Hradecká diecézní charita pomáhá postavit novou školu v jedné z nejzaostalejších oblastí v Indii
Budeme si povídat o výpravě do Indie, kde se staví nová škola pro děti v chudé indické vesnici Karadi. Stavbu podporují i dárci z Česka, protože jde o doprovodný projekt vzdělávacího programu Adopce na dálku Diecézní charity Hradec Králové v indické oblasti Belgaum.
Klára Kopecká a Vojtěch Homolka mají spoustu dojmů a zážitků z Indie. Tak, co jste tam dělali a viděli?
Byli jsme tam na konci roku 2024, konkrétně ve státě Karnataka na jihozápadě Indie. Byli jsme ve dvou oblastech, v Bangalore, což je velkoměsto, které má přes 10 milionů obyvatel, a také jsme byli v oblasti Belgaum, kde se právě staví ona nová škola.
Vím, že spolupráci mezi hradeckou diecézní charitou a indickou diecézí Belgaum v indickém státě Karnataka otevřel pan farář Josef Suchár z Neratova už před lety. A staví se tam hodně. Byl postaven kostel svatého Josefa a ještě další škola. Vy jste tam byli u příležitosti položení základního kamene školy v roce 2024. Jak se vám tam líbilo? Byli jste tam poprvé?
Já jsem tam byl už potřetí.
A já jsem byla v Indii poprvé.
Čtěte také
Můžeme připomenout hlavní projekt Adopce na dálku, v čem spočívá?
My, jako Diecézní charita Hradec Králové podporujeme už od roku 2000 vzdělávání chudých indických dětí. Jsou to děti z nejzranitelnějších rodin, které by bez té podpory často nedokončily vzdělání. Jejich rodiče jsou někdy negramotní a pochází z těch nejnižších vrstev. To znamená, nemají jistou práci, jsou často placeni každý den podle toho, co udělají. Nebo to jsou drobní rolníci, kteří jsou závislí na tom, co vypěstují.
Do Adopce na dálku se tedy může každý z nás zapojit a přispět na děti v Indii.
Ano, ony zůstávají ve svém prostředí u svých rodin, pokud je to možné. A studují indické školy.
Předpokládám, že když jste tam byli v roce 2024, že jste se potkali i s některými absolventy škol, kteří byli podpořeni příspěvky z Česka.
Ano, potkali jsme tam řadu absolventů a z toho jsme měli opravdu největší radost. Když jsme tam potkali učitele, zdravotní sestry, inženýry, kteří dokončili studium právě díky tomu, že je z České republiky někdo na dálku podporoval. A byli nesmírně vděční. Potkali jsme tam třeba mladou paní, která teď vede tým v bance, byla opravdu nesmírně vděčná, že jí někdo pomohl.
Zmínil jste i inženýry, takže i vysokoškolské vzdělání se podaří těm dětem dosáhnout.
Ano, my podporujeme vzdělání až do ukončení vysoké školy. Dokud děti nebo studenti studují, tak my jim podporu poskytujeme.
Čtěte také
Kláro, jak na vás Indie zapůsobila? Jaký byl váš první dojem, když vás letištní hala vypustila do indického světa?
Na první pohled bych řekla, že to byl chaos. Protože tam byla spousta lidí, spousta aut, hluku, zvířat. Ale postupně, když jsme se setkávali s dětmi a jejich rodinami, tak člověk pochopí jejich vstřícnost, jejich vřelá srdce, protože i když oni kolikrát nemají opravdu vůbec nic, tak pro nás nachystali občerstvení, pozvali nás k sobě domů, ukázali nám, v čem žijí. Jsou hodně srdeční a to zastínilo onen chaos na ulicích.
Kolegyně Eva Zálešáková mi jednou vyprávěla o nějaké dvanáctihodinové cestě vlakem.
