Hradecké Lvice dokázaly táhnout za jeden provaz. A dotáhly to až do finále basketbalové ligy

11. duben 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Hlavní trenérka Romana Ptáčková a hráčka Klára Rosenbaumová. Hradecké Lvice ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Dnes bude řeč o basketbalu v Hradci Králové, protože hradecké Lvice čeká už brzy finále ženské basketbalové ligy. Ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové vítáme zástupkyně týmu, hlavní trenérku Romanu Ptáčkovou a hráčku Kláru Rosenbaumovou.

Vy jste se dostali až do finále. Tedy můžeme částečně už sezonu hodnotit. Asi kladně, pochvala?
Samozřejmě. Pro nás je to veliký úspěch, víc vlastně nejde dosáhnout v ženské basketbalové lize. Protože před sezonou je jedna velká jistota. Někdo bude na druhém až na dvanáctém místě, ale kdo bude na prvním místě, je jasné. Takže je logické, že se bojuje o stříbrné medaile a níže.

První utkání finálové série s USK Praha se hraje ve čtvrtek 20. dubna. A začíná se právě tady u nás v Hradci Králové. Jaká je nálada?
Nálada je fakt skvělá, protože tím, že jsme dokázaly teprve podruhé v historii získat stříbrné medaile, je obrovským úspěchem. Tím z nás všechno spadlo a holky dostaly za odměnu hned 5 dní volna. Takže by měly být odpočaté a začínáme se připravovat.

Já myslím, že je hodně důležité, jestli ten tým opravdu táhne za jeden provaz. A zda si ty hráčky úspěch navzájem přejí. Ale u holek to tak bývá, ony nejsou tak konkurenční. Romana Ptáčková, hlavní trenérka týmu hradeckých Lvic

Paní trenérko, vy říkáte, že USK Praha je velký favorit a že to bude pravděpodbně stříbrná medaile. Ale přesto, já jsem o vás četla, že nesnášíte, když se na hřišti někdo bojí, nebo když souboj vzdává. Takže půjdete do toho bojovně?
Tak to určitě. Jestliže diváci na utkání přijdou, tak samozřejmě chtějí vidět od hráček, hráčů, ať je to jakýkoliv sport, že do toho vloží maximum. Já nemám ráda, když se někdo má poflakovat. Ale myslím si, že to není případ našich holek. Tedy kdo přijde, tak uvidí minimálně ty Lvice.

Nechte nás trošku nahlédnout do basketbalového zákulisí. Teď budou Velikonoce, nějaké dobroty a tak dále. Máte to od paní trenérky povoleno, nebo jste v nějakém speciálním dietním režimu?
Tak ne. Ale spíš každá víme nebo cítíme, co můžeme. Mně už bude 27 let, takže už to svoje tělo znám a cítím, že když začnu jíst nezdravě, že potom to tělo hůř regeneruje a ty tréninky se tak lehce neodtrénují. A zápasy pak taky vypadají jinak. Takže na tu stravu už si my starší musíme dávat trošku pozor.

Basketbal (ilustrační foto)

To je hezké, jak říkáte, my starší a je vám 27 let.
Vím sama, že když mi bylo okolo 20 let, tak to bylo jedno, co jsem jedla, to jsem ještě nepocítila. Ale teď už je to znát.

Paní trenérko, to finále, vnímáte vy to jinak jako trenérka než třeba dříve jako hráčka? Jsou to jiné nervy, jsou to jiné pocity?
Nevím jestli finále, ale jakýkoliv vypjatý zápas vnímám úplně jinak jako trenérka než jako hráčka. Jako hráčka jsem neměla tu zodpovědnost za celý tým a na vypjaté zápasy jsem se naopak strašně těšila, já jsem to měla ráda. Neměla jsem ráda zápasy, které končily o 20 bodů a víc, vyhledávala jsem právě tyhle momenty. Takže teď to jen přenést do toho trenérského řemesla. Člověk nepanikaří a nějakým způsobem si to užije.

Čtěte také

Finálová série se hraje na tři vítězství, začínáte doma v Hradci Králové příští čtvrtek. Jak to vidíte obecně? Je výhoda začínat doma?
Tak v jiných sériích rozhodně ano. V téhle si ale myslím, že je to jedno. My bychom byly radši, kdybychom tu sérii mohly končit doma. I proto, že se po ní budou předávat medaile a užily bychom si to raději před domácími hradeckými diváky.

