Homesharing solidárně pomáhá s péčí o postižené děti. Podpoří rodiny a obohatí i samotné hostitele

O hostitelských rodinách a tzv. homesharingu, což je jedna z možností, jak rodičům postižených dětí přeci jen trošičku ulehčit. Našimi hosty jsou Marie Vrzáková a Jiří Raichl z neziskové organizace Centrum Orion, z.s.

Podstatou je, že hostitel si bere dítě s postižením k sobě domů a stará se o něj jako o člena rodiny. A rodiče mají možnost si odpočinout.
Marie Vrzáková, Centrum Orion, z.s.

Představte nám neziskovou organizaci Centrum Orion. Čím se zabývá? Přijeli jste k nám z Rychnova nad Kněžnou.
Jiří Raichl: Zkusím Centrum Orion stručně představit, byť tam pracuji relativně krátce. Tato nezisková organizace funguje už 25 let a založili ji rodiče postižených dětí, kteří hledali aktivity pro své děti. Z jejich snah vznikla myšlenka založit vlastní spolek. Ten poskytuje v současné době dvě sociální služby, centrum denních služeb a terénní asistenci, plus, jak už jste zmínil, zapojili jsme se do projektu homesharing. A protože slavíme jubilejní rok, tak pořádáme celou řadu aktivit, například 25. května pořádáme benefiční koncert Lucie Bílé v Rychnově.

Čtěte také

Rodinám s postiženými dětmi může v Královéhradeckém kraji pomoci takzvaný homesharing

Oslavíte 25 narozeniny. U vzniku Centra Orion v roce 1998 tedy nikdo z vás nebyl?
Marie Vrzáková: Já jsem nastoupila do Centra Orion v červenci 2021, když jsme právě začínali s projektem homesharing. Jsem koordinátorkou tohoto projektu, stojím u zrodu této formy nové služby v Centru Orion, které pracuje s rodinami, které mají děti s poruchou autistického spektra nebo s mentálním nebo kombinovaným postižením.

A co je tedy onen homesharing?
Marie Vrzáková: Homesharing je nová forma sdílené péče o děti s mentálním nebo kombinovaným postižením nebo pro děti s autismem. Pokud bychom to měli přeložit, tak je to vlastně sdílený domov nebo sdílená péče. Podstatou je, že hostitel nebo hostitelská rodina si bere dítě s postižením k sobě domů a stará se o něj jako o člena své rodiny. A pečující rodiče mají tak možnost si odpočinout, zařídit si věci, které potřebují. Někteří rodiče třeba 15 let neměli možnost jít sami ani na kávu, protože ta péče je pro ně tak náročná. Pro ně je vzácné to, co nám přijde jako každodenní záležitost.

Důležité je, aby se o homesharingu dozvěděli i lidé, kteří by se mohli stát hostiteli. I jim to může udělat radost a naplnit jejich život.
Jiří Raichl, Centrum Orion, z.s.

Jdeme se projít nebo do restaurace, kdykoliv se nám zachce.
Marie Vrzáková: Tohle je největší bonus pro rodiče a pro dítě samotné. To se dostane do jiného prostředí, naváže nové vztahy, získává nové zkušenosti a zážitky a zároveň ho to podporuje v osamostatňování se. A rodiče si mohou začít zvykat na myšlenku, že jejich dítě se jednou může osamostatnit a může žít trošku nezávislejší život.

Čtěte také

V Hradci Králové vzniká nová střední praktická škola pro postižené děti

Není ale těžké odpoutat od těch dětí?
Marie Vrzáková: Ano, je to těžké. I s tím v homesharingu pracujeme. Máme v týmu terapeutku, která se věnuje pečujícím rodičům a tato témata s nimi řeší, pokud mají zájem. A sami rodiče postižených dětí, které už jsou třeba velké, tak o tom mluví. Že když byly děti malé a měli možnost si odpočinout, tak to neuměli. Měli třeba výčitky svědomí a pocit, že nemohou. A byli pořád ve střehu. Tedy i to je dalším přínosem homesharingu, že rodiče se mohou začít víc starat sami o sebe, začít o sebe pečovat, učit se odpočívat a relaxovat.

