Jak žiju, tak řídím! Stres a horko za volantem aneb Na cestě bez hádek. Rady dopravní psycholožky

Čtěte také

Agresivitu za volantem spouští pomalá jízda. Řízení je jako komunikace bez dostatku informací

Chováme se za volantem jinak než v běžném životě?
Ono se to těžko odděluje. Většinou jací jsme v běžném životě, tak mnoho z toho chování promítáme i za volant. Já jsem dříve participovala na rehabilitačních programech pro řidiče s problematickou řidičskou praxí a tam jsme dokonce měli motto: jak žiju, tak řídím.

Když třeba opravdu nedodržujete pravidla v běžném životě, těžko je budete dodržovat za volantem. Stejně tak pokud jste úzkostní nebo roztržití, tak se vám to může dít i při řízení vozidla. A naopak třeba zase nabubřelé ego nebo agresivita se také promítá do stylu řízení.

Nicméně pokud se vyjezdíte a umíte své slabé stránky nějakým způsobem zreflektovat, tak na sobě můžete pracovat a řadu z těch negativ v průběhu řidičské praxe odstranit.

Čtěte také

Za volantem rozhoduje tolerance a rozum. Vyplatí se nespěchat, radí dopravní expert Vít Jedlička

Dá se tedy říci, že existují určité typy řidičů podle jejich chování?
Určitě můžeme řidiče dělit podle věku, podle zkušeností, podle toho, jak často usedají za volant, od svátečních řidičů až po řidiče profesionály, pro které je to každodenní chleba. A já tedy nejraději pracuji s těmi tzv. defenzívními řidiči.

Existují i kurzy defenzívní jízdy, kde se učíte řídit ohleduplně, být vidět a řídit plynule, snažit se vyvarovat přestupkům a dobře na silnici komunikovat. Ona samozřejmě existují nějaká klišé, vždy, když vidím nějakého agresivního řidiče, tak si řeknu, no jo, testosteron.

Proč se z jinak klidného člověka může za volantem stát agresivní řidič?
Auto nám do jisté míry blokuje nějaké sociální zábrany, těžko bychom se třeba s někým pohádali z očí do očí. Ale když vidíme auto, které nás na vozovce zdržuje, tak už si toho člověka trošku dehumanizujeme, vnímáme jen to auto a pak je snadnější jít do agrese.

Čtěte také

Jediný způsob jak někam přijet včas, je vyjet dřív. Dobrá rada dopravního experta Víta Jedličky

Ale znám spíše ženy, které jsou za volantem obecně klidnější a tak nějak je nic nerozhodí. Nechtěla bych je to nijak škatulkovat, kdo zůstane v klidu a je emočně stabilní jedinec, který se nenechá rozhodit ani v nějaké stresové situaci. Takže auto nám nabízí pocit anonymity a bezpečí.

S jakými lidmi se vy dostáváte do kontaktu?
Na rozdíl od poradenského psychologa, kam chodí klienti dobrovolně, tak k dopravnímu psychologovi se chodí na základě toho, že jim to ukládá zákon o silničním provozu. A ty řidiče lze rozdělit do dvou kategorií.

Jednak jsou to profesionální řidiči nákladních vozidel nad 7,5 tuny a řidiči autobusů, kteří jsou povinni podrobit se dopravně psychologickému vyšetření při nástupu do zaměstnání. A pak od 50 let věku periodicky po pěti letech.

Čtěte také

Desítky řidičů ve věku 65+ si na hradeckém letišti vyzkoušely, jaké to je dostat smyk

A druhá kategorie jsou řidiči problematičtější, kterým byl udělen zákaz řízení motorových vozidel ve správním řízení nebo soudně. Nebo takzvaní vybodovaní, kteří dosáhli 12 trestních bodů. A tato škála je velmi pestrá, od mladých řidičů až po seniory.

A liší se i přístupem. Já nejraději pracuji s těmi, kteří jsou motivováni, chovají se slušně a ohleduplně, chtějí se o sobě něco dozvědět. S nimi se dobře pracuje. Naopak špatně se pracuje s někým, kdo přijde s pocitem, že mu bylo ublíženo a je to o přesouvání viny.

A nejvíce nerada mám, když se řidiči hájí tím, že jim byl odebrán řidičský průkaz na udání. Říkám, ale vy stejně za volantem nemáte co dělat, pokud jste požili alkohol. A jestli vás někdo udal, tak je to jen vedlejší produkt. Prostě alkohol za volant rozhodně nepatří.

Radana Ryšánková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Celou radioporadnu s dopravní psycholožkou PhDr. Radanou Ryšánkovou si můžete poslechnout v našem audioarchivu.