Hana Eliášová vzpomíná na svého tatínka, spisovatele Svatopluka Hrnčíře, rodáka z Lázní Bělohradu
Hana Eliášová, dcera redaktora, spisovatele Svatopluka Hrnčíře, rodáka z Lázní Bělohradu, který by se letos dožil 100 let, vypráví v rozhlasové Návštěvě o svém dětství a mládí s tátou, výletech, o jeho inspiracích, o Foglarovi a navázání na něj, o tátových pověstných rébusech, o tajemné zámecké zahradě, která pro něj byla Ostrovem.
A právě tam rozhlasový pořad, který natočila redaktorka Vlaďka Wildová, začíná.
„Tatínek moc rád chodil na výlety do přírody, všeho si všímal. Samozřejmě bral i nás děti a potom hodně vnoučata, byl to opravdu úžasný dědeček. A kromě toho, že jsme podnikali různé výlety, tak také táta připravoval nám i vnoučatům takové šifrovací bojovky, schovával dopisy a my jsme běhali a hledali je. Museli jsme ten dopis vyluštit, abychom věděli, kam dál.“
„A na konci nás vždycky čekal nějaký poklad. Buďto to byla knížka, nebo čokoládové zlaťáky ukryté v pařezu v lese,“ vzpomíná Hana Eliášová s láskou a s úctou i za další dvě své starší sestry, Lenku Vybíralovou a Jitku Čeřovskou. Obě jsou výtvarnice, Hana pracovala jako učitelka.
Čtěte také
A pak „benjamínek“ Hanka vypráví i o tátově vizionářství: Z těch knížek si vzpomínám třeba na tu z roku 1959 „Případ skončil v pátek“.
„To je jeho úplně první knížka, která se tedy trošičku vymyká jeho tvorbě, protože se odehrává v Praze. Je to taková dětská detektivka, která byla svého času velice populární, dokonce byla zfilmovaná pod názvem Zpívající pudřenka.“
„A zajímavé na ní je, že se celá točí okolo takového senzačního vynálezu, kapesního telefonku, který nám může připomínat dnešní mobil. Byl ukrytý v pudřence a pátraly po něm děti.“
Svatopluk Hrnčíř (nar. 21. 5. 1926 v Lázních Bělohradě) psal hlavně knížky pro mládež a hodně se inspiroval vlastním dětstvím. Většina jeho knížek se odehrává v malém městečku, které silně připomíná Lázně Bělohrad. Rád používal bělohradské místní názvy. Třeba říčka v tom „neznámém“ městečku se často jmenuje Javorka.
Hrnčířovy ostrovy s klapáním psacího stroje
Svatopluk Hrnčíř se specializoval hlavně na dobrodružné příběhy dětí, zejména kluků - ale vždycky byla důležitou součástí děje i dívka.
Byl mistrem rébusů a přesmyček a nejspokojeněji se podle dcery Hany cítil, když se mohl někam uklidit, na nějaký svůj ostrov. A tam si číst, vymýšlet nebo psát. Tam byl nejšťastnější.
„Slovo OSTROV mě fascinovalo od doby, kdy jsem si přečetl svou první verneovku Tajuplný ostrov. Hltal jsem pozoruhodná dobrodružství pěti trosečníků, žasl nad záhadami, kterými ostrov oplýval a vyvrcholení mě namouduši ohromilo. Podmořská jeskyně, zář z podivného ponorného plavidla a - kapitán Nemo! Mám dojem, že větší překvapení mi žádná jiná kniha v životě nepřipravila.“
Životopis Svatopluka Hrnčíře
Prozaik Svatopluk Hrnčíř se narodil 21. května 1926 v Lázních Bělohrad. Studoval na gymnáziu v Novém Bydžově, kde maturoval v roce 1945 (po přerušení studií v roce 1942 se vyučil knihkupcem). Absolvoval Státní knihovnickou školu. Jako vášnivý čtenář foglarovek dopisoval do Mladého hlasatele (písař 2084). Byl redaktorem časopisů pro mládež (Junák, Pionýr-Větrník), některé z nich redigoval (Vpřed, Pionýr), v roce 1948 spoluzakládal Ohníček a v jeho redakci pracoval do roku 1986. V časopisech pro děti a mládež uveřejňoval dobrodružné příběhy a psal libreta ke kresleným seriálům na pokračování, z nichž některé se staly předlohou knižních vydání. V letech 1968-1989 redigoval dětskou rubriku Slovíčko (Svobodné slovo), kde mimo jiné vycházela Foglarova tvorba. Uveřejnil zde Foglarovy povídky, Rychlé šípy a seriály (kreslíř Kája Saudek).
Příjemný poslech!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.














