Irina Markarjanc: Do všeho jdu s vrozeným arménským temperamentem. Tak vznikla i má hokejová školka

24. listopad 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Irina Markarjanc ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Dnes je s námi ve studiu příjemný host. Je jím žena, velmi půvabná Irina Markarjanc. A také velmi subtilní žena, do které byste opravdu neřekli, co všechno stihne. Jsme rádi, že si na nás udělala čas, protože je osobou, která čas nazbyt nemá. A její jméno dává tušit, že není Češka. 

Pojďme se podívat trošku na vaše kořeny. Odkud pocházíte a jak jste se ocitla tady v Hradci Králové?
Celá má rodina pochází z Arménie. Jsme Arméni, ale rodiče se narodili i žili v Baku, což je dnešní Ázerbájdžán. Žili tam dlouho i moji sourozenci. Já jsem se potom narodila kvůli válce v Ašchabadu v Turkmenistánu. A když jsem byla malá, tak jsme začali cestovat po světě a nakonec jsme se usídlili v Čechách kvůli tatínkově zaměstnání.

Irina Markarjanc ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

To tedy není úplně veselý příběh. Vyrůstala jste tedy v Čechách. Máte ale v sobě pocit, že je vás stále kus Arménky, nebo jste už Češka?
Kdybyste se zeptali mého tatínka, tak vám řekne, že jsem určitě Češka. Ale já v sobě určitě cítím temperament, ten je úplně jiný, je to myslím arménská nebo jižanská mentalita. Ovšem jsem moc ráda, že jsem v Čechách. Mám to tady ráda. Že bych prahla po tom, abych žila v Arménii nebo tam jela zpátky, to nemůžu říct.

Cestovala jsem a poznávala různé kultury a krajiny. V Čechách si moc líbí. I lidé jsou fajn, jak se chovají ke své zemi a jeden k druhému.
Irina Markarjanc, zakladatelka hokejové školky

Co vás těší na tom, že jste v Čechách, co se vám líbí na této zemi?
Strašně moc se mi líbí země jako taková. A díky tomu, že jsem měla možnost cestovat a poznávat kultury a krajiny, musím říct, že také lidé jsou tu fajn, i to, jak se chovají ke své zemi a jeden k druhému. Nepřijde mi to tak hrozné, jak se o Češích říká.

Čtěte také

Jste lektorkou anglického a také ruského jazyka. To ovšem nebyla jediná cesta, kterou jste si v životě vybrala. Já o vás vím, že vás velmi přitahovala také vůně aut a benzínu. Jak je to možné?
Jelikož jsem od malička vyrůstala mezi třemi chlapy, tak mi to přišlo přirozené. Já jsem se dlouho učila, potom přišlo možná nějaké vyhoření, až jsem si říkala, že už mě to nebaví. A šla jsem to zkusit k autům, protože mě přitahovala. Tam jsem vydržela nějakou chvíli a potom jsem se zase vrátila zpátky k učení. Protože jsem pochopila, že nejsem obchodník, nemám obchodní duši pro prodej aut. Tak jsem se vrátila zpátky k lektorství.

Ale z vás se stala dokonce vývojářka.
To je pravda. Pracovala jsem pro jednu nejmenovanou značku. Té jsem věrná dodnes, mám ji moc ráda. A tam to potom šlo ruku v ruce.

Sportíci - víc než školka

Vrátila jste se tedy k lektorství. Kdy přišel nápad založit jazykovou školu?
Já jsem vždy toužila mít svoji jazykovou školu. Hledala jsem způsoby, jak bych to mohla rozjet. A tehdy celé mé nadšení skončilo tím, když mi jedna paní na úřadě řekla, vy k tomu nepotřebujete vůbec nic, stačí papír, tužka a můžete začít. Tam se mé naděje rozplynuly, protože jsem si říkala, asi to úplně tak jednoduché nebude. Dříve jsem doučovala doma a vím, že je to je něco úplně jiného, než když chcete rozjet jazykovou školu. Tak jsem od toho na chvíli upustila, ale pak přišlo něco většího.

Přítel ze srandy říkal, že uděláme hokejovou školku. A já jsem takový blázen, že se okamžitě něčeho chytnu a řeknu, tak jdeme do toho.
Irina Markarjanc, zakladatelka hokejové školky

Teď se dostáváme k tomu, co vám dělá radost, co vás těší a na co můžete být pyšná. Založila jste hokejovou školku. Co si pod tím máme představit? A kde se zrodila ta myšlenka? Váš přítel je bývalým hokejistou. Byl to on, který vás přivedl k tomu nápadu?
Byl. Vzniklo to doslova a do písmene u kávy a ze srandy. Přítel ze srandy říkal, tak uděláme hokejovou školku. A já jsem takový blázen, že se okamžitě něčeho chytnu a řeknu, tak jdeme do toho. Podívala jsem se na něj, a v tu chvíli jsem věděla, že to je perfektní nápad. A už mi to v hlavě jelo. Říkala jsem si hokej a angličtina, to je skvělé. Tedy nápad vznikl vlastně z legrace, ale já jsem se ho chytila.

