Fyzická a psychická pomoc po onkologickém onemocnění. Máme prostor pro regeneraci i vizi budoucnosti
Radioporadna na téma: naše zdraví po těžkých nemocech. Onkologická diagnóza změní člověku život ze dne na den. Následují měsíce náročné léčby a nakonec přichází chvíle, kdy lékaři řeknou, zatím máte vyhráno. V tu chvíli se pacienti často ocitají v obrovské únavě. Tělo je vyčerpané, duše zraněná, trápí je možná i nespavost, strach z budoucnosti.
Jak se po tak náročném období vrátit zpět do své síly? Jak propojit poznatky klasické medicíny s jemným cvičením, s prací s dechem, jógou, psychosomatikou? O tom všem je dnešní radioporadna. Ve studiu vítám lékařku a také lektorku Terezu Kertész, která se v Lázních Bělohrad věnuje právě těmto regeneračním programům.
Čtěte také
Vy jste lékařka, ale zároveň se dlouhodobě věnujete józe a práci s tělem u lidí s chronickým onemocněním. S čím se pacienti po onkologické léčbě v realitě potýkají nejčastěji?
Je to období, kdy pacient přichází po opravdu náročném období spojeným s určitou těžkou životní situací. A potom nastane okamžik, kdy je léčba ukončena a jemu je řečeno, jste zdravý a můžete normálně fungovat. Problém podle mne tady vzniká tím, že často nám ti pacienti říkají, že se zdravě vůbec necítí, jsou unaveni, mají obavy z budoucnosti.
A tady já vidím krásný prostor pro regeneraci. Pro zastavení se, dát si prostor, načerpat síly a nějakým způsobem si stanovit třeba i vizi do budoucnosti. To se mi na lázeňství moc líbí, že máme čas se těm lidem opravdu věnovat velice individuálně.
Je to možná jedna z nejtěžších chvil, když léčba skončí a člověk si začne klást otázku, co bude dál. Je to psychicky náročné a ten čas na zastavení je extrémně důležitý. A současně je možná i důležité to, že člověk na to nemusí být sám. Třeba se na to momentálně člověk necítí, ale je tu někdo, kdo nám nabídne pomocnou ruku a nějakým způsobem tím provede.Čtěte také
Moc se mi líbí i poselství jógy, kdy my lehce pootevíráme různé dveře, do kterých může pacient nahlédnout, ale tu cestu už si potom prochází sám. On sám si vybírá z celé té škály možností. Budu teď potřebovat načerpat sílu, potřebuji trošičku pomoci, ať už po fyzické nebo psychické stránce, ta chronická únava po nemoci a potom dlouhodobém boji, bývá veliká.
Je to asi běh na dlouhou trať.
Určitě, únava se většinou nedá jen tak dospat, protože pokud jsou tam současně i úzkosti a obavy, často pacienti nemají úplně kvalitní spánek. To znamená, my potom pracujeme i na tom, že jim pomáháme různými relaxačními technikami k tomu, aby se jim zkvalitnila regenerace, aby se jim zkvalitnil spánek, aby se opravdu dokázali znovu nadechnout.
Často to nemusí být úplně návrat zpátky do běžného života. Může to být jen takový krůček k tomu, vydat se na novou cestu, naučit se něco, co mohu pro sebe změnit tak, abych do další životní etapy po léčbě vstoupil o něco silnější a stabilnější, proměnit to v něco hezčího.Čtěte také
Zkrátka vy mluvíte i o potřebě celostního pohledu na člověka. Co si pod tím pojmem představit?
Samozřejmě, protože pokud ten pacient prochází těžkou onkologickou léčbou, často se řeší velké fyzické problémy spojené třeba s chemoterapií, s operacemi. Pacient je vyčerpaný, může cítit bolesti pohybového aparátu, má oslabenou kondici, je oslabena svalová síla. A to všechno se do jeho stavu propisuje.
Ale současně se na to všechno může cítit trochu sám a psychologická podpora je velmi důležitá, to jde ruku v ruce. Proto jsme do našeho programu postupně začali zařazovat i techniky, kde lidem pomáháme znovu vrátit jejich vlastní síly, a to nejen fyzické, ale i psychické.
Je pravda, že strach blokuje regeneraci a obnovu buněk?
Já jsem s tímto velice opatrná. Moment, kdy to pro mě nastartuje pozitivní mechanismy, že chci něco změnit, chci se nadechnout, tak je to v pořádku. Když mě to ale možná začne trošičku blokovat, zase si v hlavě rozjedu takovou spirálu: bojím se, mám strach a živím v sobě to negativní. V ten moment si myslím, že to úplně konstruktivní není.
Proto se pro každého pacienta snažíme vyhledat přesně to, co potřebuje. Aby se cítil silnější a stabilnější, aby tu situaci dokázal lépe zvládnout. A není to tak, že slzy živí nějakou nemoc, je to těžká situace a v určité fázi si myslím, že smutek a slzy k tomu jednoznačně patří.
Strach je ale dobré odbourávat, třeba i pomocí krásných cvičení, o kterých s Terezou Kertész hovoříme. Celý rozhovor si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
-
Toulky první republikou 26-50
Jitka Škápíková, Petr Vodička, Petra Tanclová, Tomáš Pánek, Dušan Radovanovič, Ivan Malý, Ondřej Nováček, Karolína Stegurová, Michal Dlouhý, Miloš Vaněček -
100+24 brněnských kuriozit, absurdit a bizarností
Miloš Šenkýř, Tomáš Kremr -
Děkovačky Libuše Švormové
Libuše Švormová - Patrik Rozehnal


