalomu až po sjezd, ale nejvíc mi jde obří slalom a super G.
Nevím, jestli to tak vnímám jen já jako laik, ale když se řekne slalom, tak je to hezké, ale když se řekne super G, tak je to wow! Je to tak?
Určitě je všechno ve větší rychlosti. A potom ještě sjezd, to je ještě větší adrenalin, že to je ještě o level výš. Musím říct, že jsem zatím jel jen pár sjezdů, ono se to nedá moc trénovat. Ovšem sjezd je prostě největší adrenalin a samozřejmě i největší zážitek.
Ale buďme upřímní, super G je trochu život ohrožující disciplínou.
Něco se může stát vlastně kdykoliv, když jdete třeba i přes přechod na silnici.
Jakou rychlost při závodě vyvinete?
Když nám to teď na mistrovství světa juniorů měřili, tak jsme dosáhli rychlost kolem 120 km/h.
Nebojí se o vás rodiče?
To je zajímavá otázka. Tak mamka určitě, ale taťka se asi nebojí, bych řekl. Ale to je těžké říct. Pár pádů už jsem taky měl, ale zatím musím zaklepat, zdraví drží. Byl to jen například zlomený palec nebo klíční kost. Nic vážného.
Čtěte také
Ve svých 18 letech jste už seniorským reprezentantem. Je náročný přechod mezi dospělé? Jak to nevnímáte?
Letos přechod vlastně žádný ani nebyl. Příprava pořád probíhá s juniorským týmem. Můžu si vybrat. Přechod pro mne byl dva roky zpátky, to jsem přecházel z žáků k juniorům. A ti už jezdí s dospělými. Tak to byl takový větší přechod, ale zvládnul jsem ho úspěšně.
Přijali vás kolegové dobře?
Není to úplně o přijetí. Protože jsem vlastně mezi juniory, kteří mi jsou ročníkově blíž. A s těmi se známe už odmala, protože v Čechách jezdí jen pár lidí. Všichni jsme kamarádi, takže je vše v pohodě.
O vás se říká, že jste vyloženě závodní typ. Co to přesně znamená? Že jste rychlý, soutěživý, že to máte v hlavě dobře nastavené?
Párkrát jsem to o sobě slyšel, ale úplně to tak nevnímám. Určitě to musíte mít v hlavě dobře nastavené, protože, když se postavíte na start závodu, tak se musíte soustředit jen na tu chvíli. Je to o těch dvou minutách. Trať si můžete předtím vyzkoušet, ale pokaždé jedete vlastně jako poprvé.
Špičkový závodník by měl mít skvělou fyzickou kondici, techniku na lyžích až po čistou hlavu. Ta hlava dělá strašně moc.
David Kubeš, člen seniorské reprezentace ve sjezdovém lyžování
Jaké vlastnosti by měl mít špičkový závodník?
Tak těch vlastností je určitě mnoho. Od skvělé fyzické kondice, přes techniku na lyžích až po čistou hlavu. Ta hlava dělá strašně moc.
Jak se udržujete ve fyzické kondici? Pravidelně asi trénujete, i když teď koronavirus možná trochu zkomplikoval přípravu.
Trénuji pravidelně každý den, někdy i dvakrát denně. A možná paradoxně mi koronavirus osobně vlastně vyhovoval. V podstatě jsme byli doma. Školu jsem mohl řešit z domova a tak jsem měl i víc času na kondiční přípravu.
Čtěte také
Studujete čtvrtý ročník sportovního gymnázia. Takže se bude maturovat.
Bude. Nemám úplně individuální plán, ale ve škole můžu chybět, uvolňují mne neomezeně. Ale zase na druhou stranu musím mít všechny známky v pořádku.
Jak vnímá škola vaše úspěchy?
Určitě mi pár učitelů pogratuluje. Škola je sportovně zaměřená, takže učitele to zajímá, jsou také do sportu zapálení.
