Houpačky z hor od Lukáše Neklana. O jeden důvod víc zastavit se na krásných místech s výhledem

16. listopad 2021

Arborista Lukáš Neklan pečuje v přírodě o stromy, školí nové stromolezce, leze ferraty a navíc teď v krajině instaluje pro radost ostatním i houpačky. Když dostane chuť, tak sbalí batoh a vydá se na přechod devíti pohoří.

Mám pocit, že žijete krásný život.
Máme všichni krásný život tady na naší krásné planetě. Jen záleží, kdo kam si za čím jde a co dělá.

Lukáš Neklan ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Jste optimisticky laděný člověk. Co jste si v poslední době nejvíc užil?
Vzpomněl jsme si na dnešní východ slunce, protože jsem viděl krásné, veliké sluneční kotouč, když jsem jel na Hradec. To je jeden z takových dílčích zážitků. A když vzpomínám, co to bylo za posledních pár měsíců, tak samozřejmě když jsme byli venku s dětmi na výletě nebo jsme dělali něco na stromech. Protože když člověka baví spousta věcí, tak těch skvělých zážitků je samozřejmě spousta. Můžu třeba vyzdvihnout pohyb v koruně stromů, které jsou zbarveny podzimními barvami. Dva stromolezci se na sebe dívají, smějou se a říkají si, to je prostě nádhera. A přitom pracují.

Není jednoduché najít klidné místo s bezpečným stromem a krásným výhledem, ale dají se objevit. Každá houpačka je potom unikátní.
Lukáš Neklan, arborista

Když zmiňujete děti, dříve lezlo po stromech každé dítě. Dnes už to je složitější. V parku ve Vrchlabí pořádáte i různé akce pro rodiny. Pozorujete, že by byly dnešní děti třeba neohrabanější?
Na dětech se vidí hodně, když má na zahradě strom. Prostě má možnost někde trénovat a potom je při lezení po stromech mnohem obratnější než dítě, který třeba nemá tu možnost a spíš trénuje na tělocviku nebo v rámci nějakého sportu.

Čtěte také

Být arboristou. o tom asi kluci úplně nesní. Tak jak se to stalo?
Mám rád hory, mám rád pohyb v prostoru a stromy k tomu potom přišly později. Mám vystudovanou průmyslovku, elektroenergetiku, tedy ne, že bych šel hned na nějakou školu, kde se člověk něco dozví o stromech. Člověk si hledá cestu třeba i v pozdějším věku, co by vlastně rád tvořil.

Když řeknu strom, co vás napadne jako první?
Když koukám na lípu, co tady stojí před budovou rozhlasu, v urbanizované krajině, tak hlavní mi hned navozuje pocit klidu a pohody. Teď tedy máme zrovna stromy opadané, ale v létě to zelené listí, ta barva, listy se pohybují ve větru. Je to krásné. A samozřejmě i ten kyslík. Ale to je spíš záležitost větších ploch než těchto stromů, co rostou mezi domy.

Čtěte také

Arborista stromy vysazuje, ošetřuje, prořezává, někdy i kácí. Ale hlavně o ně pečuje. Odměnou jsou vám asi nejen zdravější stromy, ale také výhledy, kdy se zasníte. Nebo na to není čas?
Když člověk vyleze do koruny většího stromu, tak je to vždy zajímavé, protože každý strom je úplně jiný. Když vylezete nahoru, tak si musíte určit svoji strategii, jak všechny větve prolézt a zkontrolovat. A občas, za což jsem rád, najednou přijde moment zastavení a řeknu si, podívej se, kde jsi, koukni se do dálky.

Díky tomu vznikl i projekt Houpačky z hor. Jak vás to vůbec napadlo?
Těch myšlenek bylo víc. Takže krajina, kde jsou stromy, nějaké krásné místo, kde se lidé zastavují. A tam houpačka. Teď mají o důvod víc se tam zastavit.

Arborista Lukáš Neklan instaluje v krajině pro radost ostatním houpačky

Kolik už jste jich po krajině rozmístil?
Tuším, že teď jsme instalovali jedenáctou houpačku, která je známá veřejnosti. Některá ta místa jsem vybral já, většinou je ale vybírají přátelé nebo lidé, kteří se toulají krajinou podobně jako já, a potom volají nebo se se mnou spojí. Že mají tip na pěkné místo, které by si houpačku zasloužilo.

Čtěte také

Máte nějakou zpětnou vazbu, jak se to lidem líbí?
Zpětná vazba je veliká, jde o atrakci. Lidé už očekávají, kdy vyjde nová houpačka. Ovšem na ta místa, kam houpačku dám, mám spousta požadavků. Musí být klidný místo, ideálně mimo obydlí, protože nemůžeme houpačku instalovat někomu před chalupou. Lidé by tam chodili s nadšením, ale ti chalupáři by asi nadšení úplně nebyli. Tedy není úplně jednoduché najít takové klidné místo se stromem a výhledem. Ale dají se objevit.

Která z vašich houpaček se vám líbí nejvíc?
Mně se líbí úplně všechny. Ať to je na jaře, na podzim, jak se zbarví teď listí. Takže někdy je houpačka hezčí v Jilemnici, někdy ve Vrchlabí. Záleží také na počasí, s kým tam člověk vyrazí, s jakou myšlenkou tam vyrazí. Ale každá houpačka je unikátní.

Věšíte je na vaše oblíbené stromy?
Výběr toho stromu zase má nějaké důvody. Jestli tam vůbec houpačka může být, to je jedna věc. Komu ten strom patří, druhá věc je. Jestli je ten strom bezpečný, další věc. Jestli vůbec strom má vhodnou větev. Zda je ta větev otočená správným směrem, aby se člověk krásně houpal.

Když opomeneme teď houpačky, máte nějaký strom, který je vašemu srdci nejbližší?
Zase je těch stromů mnoho. Nemám speciálně vybraný druh stromu, může to být stará třešeň, která neplodí, ale je prostě nádherná, může to být památný strom třeba uprostřed Hradce Králové, který je mohutný a krásný. Každý strom je svým způsobem úžasný.

Čtěte také

Arboristika je, řekla bych, poměrně nový obor. Odkud čerpáte informace, jak ošetřovat a chránit stromy?
Je to obor velice dynamický. Za posledních 15 let udělal nejen v Čechách, ale i ve světě, ohromný pokrok. Dnes mají zájemci o arboristiku k dispozici nepřeberné množství studií na školách, různých kurzů, online přednášek a konferencí. Máme arboristické standardy, které říkají, jak má být strom ošetřený, tedy je to obor živý. Je potřeba nezůstávat ve své bublině a sledovat to dění. Protože o stromech toho víme sice spoustu, ale také toho mnoho ještě nevíme. Uvidíme, co nás bude čekat dál.

Je to výšková práce, takže tady určitě platí dvakrát měř a jednou řež?
Ta práce by měla být na pohodu. Ale samozřejmě někdy se stane, že člověk zůstane v koruně stromu déle, je třeba unavenější. Ovšem v rámci toho, že ještě učím a vzdělávám mladé lidi, stromolezce v tomto oboru, tak se sám snažím měřit víckrát a být opatrnější. Zase na druhou stranu se člověk nesmí bát. Musí se to skloubit dohromady.

Lukáš Neklan ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Do budoucna máte nějaký sen? Co byste si i s ohledem na stromy přál?
Má přání jsou všednodenní. Aby stromy v krajině zůstávaly a dělaly radost nám i dalším generacím a dětem.

Celý rozhovor a arboristou Lukášem Neklanem si můžete poslechnout v našem audioarchivu.

Spustit audio

Související