My jsme přiletěli nejdříve do Bangalore a odtud jsme se potom přesouvali do té druhé oblasti, do Belgaum. A tam to trvá 12 hodin. Je to asi 600 kilometrů daleko, takže cesta to byla opravdu velmi dlouhá. Noční vlak, ale nakonec to uběhlo docela rychle. Zajímavé bylo, že jsme nastoupili do vlaku, bylo nás pět a neměli jsme kupé sami pro sebe. Tak jsme s místními lidmi domlouvali, jestli by si nevyměnili místa, abychom mohli být spolu. To se nakonec podařilo.
Čtěte také
Zajímá mě, v jaké fázi je stavba nové školy a jak to tam vůbec vypadá?
Když jsem byl poprvé v roce 2017 přímo ve vesnici Karadi, tak nám tam ukazovali internát, který bylo potřeba rozšířit. Nejdříve jsme přispěli na přistavení druhého patra internátu. Tam teď probíhá výuka, je tam několik tříd. A viděli jsme tenkrát volnou plochu, kde plánovali postavit novou školu. A když jsme tam byli naposledy, tak jsme se zúčastnili slavnostního zahájení stavby. Ve chvíli, kdy bude škola dokončena, bude mít 10 tříd pro celkem asi 600 dětí. Do jedné třídy se tam vejde kolem 60 dětí. Musím říct, že zmíněný internát je hodně důležitá věc, protože děti za vzděláním cestují spousty kilometrů. Takže musí mít místo, kde budou žít a spát. A to je právě onen internát.
Jak si máme představit takovou vesnici Karadi v Indii?
Ta vesnice má zhruba tři a půl tisíce obyvatel, což je na naše poměry docela velká vesnice, ale pro ně je to vesnička. Většina obyvatel se tam živí buď hospodářstvím nebo zemědělstvím. Takže jsme tam na ulici potkávali krávy, kozy nebo prasata. Byli jsme tam zrovna v sobotu, kdy ženy praly. Na zápraží vytáhly kbelík s vodou a prádlo praly na kamenech. Vodu pak vylily na hlavní cestu, kde vedla taková strouha, do které se stékaly všechny odpadní vody, protože tam není žádná kanalizace, nic takového. Mají tam štěstí, obecní studnu, takže k užitkové vodě je přístup, pitnou vodu si musí kupovat na návsi. Takže opravdu hodně vesnická oblast.
Byli jste tam v roce 2024, jak je teď stavba daleko?
Naši partneři nám posílají průběžně fotografie a videa ze stavby, takže vidíme, že škola už má první patro. Nejdříve byly vybudované základy a teď jsou postaveny pilíře k prvnímu patru a strop. Škola by měla být třípatrová a pokud vše dobře půjde, tak by měla být dokončena do konce příštího roku.
Čtěte také
Zajímají mě setkání s místními lidmi, protože vy jste tam s dětmi i zpívali.
Ano, zpívali jsme, děti byly hodně kontaktní. Mohli jsme tam zůstat přes noc, takže jsme s nimi navázali větší kontakt, byli jsme se podívat i ve zmíněném internátu, jak tam žijí, kde spí. Podívali jsme se třeba do umýváren, děti nemají moc hygienické návyky, takže se je tam snaží všechno naučit. Pak jsme se byli samozřejmě podívat i po vesnici, jak tam probíhá každodenní život.
A co jste zpívali s těmi dětmi?
Učili jsme je písničku Okolo Hradce. Většina dětí se chytla, takže jsme to vyzkoušeli ve všech třídách, které jsme navštívili. A mělo to velký úspěch. Jen ještě doplním jednu důležitou věc, proč jsme se rozhodli podpořit výstavbu školy zrovna v této oblasti. Ta oblast je poměrně zaostalá a dozvěděli jsme se, že gramotnost tam dosahuje jen asi 61 procent, takže více než třetina obyvatel je tam bez vzdělání. Týká se to především žen. A výstavba nové školy by měla tenhle problém pomoci vyřešit.
Držíme palce. Našimi hosty byli Klára Kopecká a Vojtěch Homolka z Diecézní charity Hradec Králové. Moc děkuji za rozhovor. Projekt Adopce na dálku samozřejmě dál pokračuje, stejně jako další vaše projekty. Každý z nás se může zapojit. Podrobnosti jsou jistě na vašich webových stránkách.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
