Hradecké minuty! Zásobování města vodou pohledem hradeckých úředních písemností

Čtěte také

Hradecké minuty! Věž Kropáčka

Dnes by bylo možné Rormistrův mlýn, jenž měl podle Willenberga tři mlýnská kola, situovat před soutok Labe a Orlice u křížení ulic Rokycanovy a Eliščina nábřeží. Ostrov Malé Trávnice tak byl z velké části v místech koryta dnešního, regulovaného toku Labe.

Skutečným oříškem je otázka, jak byla voda vedena v dřevěných rourách, jinak zakopávaných, z ostrova směrem k vnitřnímu městu. Protože roury byly v podstatě vydlabané („vrtané") dubové kmeny, lze se domnívat, že přes vodu byly buď položeny po dně východního labského ramene, nebo byly připevněny k dřevěnému krytému mostu, který vedl z Malých Trávnic k úpatí hradeckého návrší.

Poté, co byla voda vytlačena čerpadlem nahoru, na návrší, byla hnána přes vodní věž u Soukenické fortny, teprve mnohem později nazývanou Kozinka.

Čtěte také

Hradecké minuty! Vodovodní věž mistra Petra

Odtud voda tekla samospádem rourami do kašen a do soukromých domů právovárečných měšťanů, kteří museli za používání vody platit. Dodnes jsou tyto roury pod povrchem Velkého náměstí dochovány.

Pohromou vždy bylo vyřazení vodovodu z provozu. Vedle husitských nepokojů se tak stalo po útoků Švédu za třicetileté války a posléze Prusů v polovině 18. století. Byl to zkrátka prvotřídní záškodnický tah, kterým se ochromovalo zásobování města vodou. Když vodárna fungovala, investovalo město do jejího provozu i do výměny dřevěných rour peníze.

Z dochovaných výdajů též víme, že se kašny obkládaly v zimních měsících hnojem, aby v nich nezamrzla voda. Pitnou vodu tedy potrubí nerozvádělo. Byla užitková. Pro pitné účely bylo používáno zejména pivo, tehdy méně alkoholické, jehož vodní složka se stávala výrobními procesy pitnou. Až na přelomu 19. a 20. století se začala rozvádět do prvních hradeckých domácností pitná voda.

Hradecké minuty můžete sledovat a poslouchat ZDE.