Jako historik se na působení papeže těším, jako věřící doufám, že půjde cestou vnitřní obnovy církve

Nejen o novém papeži si popovídáme s knězem a také vedoucím Katedry kulturních a náboženských studií Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové Tomášem Petráčkem. Tak co říkáte na novou hlavu katolické církve, papeže Lva XIV.?
Byl zvolen nečekaně rychle a myslím, že jsme mnozí doufali, že to bude o něco později, že si stihneme více odpočinout od toho mediálního běsnění okolo zesnutí papeže Františka. A zatím signály, co nový papež vysílá, jsou takové trošku ambivalentní nebo dvojznačné. Na jednu stranu dělá výrazná gesta směrem ke kurii a ke konzervativním kruhům, už například oblečením, které si zvolil pro své první vystoupení na balkonu Svatopetrské baziliky. Na druhou stranu se v některých projevech zase jednoznačně přihlásil k druhému vatikánskému koncilu, k synodální cestě a k pokračování v cestě reforem papeže Františka. Takže asi budeme muset ještě počkat, než se ukáže, jaký typ pontifikátu to bude. Ale určitě má tu ambici a to, myslím, vyjádřil i svým heslem i svojí formací augustiniána, že by byl rád papežem pro všechny. Nejen navenek, to také neustále zdůrazňoval, jako papež František, ale zároveň chce být i papežem pro všechny uvnitř církve.

Lev XIV. vyjádřil i svým heslem, že by byl rád papežem pro všechny. Nejen navenek, ale chce být i papežem pro všechny uvnitř církve.
Tomáš Petráček, vedoucí Katedry kulturních a náboženských studií Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové

Bylo pro vás překvapení, když zaznělo jméno nového papeže? Protože to nebyl jeden z horkých kandidátů, o kterých se mluvilo.
Byl určitě ve druhém sledu těch papabile, o kterých se uvažuje, že by mohli být papežem. Mnohým zatrnulo, když se ozvalo první jméno Robert, protože tam byl i kardinál Sarah, který je známý jako dost problematický představený kongregace pro liturgii a jednoznačný kritik Františkovy cesty. Ale mně v mnohém připomíná trošku postavu ze slavného a teď velmi aktuálního filmu Konkláve, protože on se také vlastně ukázal jakoby odnikud. On je kardinálem teprve v poslední konzistoři v roce 2023, takže je tam vlastně jako takový homo novus. Nový člověk na kurii. A předtím také, jako ona filmová postava, plnil docela náročné a složité úkoly, které mu papež František svěřoval. Jako historik se na to jeho působení opravdu těším, jako věřící doufám, že půjde cestou vnitřní obnovy církve, kterou, si myslím, církev nutně potřebuje.

Čtěte také

Kněz a učitel Tomáš Petráček: Expertů na rozeštvávání je tu plno, chybí nám ale usmiřující poselství

O čem svědčí jméno, které si vždy nový papež vybere? V tomto případě tedy jméno Lev?
Minimálně jedna z těch podstatných inspirací je papež Lev XIII. který byl v úřadě na konci 19. století. A to, co nový papež zdůraznil, je ta jednoznačně pozitivní role tehdejšího papeže Lva XIII., který začal řešit opravdu aktuální otázky své doby, což v té době byla sociální a dělnická otázka, masy chudých, sociální konflikty, v té době třeba ještě neexistovaly státem garantované důchody a spoustu dalších sociálních vymožeností, které máme dnes. Byla třeba čtrnáctihodinová pracovní doba a šest dní v týdnu. Byly to opravdu nelidské poměry. A pro mě je určitě Lev XIII. důležitý jako papež, který první přitakal tomu, že demokracie je možná forma vlády, dokonce navázal kontakt s republikánskou Francií a odložil takovou tu neproduktivní strategii, že církev komunikuje s moderním světem a společností pomocí odsudků. On začal formulovat nauku církve pozitivně. Od něj pochází záplava encyklik, kde se církev snaží formulovat svůj postoj k otázkám pozitivně. Už ne jen tím, že se světu vysmívá a odsuzuje ho.

Vymysleli jsme cyklus přednášek o tom, jak se církev podílela na budování Hradce. A uděláme je v místech, kam se lidé běžně nedostanou.
Tomáš Petráček, vedoucí Katedry kulturních a náboženských studií Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové

Takže to byl velký reformátor, který se nebál jít za svými sny?
Změnil spoustu věcí. Například si uvědomil, že církev velmi zaostává v oblasti vědy a vzdělání. Proto podporoval vznik nových univerzit, založil biblickou školu v Jeruzalémě a další instituce. Na druhou stranu jsou tam samozřejmě i některé věci, ke kterým se, doufám, hlásit nový papež nebude. A to je například to, že za Lva XIII. výrazně pokročila centralizace církve do římského centra. Což mnozí historici mají za to, že by to církvi pomohlo. Naopak, je to jedna z věcí, která by se měla změnit.

