Heslo zní, hlavně klid. I když nás informační doba a technologie předbíhají, radí krizový manažer

Ale některé strachy nás dokáží ovládnout až paralyzovat, komplikují nám život. Čím to je, že se z oné původní záchranné emoce stal strach někdy i naším nepřítelem?
Myslím, že je to tím, že je zkrátka strachu příliš. Všude je dnes přehršel informací fake news, různých strašáků a novinek, na které jsme ani nebyli připraveni nebo nejsme zvyklí. Obecně vzato nás informační doba a technologie předběhly. Takže máme už třeba strach i z toho, abychom to vůbec všechno zachytili.

Rychle nefunguje vlastně nic, ale pomaličku, pomalými kroky si najíždět nějaké rutiny uvnitř sebe, budovat si svoji vnitřní stabilitu.
Jan Hanuš, krizový manažer a kouč

Jedním z nejznámějších strachů je fear of missing out, což znamená, něco mi uteče. Počínaje tím, že ráno vstaneme, tak už spěcháme. Vše se děje za pochodu.

Čtěte také

Krizové situace nadělají lidem paseku v životě. Jsme zahlceni informacemi a neumíme s nimi pracovat

Tedy hlavní heslo zní, hlavně klid. Vše je normální a lidé si často myslí, že jejich situace je nějak specifická a už by měli sahat po odborné pomoci či nějakých prášcích.

To ale vůbec není pravda. Jen tím, že žijeme ve svých bublinách, tak nevidíme, jak velmi je to společné téma a že je to vlastně v pohodě.

Samozřejmě ideální je, když máme určitou vnitřní stabilitu budovanou od dětství, pomáhají nám v tom rodiče a okolní vlivy. Ale hodně také záleží na v povaze konkrétního člověka, co takzvaně dostaneme do kolébky. Vůbec s dětstvím je to ošemetná situace, protože spousta dospělých si myslela, že dětství měla úplně v pohodě. Já jsem jedním z nich a ona to třeba není pravda.

Stabilita má pocházet zevnitř. Tam si mám budovat svůj hrad. Jde o to, abychom se mohli spolehnout sami na sebe v každé situaci.
Jan Hanuš, krizový manažer a kouč

Propíší se do nás nejrůznější traumata a když si je jako dítě vůbec nepřipouštíte, tak nemáte porovnání, až pak rodič vidíte, co vám chybělo. Ale dá se s tím pracovat.

Čtěte také

Děti nemají zkušenosti s filtrováním informací. Pomozte jim zvládat nebezpečí internetu

Klíčový princip je to, že člověk potřebuje klid, aby byl odolný vůči vnějším změnám. A ty velké a nepříjemné chodí většinou bez klepání. Tudíž je dobré neodkládat přípravu.

Existuje řada rutinních praktik, které fungují obecně v populaci a je dobré s nimi postupně začít pracovat. Rychle nefunguje vlastně nic, ale pomaličku, pomalými kroky si najíždět nějaké rutiny uvnitř sebe, budovat si vnitřní stabilitu.

Nejzákeřnější je, když člověk příliš spoléhá na své spřátelené okolí a ono mu pak podrazí nohy. Což se bohužel stává překvapivě ve velkém počtu případů. Já jsem o tom napsal knížku s názvem Nezlomní. Což je první díl v rámci trilogie Dálnice do Bohnic.

Hlavně klid. To je naše dnešní heslo. A jak se také říká, když nejde o život, tak... Ať si to už doplní každý sám.
Jan Hanuš, krizový manažer a kouč

Je postavena na reálných příbězích lidí, které se mnou sdíleli. Jak prošli nějakým životním peklem. Jejich společný jmenovatel byl, že se opírali o nějakou externí berličku a zapomněli na vnitřní stabilitu, kterou si mají budovat. Externí berlička se zlomila a bylo vymalováno.

Naštěstí všechny ty příběhy dopadly dobře a to ponaučení je úplně evidentní. Stabilita má pocházet zevnitř. Tam si mám budovat svůj hrad. Vlastně jde o to, abychom se mohli spolehnout sami na sebe v každé situaci. A k tomu hlavně klid. To je naše dnešní heslo. Takže všem doporučuji především klid a jak se také říká, když nejde o život... Ať si to každý doplní sám.

Celý rozhovor v krizovým manažerem Jane Hanušem o strachu v nás, si můžete poslechnout v našem audioarchivu.