Hradecké minuty! Vodovodní věž mistra Petra
Milí posluchači, jistě Vás nepřekvapí konstatování, že pro každé město bylo klíčové, aby mělo dostatečný zdroj vody. Hradec Králové měl tu výhodu, že vznikl při soutoku dvou řek - Labe a Orlice, takže jeho předměstské obyvatelstvo mělo i díky řadě pobočných ramen obou řek k vodě přístup.
Čtěte také
Horší situace byla na hradeckém návrší, kde bylo možné využívat nachytanou dešťovou vodu a kvůli nevhodnému podloží jen v omezené míře vrtané studně. Pro provoz domácností a městských živností, zvláště pro pivovarnictví a sladovnictví, proto sehrávala po řadu staletí důležitou roli existence obecního vodovodu. Kde jsou v případě Hradce jeho počátky?
V roce 1476 Hradečtí obdrželi privilegium Vladislava Jagellonského, jehož prostřednictvím, zdá se, došlo k legalizaci již fungujícího provozu rozvádějícího vodu po městě v hradbách. K této úvaze nás vede i zjištění, že v 60. letech 15. století rozváděl hradecký rourař, jak se této specializované profesi říkalo, vodu v nedaleké Chrudimi.
Čtěte také
Jdeme-li v dochovaných pramenech ještě více do minulosti, nacházíme ve východočeské větvi Starých letopisů českých zmínku o vodovodní věži mistra Petra, která byla v roce 1431, v době husitských válek, zapálena. Z okolního textu je zřejmé, že zapisovatel pamětí hovořil o situaci v Hradci.
S ohledem na přítomnost královského hradu a přímo královen vdov a jejich dvora předpokládáme, že voda mohla být do města v nějaké podobě vedena už v době předhusitské. Rekonstruovat podobu důmyslného zařízení jsme však schopni až z dochovaných pramenů 16. a 17. století. A o tom si něco povíme zase příště.
Hradecké minuty můžete sledovat a poslouchat ZDE.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
