Houbařská etika velí: seberu pouze to, co sním a zužitkuji. Neberu toho tuny, nechám houby v lese
Zveme vás do houbařské radioporadny. Připravte si košíky, nožíky a hlavně pevné nervy. Houby se podle všeho rozhodly, že nás letos nechají trošku čekat, ale teď se začínají objevovat ve velkém. Dnes ale nebudeme soutěžit, kdo přinese z lesa větší košík, podíváme se na houby i trošku jinak.
Naším hostem je Jana Čapková, předsedkyně Houbařského spolku Lomnice nad Popelkou, která se dlouhodobě věnuje mykologii, fotografování, hub, osvětě a také ochraně přírody v Českém ráji. Je pravda, že už rostou?
Letos už rostou a myslím si, že úplně každý si přijde na své. Každý má nějaký svůj oblíbený druh, který teď v lese roste. Jak bílé hřiby, tak různé druhy klouzků, křemenáči rostou všude i kozáci. Je toho na výběr hodně.
Klasické hřiby rozdělujeme do dvou skupin, a to jsou modrající, čili barevné hřiby a bílé hřiby. Našel jsem praváka se říká. Ale to nejsou teď už mí favorité, který bych nosila na kila. Letos je mým favoritem Sluka svraskalá. Je to jeden ze zástupců pavučinců. Ale tam už pozor, abychom nesebrali klasického pavučince. Tam by otrava nebyla fatální, ale nemuseli byste si pochutnat. Ale Sluka svraskalou nikdo nesbírá, málokdo ji zná.
Čtěte také
Dalším mým favoritem je Hřib strakoš, ten dlouhodobě opravdu vládne mé pánvičce v kuchyni, protože má krásnou ovocnou vůni a chuť, není zabordelený, to znamená, že je to relativně čistá houba. Hřib strakoš v posledních letech dán mezi klouzky, protože k nim má blíž. Ale to nevadí, na kráse a chuti jim to neubírá.
Obecně jsou klouzci velice dobří, ale někdo má pocit, že by je měl loupat, někomu vadí ten sliz a že jsou malé. A že zabordelí košíky. Na strakoše se ale nic nenalepí, protože je to čisťoučká houbička, roste v borových lesích, tedy na písčinách, a to jsou relativně čisté lesy.
Jíte vůbec něco jiného než houby?
Určitě, ale teď na podzim to je od houbového salátu až houbový nákyp. To je favorit číslo jedna, houbový pekáček je u nás hodně oblíbený. My jsme v rámci našeho houbařského spolku vydali kuchařku, která se těší velké oblibě. Jsou tam recepty z Českého ráje i Podkrkonoší, některé klasické, ale jiné jsme si trošku vytunili. Takže je tam třeba recept na houbový chleba.
Čtěte také
Všemi smysly můžeme houby vnímat. Mě zaujalo, že houby nejen fotografujete a jíte na všechny způsoby, ale že sbíráte historky o otravách. Jste specialistka na otrávené lidi? Proč to zaznamenáváte?
Rozhodla jsem se tohle zaznamenávat, protože to je pro mě, pro posluchače i návštěvníky našich výstav velice edukativní. Mě by třeba nikdy nenapadlo, že by šla určitá houba zaměnit za jinou. Tak jsem se rozhodla, že tohle budu evidovat a zaznamenávat. Už mám přibližně přes 20 případů v letošním roce.
Dejte k dobru jednu historku s dobrým koncem.
Nedávno mi přistálo na WhatsAppu, protože lidé vědí, že mi mohou posílat na WhatsApp fotky: Ahoj, prosím tě, je to bílý kovář? Já jsem to začal oblizovat a vůbec to není hořké. Tak říkám, to ale není bílý kovář, nemůže být, to nemá s kovářem nic společného, to je prostě satan! Co na to říct? Je to prostě satan. A hřiby se hlavně neolizují. Z toho by mohly být fatální následky. Konkrétně u toho satana.
Čtěte také
Jak dlouho můžeme mít zamražené houby v mrazáku?
Záleží samozřejmě na tom, jakým způsobem jste je dávala mrazit. Protože nejlepší je trošku je povařit, aby byl jejich objem co nejmenší, dát je do malých kostiček a určitě potom přes zimu sníst. Je to na jednu sezónu. A mělo by to tak být i se sušenými houbami i bylinkami. Měli byste je během jedné sezóny zpracovat.
Ale já nemám ráda, když se hub sbírá moc. Houbařská etika by měla být taková, že seberu pouze to, co sním, co spotřebuji. Co vím, že zužitkuji. A neberu toho tuny. Nechte houby v lese. Já, když jdu do lesa, vybírám si jen houby, které chci a potřebuji. Ostatní nechám kolemjdoucím, těm, co půjdou za mnou.
A v zimě mám velkou radost, že nám do lesa konečně nechodí houbaři. A myslím, že se dají právě v zimě nasbírat ty nejlepší houby na omáčku a na polévku, protože my děláme v našem spolku i takové vánoční setkání a chodíme si na houby v zimě. A jsou výborné.
Celou houbařskou radioporadnu s Janou Čapkovou, předsedkyní Houbařského spolku Lomnice nad Popelkou, si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