Čtěte také

Život člověka je utkán ze vztahů. Ty rozhodují o kvalitě lidské bytosti, říká teolog Tomáš Petráček

Vy jste nás také přišel pozvat na cyklus osmi historických přednášek pro veřejnost, které se budou konat teď od středy v atraktivních církevních interiérech Hradce Králové. O co se jedná?
Vzniklo to tak, že letos Hradec Králové intenzivně slaví 800 let od první zmínky o městě. Už to nebyla sídelní aglomerace městského typu, ale skutečné královské město se vším všudy. A tak jsme si s hradeckým biskupem Janem Vokálem řekli, že by církev chtěla také k oslavám přispět. Vymysleli jsme cyklus osmi přednášek o vztahu církve a města. Jak se církev podílela na budování našeho slavného města. Děláme to ve spolupráci s kolegy z Filozofické fakulty UHK, kde jsou vynikající historici, a protože máme poměrně hodně přátel a vazeb, tak jsme k tomu pozvali třeba i Miloše Doležela, známého spisovatele a básníka.

A napadlo nás udělat přednášky v místech, kam se lidé běžně nedostanou. Jako je bývalý seminární kostel svatého Jana Nepomuckého, dnes Městská hudební síň. Tedy vždy je ta přednáška nějak vázaná na to konkrétní místo. Jednu bude mít také známá hradecká postava, poslanec Parlamentu České republiky Matěj Havel, který je můj bývalý doktorand. Ten bude mluvit o kanovníku Reylovi a zase to bude v dnešní budově Biskupského gymnázia, kde je krásná kaple, kam se lidé normálně nemají šanci dostat a kterou právě kanovník Reyl postavil.

Papež František změnil vnitřní naladění církve z do minulosti zahleděného společenství na společenství, které hledí do budoucnosti s nadějí.
Tomáš Petráček, vedoucí Katedry kulturních a náboženských studií Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové

Většina přednášek proběhne u nás v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Velkém náměstí, kde děláme různé aktivity poměrně často. Hned příští týden, v pátek 23. května, tam budeme mít vzácného hosta ze Slovenska, přijede František Mikloško, známý disident a politik, a budeme si vyprávět o tom, co se děje na Slovensku, a o roli křesťanství v současném světě. A momentálně máme v kostele skvělou instalaci Postbaroko vynikajícího českého mladého umělce Martina Skalického, ta bude končit právě onoho 23. května. Na Noc kostelů si to budou moci lidé také prohlédnout a autor je sám provede, bude mít komentovanou prohlídku.

Čtěte také

Tomáš Petráček: Rehabilitace pátera Josefa Toufara je důležitá pro českou společnost a právní systém

Všechny přednášky jsou nějak vázané na to, co tady církev v uplynulých staletích vytvořila ve spolupráci s městem. Teď ve středu 14. května přijede vynikající badatel a člen jezuitského řádu Miroslav Herold a bude hovořit o tom, jakým způsobem se jezuité podíleli na životě Hradce Králové. Koneckonců to nemůže nikdo přehlédnout, protože jezuitská kolej, dnes Nové Adalbertinum zabírá půl Velkého náměstí. A papež František byl také jezuita, ano. První jezuita na papežském trůně. Tedy přednášky jsou vázané na to, jak bylo město ovlivněno církví a naopak jak církev zase žila ve městě. Například na působení kněžského semináře, kde byla první veřejně přístupná knihovna ve městě a další věci.
00:13:04

Jak na papeže Františka vzpomínáte? Opustil nás na Velikonoční pondělí, což bylo symbolické, ne?
Určitě to byl dlouhý a završený život. Přestože se mu vyčítá, že neprovedl nějaké strukturální institucionální reformy, tak on zásadně změnil vnitřní naladění církve a mentalitu z takového toho sebelítostivého, do minulosti zahleděného společenství na společenství, které hledí do budoucnosti s nadějí. Vnímal jsem to třeba i na mši, která se sloužila hned druhý den v katedrále, kam se spontánně sjely desítky kněží a stovky věřících. Nebyla to tryzna. Lidé se tam nesvíjeli bolestí, panovala tam taková radostná, uvolněná atmosféra nového začátku, velkého očekávání do budoucnosti. Tak doufejme, že nový papež, který byl jeho blízký spolupracovník a člověk, kterému papež František velmi důvěřoval, ta očekávání naplní.

Tomáš Petráček ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Děkuji za vaše slova. Naším hostem byl kněz a vedoucí Katedry kulturních a náboženských studií Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové Tomáš Petráček.