Hromnice. Podle starých zvyklostí byste dnes neměli příliš žertovat, tančit, ani brát do ruky jehlu
„Na Hromnice - půl zimnice a půl píce“ říkávali hospodáři. S druhým dnem druhého měsíce roku bývala spojena i řada obyčejů a magických praktik. Například se symbolem světla, svící Hromničkou, se v tento den měly obcházet úly; čarovalo a léčilo se s ní ale po celý rok.
Od pranostik až k lidovému stolu pojďme teď s historikem Janem Luštincem a reportérkou Eliškou Pilařovou.
Čtěte také
Na Hromnice měly být ještě závěje sněhu.
„A naši předkové to dokonce rádi viděli, protože tvrdili, že pokud jsou tmavé Hromnice, když chumelí, tak zimy už mnoho nezbývá. Ono se také říká: Na Hromnice o hodinu více. Ale on je ten den delší už asi o hodinu a dvacet minut."
„Sčítá se to dohromady a jednotlivá úsloví na sebe navazují. Na Boží narození o bleší převalení, na Nový rok o slepičí krok, na Tři krále o krok dále a na Hromnice o hodinu více. Potom nám to dá dohromady hodinu dvacet minut téměř přesně, jak to dnes je."
Čtěte také
Druhého února to musel být už od pradávna zvláštní předěl v běhu roku.
„Samozřejmě k Hromnicím se váže celá řada zvyklostí důležitých obřadů. Je to doloženo už v pohanských dobách, nicméně tu současnou podobu získaly pod vlivem křesťanství. Ten svátek se jmenuje Uvedení Páně do chrámu."
Marie poprvé přináší Ježíška do kostela. Potká ji moudrý Simeon a ujistí ji, že Kristus se stane světlem.
„Světlem, které osvítí národy."
Tehdy světlo = svíce
„Z toho potom vznikl zvyk světit svíce jako ochranu proti bleskům. Ty se samozřejmě světí dodnes, lidé si je odnášejí z kostelů. My ostatně stojíme kousek od kostela. Ovšem dnes už se svíce nezapalují proti bouřce, ale jako symbol světla."
„Naši předkové tady v Krkonoších měli ještě jednu zajímavou zvyklost. Hromnicemi končilo vánoční období a muselo se na ten den nechat něco z jídla, které se jedlo na Štědrý den."
Čtěte také
Jak říkával Lojza Škrabálků v Pasekách, takové anýzky, to když pobylo, tak to bylo teprve něco. Takže si možná jejich hrstičku schovat na Hromnice?
„Samozřejmě anýzka byla na Hromnice dobrá, ale někdy v těch početnějších rodinách prostě do Hromnic nevydržela."
Svíčky, ze kterých se posvěcením staly Hromničky, vyráběla v Jilemnici na náměstí slavná rodina Krauseů, mydlářů a voskařů.
Právě z této rodiny pocházela manželka spisovatele Jaroslava Havlíčka. Od jeho narození 3. února roku 1896 uplyne zítra 125 let, tedy rovné jedno a čtvrt století.
Související
-
Do Krkonoš se vracejí tradiční lidové písničky - najdete je v novém, dětmi ilustrovaném zpěvníku
Krkonošské lidové písně jsou svědectvím o řemeslech, stravě, čase svátečním i všedním, vesničkách a cestách. Se zpěvníčkem se dá v Krkonoších chodit jako s bedekrem.
-
30 let bádání a na světě je kniha o životě českého kavalíra, Jana Nepomuka hraběte Harracha
Dnešní host Českého rozhlasu Hradec Králové dorazil do studia až z Jilemnice. Je jím dlouholetý a dnes již emeritní ředitel tamního Krkonošského muzea Jan Luštinec.
-
Šlapáci v Krkonoších. Výročí počátků horské turistiky i železnice. Za vším hledej hraběte Harracha
Český rozhlas Hradec Králové si dnes připomene dvě zajímavá výročí, která souvisejí s Krkonošemi. Kdo jiný nám o nich může zasvěceně povědět než historik Jan Luštinec.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
