Italka s českým srdcem nebo je to naopak? Giulia Catania žije v Praze a přitom miluje italskou hudbu

Buon giorno, jinak dobré ráno. Pojďme se vrátit do vašeho dětství. Jaký byl přechod v deseti letech do jiné země? Je ve vás stále kus italské krve?
Hodně lidí mi říká, že mám v sobě hodně italské krve, že je to znát. Já sama to samozřejmě neumím tolik posoudit, ale někdo říká, že mám trošičku přízvuk, což také úplně neposoudím, snažím se ho nemít. Ale lidí říkají, že výrazně gestikuluji, což je také italská krev. A ten přechod nebyl úplně lehký, protože to bylo do cizí země. Měla jsem tady sice babičku a dědu, takže to nebyla úplná cizina, česky jsem trochu uměla. A hlavně přijít tady do páté třídy základní školy a třeba i porozumět slangu dětí v češtině, tak to bylo ze začátku pro mě hrozně těžké. Babička je češtinářka, mluví spisovně, takže porozumět dětem a nějak se mezi nimi zorientovat, nebylo úplně lehké.

Giulia Catania Elisabetta

se narodila před třiadvaceti lety poblíž Milana do česko-italské rodiny, v deseti letech se přestěhovala s maminkou do Hradce Králové. Vystudovala Konzervatoř Pardubice - obor příčná flétna, hostovala ve Filharmonii Pardubice. Aktuálně studuje populární zpěv na Pražské konzervatoři a učí na Rockové škole v Praze.

A jak to bylo s vaším jménem? Vy jste Giulia, takže tady jste Julie?
Ne, jsem pořád Giulia. Dnes už cizí jména nejsou zase tak ojedinělá věc.

V Praze mám poprvé svůj vlastní byt, našla jsem tu první volnost. Opravdu se mi ve stověžaté Praze moc líbí. Jsem tam spokojená.
Giulia Catania, zpěvačka, flétnistka a herečka

Takže jste se vrátila s maminkou do Hradce Králové, poté jste studovala flétnu na konzervatoři v Pardubicích. Aktuálně žijete v Praze, kde studujete na konzervatoři zpěv. Je tedy hodně míst, kde jste už zanechala svoji stopu. Které místo je vaše nejzamilovanější? Je to stověžatá Praha?
Aktuálně je to stověžatá Praha, ano. Tam mám poprvé svůj vlastní byt, našla jsem tu první volnost, když to tak řeknu. Opravdu se mi v Praze líbí, dělám tam konzervatoř, jsem v pátém ročníku na populárním zpěvu a našla jsem si tam i práci. Jednou týdně učím na rockové škole populární zpěv. To je soukromá ZUŠka, kde se zaměřujeme na populární hudbu. A neučíme jen děti, učíme i dospělé. Funguje i jako večerní škola. Jsem tam spokojená.

Čtěte také

Itálii miluji z mnoha důvodů, říká Jana Broukalová - zakladatelka Společnosti přátel Itálie

Jste nadaná flétnistka, teď téměř vystudovaná zpěvačka. Hudba vás tedy provází celý život.
Rodina mě vedla k hudbě od malička, protože i můj děda byl houslista ve Filharmonii Hradec Králové. Ten mě vedl nejvíc ke klasické hudbě. Hrála jsem odmalička na zobcovou flétnu, potom jsem až tady v Česku přešla na příčnou flétnu, to ale zase není takový skok. Zpívala jsem už na ZUŠce, v Hradci jsem chodila na kroužek populárního zpěvu. Paní učitelka mě tehdy zapsala do pěvecké soutěže v Divadle Drak. Tam mě to teprve nastartovalo, že bych se zpěvu mohla věnovat více, protože jsem skončila druhá bez jakékoliv přípravy. Tak jsem si říkala, že bych to mohla se zpěvem zkusit.

Čtěte také

Náchodská kávová Prima sezóna v „Itálii“, ale i s Josefem Škvoreckým

Teď tedy studujete zpěv na další konzervatoři. Kde vidíte svoji budoucnost? Jako flétnistka, zpěvačka nebo možná pedagožka?
To se postupně měnilo postupně se studiem. Když jsem nastoupila na pardubickou konzervatoř v 16 letech, tak jsem tam opravdu šla s vizí, že budu flétnistka. Že se příčné flétně budu naplno věnovat a půjdu stejnou cestou, jako můj děda. Také si přál, abych ve filharmonii hrála jako on. Takže tuto vizi jsem původně měla, ale postupem času jsem zjistila, že to asi není úplně přesně to, co bych chtěla dělat. Na konzervatoři jsem moc ráda hrála v orchestru, bavilo mě to, měli jsme skvělého pana profesora, který nás motivoval, ale přijde mi, že se v orchestru člověk nemůže příliš projevit. Jen pořád sedíte s tím nástrojem, čekáte a počítáte. Ve zpěvu se dá daleko více využít i herecké stránky. Hrozně moc mě to vždy táhlo k divadlu. Takže možná i nějaké konkursy do divadel bych chtěla zkoušet.

Čtěte také

Zapečená sýrová polenta s vepřovými nudličkami. Chuť Itálie, která si vás omotá kolem prstu

Kdo vás učí populární zpěv?
Učí mě paní profesorka Lída Nopová. Na škole učí i její dcera Linda Finková, velice si jí vážím i lidsky. Je úplně skvělá. Máme ji všichni rádi.

Je ve vás půl Italky, k jaké hudbě tedy inklinujete? K temperamentní italské nebo k naší české?
Přiznám se, že víc poslouchám italskou hudbu. Itálie má fůru skvělých zpěváků, tady v Česku to teď až tak úplně slavné není. Tady jsou spíš slavné jednotlivé kapely, kdežto v Itálii je v současnosti strašná spousta mladých nadaných zpěváků.

Nezbytnou součástí italských Vánoc je rodina. Protože Italové mají rádi velké rodinné sešlosti, kde se konzumuje spousta jídla.
Giulia Catania, zpěvačka, flétnistka a herečka

Blíží se Vánoce. To je i v Itálii něco úplně jiného než v České republice. Oni mají Babbo Natale, také mají Befanu, která to vše ukončí, mají spousta jiných tradic a zvyků. Ale nemají například vánoční cukroví. Jak vy slavíte Vánoce?
Já bych řekla, že my to máme namixované. Pravou součástí italských Vánoc je především rodina, protože Italové jsou velice rodinní, mají rádi velké rodinné sešlosti, kde se konzumuje spousta jídla. A já mám velkou část rodiny v Itálii. Tady v Česku není teď úplně možné takové ty italské Vánoce s velkou rodinou slavit. Takže tady to většinou máme komornější.

Milánská opera La Scala|foto:Petr Veber,Český rozhlas

Je zvláštní doba, která nás všechny omezuje. Ať už je člověk Ital, Čech, mladý, starší, dítě, dospělý. I vás omezila v tom, že jste nemohla k nám do studia přinést cédéčko. Je to pravda?
Je to pravda, ano. Měla jsem roztočené demo cédéčko a ještě ho nemám hotové. Zatím to tedy nechci zakřiknout. Chtěla jsem přinést nějakou skladbu, ale bohužel to současná situace zatím nedovolila.

Blanka Malá a Giulia Catania ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják,Český rozhlas

Tak to je důvod, abyste nás příště navštívila už s čerstvým cédéčkem. My přejeme krásný zbytek nejen dnešního dne, ale i letošního roku, i když je složitý pro nás všechny. A rozloučíme se opět ve obou jazycích, ci vediamo.
Ci vediamo. Nebo arrivederci.