Jak konkrétně vypadá vaše příprava? Asi nejste každý den na lyžích a na svahu. Do zahraničí se teď také moc jezdit nedá.
U tohoto sportu se dá příprava rozdělit na lyžařskou a kondiční. S tím, že lyžujeme po celý rok, ale je to rozděleno do jednotlivých bloků. Odjíždíme trénovat do zahraničí třeba na týden nebo 14 dnů. Letos jsme začali lyžovat až koncem června, právě kvůli světové pandemii světové. Ale od té doby už byli na výjezdech, v létě 18 dní v Norsku, v Itálii, v Rakousku, pořád někde.
Kolik hodin denně trénujete?
Na lyžích je to hrozně specifické, protože záleží na podmínkách a také na ledovcích. Na každém ledovci se lyžuje jinak časově. Ale například teď jsme přijeli z Litvy, kde jme trénovali v lyžařské hale. A tam jsou podmínky pořád stejné, je jedno, jestli přijdete v sedm hodin ráno nebo večer.
Kromě samotného lyžování to bude možná i plavání a posilování?
Na kopci strávím tak čtyři hodiny dopoledne, například. A odpoledne potom ještě hodinu nebo hodinu a půl kondičního tréninku. A to všechno kvůli dvěma minutám závodu.
Čtěte také
Stojí to vůbec všechno za tu námahu a dřinu? A chtěl byste mít jednou vlastní na míru ušitou kombinézu s nějakým komiksovým motivem? Víte, kam narážím.
Na Ester Ledeckou, samozřejmě. Tak nad tím jsem zatím vůbec nepřemýšlel. Ale je pravda, že kombinéza dokáže nějakou tu setinku ubrat. Záleží samozřejmě na materiálu a ty máme určitě skvělé.
A váš lyžařský vzor?
Určitě Marcel Hirscher. Protože to, co dokázal a předváděl v posledních letech, to bylo neuvěřitelné.
Pokud by chtěl někdo začít se sjezdovým lyžováním, co byste mu vzkázal? Co je v tomto sportu nejnáročnější a proč je podle vás jedinečný?
Jedinečný je určitě kvůli onomu adrenalinu a rychlosti. Ovšem na druhou stranu je hrozně náročný na všechny věci okolo. Příprava lyží, pořád nějaké balení a stěhování se někam. Trenérský zabezpečení je ohromně náročné, aby byla vůbec možnost kvalitního tréninku.
Není to jednoduchá cesta, kterou jste si zvolil. Co je teď před vámi, na co se soustředíte?
Pokaždé na aktuální sezónu. Chci se posunovat dál a takovým snem nebo cílem je chytit se co nejdříve v evropském poháru. A uvidíme, co z toho bude.
Říká David Kubeš, nový člen seniorské reprezentace v alpském lyžování. Děkuji za rozhovor, ať se vše vydaří podle vašich představ.
Děkuji vám velmi za pozvání a na shledanou.
Související
-
Vděčím asi tisíci andělů za to, že tady jsem. A dál jako sportovec hrdě nosím českou vlajku
Český rozhlas Hradec Králové vám představí skvělého chlapa, člověka, který moc dobře ví, jak vypadají nejen boje sportovní, ale také ty skutečné.
-
Sport z vás udělá lepšího člověka. To je poselství mistra světa a olympijského vítěze Lukáše Krpálka
Dvojnásobný mistr světa a olympijský vítěz, Sportovec roku 2019, judista Lukáš Krpálek se do Jičína vrací rád. S místním oddílem SK Judo Jičín ho pojí přátelské vztahy.
-
Ať je vám všem do skoku, vzkazuje Jiří Soukup, v 91 letech ikona českého vytrvalostního sportu
Jiří Soukup už má na bedrech devět křížků a je stále vitální, dobře naladěn, pořád s jiskrou v oku. Kdo by se nechtěl dožít tak požehnaného věku, navíc v takové kondici?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
