Jachtař z Janských Lázní, který ale miluje hory. Čecho-Ir Cormac Bruncvik Buk obeplul na lodi Irsko
Teď nás čeká setkání s mladým jachtařem z Janských lázní, Cormacem Bruncvikem Bukem, kterého prý brával na jachtu táta už jako miminko, ale na svou opravdovou premiéru na moři si počkal až do svých 20 let, když se letos v létě zúčastnil velkého prestižního závodu kolem Irska.
Hned se zeptám, podle vašeho jména, vy jste Ir nebo Čech, jak to je?
Já jsem Čecho-Ir, mám dvojí občanství, protože táta je Ir a mamka Češka. Narodil jsem se na Kladně a teď žiji v Janských Lázních. V Irsku jsem žil asi rok a půl, v pěti až šesti letech, chodil jsem tam chvíli do školy. Takže i díky tomu mám dobrou angličtinu.
Na moři jsem si představoval v dálce horu. Mám rád chození po horách, lezení, hlavně snowboarding a lyžování v zimě, učím jako instruktor.
Cormac Bruncvik Buk, jachtař
Jak to bylo s tím vaším prvním vstupem na palubu lodi, táta vás tam bral jako hodně malého?
To jsem byl opravdu v kočárku, takže si to nepamatuji. Už od malička jsem tomu byl vystavený, ale až teď se mi podařilo k tomu nějak pořádně přijít. Jinak táta je takový trochu šílenec na lodi, už toho zvládnul hodně, obeplul celý svět sám na jachtě v rámci jednoho závodu. Přeplul Atlantik na sedmimetrovém člunu.
Čtěte také
Líbila se vám voda a lodě už odmalička?
Vůbec, já jsem to nenáviděl. Táta mě do toho nutil, ale neopren a slaná voda mi nedělaly dobře na kůži. Ale já miluju hory. Vždy, když jsme byli někde na moři, tak jsem si představoval v dálce horu. Mám rád chození po horách, lezení, hlavně snowboarding a lyžování v zimě, učím jako instruktor.
Tak, co bylo tím spouštěcím momentem, že jste se pustil v létě do velké plavby okolo Irska?
Měl tu možnost a čas, tak jsem si říkal, proč ne. Aspoň jednou bych to mohl zkusit. Projít si něčím, čím si prošel táta. Chtěl jsem to vyzkoušet na vlastní kůži.
Co musí člověk udělat pro to, aby mohl obeplout v prestižním závodu Irsko?
Byl to závod Round Ireland Race. Musíte mít za sebou nějaké jachtařské kurzy, to záleží podle posádky. My jsme měli velkou posádku, měli jsme tam hodně lidí, celkem 21 osob, někteří byli vycvičeni. Jachta měřila 21 metrů, takže tam jsme všichni žili, střídali si postele, protože těch nebylo dost pro všechny. Jako na ponorce. Někteří jsou ve službě a jiní spějí. A pak obráceně.
Vyzkoušíte si týmovou spolupráci, týmového ducha. Protože loď potřebuje lidi, aby s ní operovali. Aby se na sebe mohli vzájemně spolehnout.
Cormac Bruncvik Buk, jachtař
Museli jste se do závodu nějak kvalifikovat?
Mladé lidi, nejen jachtaře, kteří nemají velké zkušenosti s vodou, jako jsem byl například já, vezmou na loď, aby si vyzkoušeli týmovou spolupráci. Abychom se kvalifikovali do závodu, tak jsme se potřebovali přeplout 150 námořních mil. Tam a zpátky jsme si dali cestu týden před závodem. To je kvalifikace pro ty, co nemají za sebou kurzy. A tam nás hodně potrápilo počasí. To bylo šílené, velký vlny, vyjeli jsme a hned byla bouřka, to byl pomalu hurikán. Většina lodí zůstala v přístavu a my jsme vyjeli.
Čtěte také
Měl jste strach, když byla velká bouřka?
Můžete se bát, protože ty podmínky byly děsivé. Bouřka, jste ve tmě, nemáme na lodi ani světlo, děláte vše po paměti, kde jsou lana a tak. Bylo to docela drsné, byl to zážitek. Ale bát se je vlastně dobře, protože pak jste opatrní. Ale zároveň jsem věřil v našeho kapitána, měli jsme tam profi posádku, měli jsme záchranné vesty. Člověk je jištěný, všechno bylo bezpečné. Nakonec jsme dojeli na 29. místě a v naší kategorii jsme byli třetí. Počasí bylo potom o dost jednodušší, možná až moc. Byla místa, kde moc nefoukalo. Přitom jste na lodi a potřebujete vítr, je to váš jediný pohon.
Jak vypadá služba na takové lodi?
Při startu jsme byli všichni na palubě, to bylo šílené, celkem 60 lodí. Každý člověk měl jedno lano a povoloval, utahoval, prostě každý měl práci. Postupně jsme se dostávali do toho režimu, kdy šel jeden spát, další měl službu. Ty služby byly po čtyřech hodinách. Čtyři hodiny ve službě, další čtyři hodiny potom jako asistent nebo support, kde jste podporoval posádku na palubě, připravoval jídlo, uklízel, kontroloval loď, jestli je v pořádku. Nebo zapisujete do lodního deníku. A pak spánek.
Čtěte také
Vy jste se také zúčastnil nějaké výcvikové plavby?
V rámci toho projektu berou na loď mladé lidi, není to výcvik, je to spíše o zkušenosti. Jdete si vyzkoušet týmovou spolupráci, týmového ducha, jak pracovat v týmu. Protože loď potřebuje lidi, aby s ní operovali. A aby se na sebe mohli vzájemně spolehnout. Ten program, nebo charitu, před několika lety založil táta, ale až letos se to konečně rozjelo.
Kdybyste měl vypíchnout jeden zážitek z toho měsíce a půl na moři kolem Irska, který by to byl?
Asi když od půlnoci do čtyř do rána jste na palubě a zrovna nic nemusíte dělat, tak tam sedíte, je vám zima, máte hlad a koukáte se nahoru na hvězdy.
Zamiloval jste si to?
To nevím, jestli zamiloval, vyzkoušel jsem si to. Tu práci a také získal zkušenosti. Nepovažuje se ale úplně za jachtaře.
Mladý jachtař Cormac Bruncvik Buk byl naším dnešním hostem. Obeplul Irsko, k tomu mu ještě jednou moc blahopřeji. A děkuji za rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
