Hradecké minuty! S Hradečáky do lázní - Janské Lázně
Už víme, že i Hradečáci s oblibou jezdili za první republiky do lázní, a to nejen za léčbou, ale třeba i na víkendové pobyty. Dnes se s Hradečáky opět podíváme na život lázeňský, tentokrát do horského lázeňského místa - Janských Lázní. Klimatické podmínky, lesnatá krajina, horské prostředí, to vše předurčovalo Janské Lázně stát se navštěvovaným lázeňským střediskem.
Janské Lázně nabízely především léčbu pohybového aparátu. Klima bylo vhodné také ke zlepšení nemocí dýchacího ústrojí nebo léčení nervových chorob.
Čtěte také
Proslulost získaly Janské Lázně v období první republiky, přispělo k tomu také výborné železniční i autobusové spojení, občanská vybavenost, ale především celoroční provoz lázní. V této době došlo také k modernizaci lázeňského střediska a lázeňských budov, zřízení slunečních lázní nebo vybudování moderního zařízení na čerpání minerální vody.
Návštěvníci lázní mohli využívat termální bazény, byly k dispozici sprchy a oddělené kabinky pro muže a ženy. Dále bylo možné využívat samostatné vanové lázně, uhličité koupele, koupele na předpis nebo můžeme přemýšlet o tom, jak vypadaly koupele ve smrkovém jehličí.
Při léčbě revmatismu pomáhaly elektrické lázně, tzv. elektroléčba. Kromě lázeňských procedur nabízelo středisko i pitnou kúru.
Janské Lázně zaujímaly v meziválečném období přední místo mezi horskými lázeňskými středisky. Lákaly nejen možnosti léčby, ale také lázeňská kolonáda, sál s čítárnou, hudební pavilon, lesní promenády, pravidelné koncerty lázeňského orchestru. Populární pro Hradečáky s rodinami byla také turistika.
A možná nevíte, že
V roce 1928 byla do provozu uvedena lanová dráha na Černou horu. Janské Lázně se postupně stávaly nejen lázeňským, ale také rekreačním a sportovním střediskem.
Hradecké minuty můžete sledovat a poslouchat ZDE.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