My vám strašně fandíme. Role favorita někdy může být svazující, takže se třeba dočkáme nějakého překvapení.
Tak, kdo tomu rozumí, tak ví, že ne. Ví, že USK má 5 zahraničních hráček, z toho reprezentantky svých zemí, které tady uvidíme na mistrovství Evropy. A taky 5 nebo 6 českých reprezentantek. I ekonomicky je ten tým úplně někde jinde. Před 2 lety vyhrály evropskou ligu. My budeme rády, když tam budou úseky hry, kdy se jim vyrovnáme a postavíme se jim se ctí, ale na vítězství to asi stačit nebude.

Hlavní trenérka Romana Ptáčková a hráčka Klára Rosenbaumová. Hradecké Lvice ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s moderátorkou Janou Kudyvejsovou

O basketbalu se říká, že patří jednak mezi nejrozšířenější sportovní hry na světě, ale jeho pravidla se řadí mezi nejsložitější a nejrozsáhlejší. Souhlasíte?
Já to ani tak nevnímám, protože basketbal hraji od malička. Samozřejmě jsem si vyzkoušela i jiné sporty, ale přijde mi to už takové automatické všechno.

K těm základním pravidlům patří, že musíte driblovat, nesmíte běžet s míčem v ruce.
Člověk musí být koordinačně zdatný. Běžet a ještě u toho driblovat a přemýšlet a vymýšlet nějaké pozice pro hráčky, aby měly pozici ke střelbě. Určitě je to složitější. Je tam 5 hráček, tak se nesmíme srážet, ale jak říkám, už to hraji od malička, tak už mi to ani tak nepřijde. Věřím, že pro člověka, který to nikdy nehrál a má najednou hrát basket, že to jednoduché není.

A co týmová spolupráce? Vyhovuje vám týmový sport? Zkoušela jste i něco jiného individuálně?
Zkoušela, ale basket je citovka. Basketbal mám ráda. Jestli můžu říct něco k týmu, tak jsem ráda za letošní rok, jaký jsme měly tým. Protože si myslím, že to je jeden z nejlepších roků, co jsem prožila tady v Hradci. A to je vidět i na tom výsledku.

Přece jen jste samé holky, někdy to nemusí být jednoduché. Teď jste se sladily dobře. Možná i paní trenérka může říct, jak to vnímá?
Já myslím, že je hodně důležité, jestli ten tým opravdu táhne za jeden provaz. A zda si ty hráčky úspěch navzájem přejí. Ale u holek to tak bývá, ony nejsou tak konkurenční. Myslím si, že v mužských sportech je to ještě složitější, že se chtějí prosadit za sebe. Holky v sobě mají tady to kolektivní cítění. Ale samozřejmě někdy se stane, že je v týmu nějaký narušitel. Ale to letos určitě nebylo a myslím si taky opravdu, že pak ta týmovost může pomoci lepším výsledkům.

A vznikají i nějaká přátelství, kamarádství. I když potom hráčky přecházejí třeba do jiného klubu. Vídáte se potom, víte o sobě?
Určitě, píšeme si s holkama. Přátelství rozhodně vznikají i tady v Hradci Králové, kdy se vesměs vídáme tři čtvrtě roku každý den. A když hráčka přejde do jiného klubu, tak se vídáme dál, píšeme si a víme o sobě.

Hradecké Lvice

A je to potom těžké postavit se proti sobě v zápase?
Ne, to člověk tak nevnímá. Když ten zápas přijde, tak je to prostě soupeř. To bych nemohla hrát proti nikomu.

Všichni se znáte. Sledujete i ostatní sporty i ostatní sportovce tady u nás v regionu?
Musím říct, že v té sezoně toho máme tolik, té přípravy, že to tak okrajově sledujeme, že známe výsledky. Ale rozhodně to není tak, že máme čas třeba chodit a dívat se na zápasy přímo jako diváci.

Až skončí finále, tak co bude následovat? Mají basketbalistky hradecké Lvice i nějaké prázdniny, nějaké volno?
Tak je to logické, všichni mají volno a prázdniny. Takže i ony si potřebují od basketu odpočinout. U nás je vždycky celý červenec volný. Ale těsně po sezoně přijdou třeba dva týdny volna a pak přijde čas na to, si vyzkoušet třeba jiné sporty. Teda já to tady slibuji, ale pak stejně skončíme u basketu.

Tak to si teď paní trenérka naběhla.
No trošku. Tak možná tak jednou týdně, někdy víc, si něco vyzkoušíme.

Přejeme vám hodně úspěchů, ať to vyjde co nejlíp, ať to vyjde podle vašich představ, ať jste s tím spokojené. Děkujeme za návštěvu hradeckým Lvicím Romaně Ptáčkové a Kláře Rosenbaumové.

autor: kud
Spustit audio