Když se řekne hokejová školka, tak mě napadá, že to bude snad jen školka pro kluky.
Když jsme začínali, tak jsme měli paradoxně přehršel holčiček. Takže jsme tam pro ně měli i tancování a balet. Dnes to máme už řekněme genderově vyvážené. Říkám tomu sportovní hokejová školka, protože se tam samozřejmě zaměřujeme i na přidružené sporty, které u hokeje musí být. Hokejista jako sportovec musí být všestranný a fyzicky zdatný.

Hokej je hra na bruslích

Jak vypadá takový den v hokejové školce?
Každý den je jiný. Opravdu máme každý den jiný program. Například v pondělí mají děti plavání, takže se hodně dbá na fyzickou zdatnost. Děti chodí pěšky opravdu ze školky až do bazénu a zpátky. Mají na to celé dopoledne. Úterky a čtvrtky máme momentálně rozvojový americký play program. Středy jsou zaměřeny na gymnastiku nebo na výlety, na vzdělávací ekologické programy. A pátky mají zase děti celý den s rodilým mluvčím. A do toho se ještě snažíme přidávat další aktivity vhodné pro hokej. Tedy základy a technika bruslení. Potom jsou v programu i divadla, což teď je ale bohužel osekané.

Unikátní sportovní školička
Přinášíme zcela nový formát předškolní výchovy v České republice pro děti od 2 let. Naším posláním je dopřát Vašemu dítěti profesionální průpravu sportem, který ho baví a naplňuje. Rozvíjíme a upevňujeme nejen fyzickou zdatnost dítěte, ale také pomáháme budovat jeho osobnost za pomoci kolektivního sportu, protože být týmovým hráčem s pevným a cílevědomým charakterem je samo o sobě nahrávkou na úspěch v životě.

Máte dobrou zpětnou vazbu od rodičů? A kdo je správným adeptem pro vaši školku?
Máme pozitivní ohlasy. Jsem za rodiče nesmírně šťastná. A správný adept je pro nás prakticky jakékoliv dítě, které se rádo hýbe. A hlavně rodiče, kteří chtějí pro své dítě opravdu individuální péči. Aby se mu ve školce věnovali.

Kvalitní zdravé svačinky jsou pro Sportíky základ

Napadá mě, že i strava bude možná ve vaší školce odlišná.
Určitě ano. Děti mají stravu dokonce až pětkrát denně s tím, že se vždy u nás začíná snídaní. To je odlišnost od jiných školek. A potom jsme hodně zaměřeni na zdravou stravu. Obědy bereme ze školní jídelny, tam si moc vybírat nemůžeme, ale jinak se ve školce snažíme vše dělat co nejzdravěji. Takže strava především rostlinného původu.

Život je krátký na to, aby se člověk zabýval jen jednou věcí. Ale hokejové školce se věnuji naplno. Je to radost, dělat děti šťastnými.
Irina Markarjanc, zakladatelka hokejové školky

Když se řekne hokejová školka, tak se nabízí otázka, kdy se hraje hokej?
Jde o to, že hokej byste měli začínat hrát zhruba od čtyř let věku, když je dítě opravdu fyzicky vyvinuté, aby se něco nepoškodilo. Takže kluci, co jsou s námi od začátku školky, začínali už ve třech letech, nemohli se dočkat, s nimi jsme začínali úplné základy. Sezónu začínají v září a končí někdy v únoru či březnu. Věnujeme se tomu jednou týdně. Konzultovali jsme to i s hradeckými hokejovými trenéry. Bohužel teď je vše uzavřené, takže se nemůžeme hokeji věnovat, ale kluci se aspoň na suchu věnují sportu, co to jde.

Třída sportíků se už připravuje na vánoční svátky

Když chtějí tedy rodiče, aby jejich dítě bylo úspěšným hokejistou, je správná cesta dát ho k vám do školky?
Určitě ano. Ale já bych tady ráda řekla, že je moc důležité, aby chtělo přímo to dítě. Některé děti mají úplně jiné vlohy nebo je zajímá něco jiného. Takže především to dítě nenutit. Pokud to to dítě chce, tak si myslím, že tým, který máme, tak ho strhne. Jsou samozřejmě také děti, které se snaží, ale vidíme, že jsou nadané jiným směrem. Tedy nejdůležitější pro štěstí dítěte je opravdu ho nechat, aby si samo vybralo.

Auta, jazyky. A také ráda zachraňujete zvířata. Máte spoustu aktivit. Je to právě hokejová školka, která vás naplňuje a nabíjí?
Myslím si, že život je strašně krátký na to, aby se člověk věnoval jen jedné věci. Ráda bych toho stihla víc. Ale hokejové školce se věnuji naplno, je to radost, dělat děti šťastnými. I jejich chůvičky, protože dnes je především jejich zásluha, co se ve školce odehrává. Já už jsem v pozadí.

Blanka Malá a Irina Markarjanc ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Jaký je vlastně režim hokejové školky v covidové době?
V hokejové školce je běžný režim. My se snažíme uchovat vše, jak to jde. Samozřejmě děti nemohou chodit plavat a bruslit, ale sport máme zachovaný i tak. Ale mně konkrétně samozřejmě chybí kontakt s lidmi. To mi chybí asi nejvíc.

Tak vám přejeme hodně úspěchů. Naším hostem byla Irina Markarjanc, jazyková lektorka a také zakladatelka hokejové školky.
Děkuji, na shledanou.

autoři: Blanka Malá , baj
Spustit audio

Související