Při homesharingu si tedy hostitelské rodiny pomáhají tak, že si postižené děti vezmou třeba na víkend domů? Jak to probíhá?
Marie Vrzáková: Ze začátku je to většinou třeba na pár hodin v týdnu. A postupně, když má rodina zájem a hostitelé mají kapacitu, tak to může být třeba na celý den nebo na přespání. A potom třeba i na víkend. Což je značka ideál.

Čtěte také

Radíme osobám se zdravotním postižením. Cílem je kvalitní život a co největší nezávislost

Máme nějaký konkrétní příběh lidí?
Marie Vrzáková: Jako první jsme propojovali rodinu, kde žije patnáctiletá slečna, která má ještě sourozence. Když jsme mluvili s maminkou o tom, co očekává od homesharingu, tak říkala, že by byla ráda, kdyby se našla hostitelka, která by dělala takovou kamarádku její dceři. A nám se přihlásila paní, která přesně odpovídala tomu, co si maminka představovala a co by ta slečna potřebovala. Takže jsme je nakonec seznámili a od první chvíle si ony dvě spolu padly do oka. Minulý týden jsme měli schůzku a mluvili jsme o tom, že už tam čtyři měsíce běží samostatný homesharing a ptala jsem se, jak jsou spokojeni. A bylo vidět, že se splnilo přesně to, co potřebovala maminka. Aby tam byla nějaká důvěrnice pro její dceru.

Má prostě kamarádku, které se někdy neváhá svěřit i s tím, co neřekne mamince.
Marie Vrzáková: Ona hostitelka nemá přístup stejný jako maminka, že by jí dávala nějaké pevné hranice nebo ji vychovávala. Hostitelka je opravdu více v roli kamarádky. Vyslechne ji a zároveň si s ní o tom povídá, může jí říct svůj pohled na věc. S citem a láskou. S veškerým respektem k té slečně. A já jsem měla velkou radost z toho, že jsou všichni spokojeni.

Čtěte také

S lidským přístupem Tyfloservis už 30 let pomáhá po celé republice osobám se zrakovým postižením

A je také na té mamince vidět, že si odpočine a najde víc času pro sebe?
Marie Vrzáková: Je to vidět. Já jsem měla pocit, že vypadá trošku jinak. Není to tak, jako že by se vše hned změnilo a bylo najednou růžové, ale bylo vidět, že jí to určitě pomohlo a že je tam přínos pro fungování té rodiny.

Jaké podmínky musí onen hostitel splňovat? Kdo se může stát hostitelem nebo třeba hostitelskou rodinou?
Marie Vrzáková: Hostitelem se může stát kdokoliv, jakýkoliv plnoletý člověk, který je trestně bezúhonný, je v dobré zdravotní kondici, to znamená, že by neměl mít nějaká výrazná zdravotní omezení jak fyzická, tak i psychická. Protože péče o dítě s postižením opravdu klade nějaké nároky. A pak by to měl být člověk, který je ochoten věnovat svůj čas a vidí v tom smysl. Lidí, kteří se nám hlásí, se na začátku ptáme na jejich motivaci. A vesměs jde o to, že je to pro ně konkrétní forma pomoci, která jim dává smysl a vnímají i to, že i jim to může něco do života dát.

Máte dostatek takových hostitelských rodin?
Jiří Raichl: Popravdě řečeno, tohle je trošku kámen úrazu. Naprosto nepřekročitelnou podmínkou pro fungování homesharingu je dostatek hostitelů, což v současné době není. A proto jsme i uvítali tuto příležitost oslovit posluchače Českého rozhlasu. Protože pokud nebudeme mít hostitele, tak ona služba nebo aktivita nemůže fungovat. Nebude ji mít kdo poskytovat. Jde o solidární komunitu mezi lidmi. Čili pro nás je důležité, aby se o homesharingu dozvěděli i lidé, kteří by se potenciálně mohli stát hostiteli. I jim to může udělat radost a naplnit jejich život.

Věřím, že jsme mnoha lidem rozšířili obzory a kdyby se chtěl někdo zapojit, tak se může na Centrum Orion obrátit. Našimi hosty byli Marie Vrzáková a Jiří Raichl z neziskové organizace Centrum Orion, z.s. Moc děkuji za rozhovor.