Freediving není jen pro šílence, co se vrhají do hloubky. Zdraví lidé umí zadržet dech na 3 minuty
Teď se budeme potápět a představíme vám borce, který se věnuje freedivingu, tedy nádechovému potápění bez přístrojů. Dech prý dokáže zadržet na 7,5 minuty. Pochází z Trutnova, ale většinu roku tráví v Egyptě, kde vede kurzy potápění, trénuje a také závodí. Na podzim se s ploutvemi potopil do hloubky 87 metrů, čímž vytvořil aktuální český rekord ve freedivingu.
Instruktor potápění a zakladatel školy Apnoe Space, český rekordman, freediver Pavel Tomm je naším dnešním hostem. Blahopřeji k rekordnímu ponoru 87 metrů. Co to pro vás znamená?
V tu chvíli to pro mě bylo takové spíše oddechnutí, protože jsem na to možná byl až zbytečně moc upnutý a chtěl jsem se potopit o ten metr hlouběji, než byl rekord. A samozřejmě mám z toho obrovskou radost, je to hezké.
Je to tedy platný český rekord.
Je to platný český rekord, ale před mnoha lety nebyla ta disciplína s ploutvemi oddělena od disciplíny s monoploutví, kde máte jednu velkou ploutev, a Martin Štěpánek jako legenda českého freedivingu se potopil ještě o pár metrů hlouběji, ale není to tabulkový rekord. Takže až ještě přidám šest nebo sedm metrů, tak to bude rekord, ale je to dnes je tedy oficiální rekord 87 metrů.
Čtěte také
Co to pro freedivera znamená přidat metr nebo dva?
Hodně práce, hodně stresu a hodně kontroly onoho stresu. A také hodně času. Na ten rekordní ponor jsem se v podstatě připravoval rok a půl. A to znamenalo potápění se z nějakých 70 metrů. Tedy abych se posunul o těch 17 metrů, potopil se ještě kousek dál, tak to znamenalo rok a půl práce.
A teď ještě jaký byl čas toho ponoru, toho jednoho nádechu, kdy musíte vydržet pod vodou?
Počítejte tak metr za sekundu, takže prostě dvě vteřiny navíc, aby to bylo k tomu rekordu. Dvě vteřiny dolů, ale zase dvě vteřiny nahoru. Takže o čtyři vteřiny déle.
Kolik je vůbec světový rekord?
Světový rekord je ještě o 40 metrů dál. Rekord je 127 metrů. Je to neskutečné. Máme ve světě freedivingu pár takových zvláštních lidí, kteří jsou opravdu někde úplně jinde. Světový rekord je 127 metrů, pak je ještě jeden kluk, který je pár metrů za tím, ale dál už tam naskakují poměrně rychle ty rozdíly. Když jste třeba třicátý, tak už to je 100 m. Což je 13 metrů od toho mého rekordu. Takže já jsem někde kolem stého místa na světě. 100 lidí se už tedy dostalo do hloubky 87 metrů a víc.
Tělo vás nutí se nadechnout, ale když se postupně adaptujete a nejdete do žádného boje, zjistíte, že nedýchat je celkem normální a příjemné.
Pavel Tomm, freediver, zakladatel školy Apnoe Space
Jak jste se dostal k potápění? Když se řekne freediving, každý si možná vybaví krásný film s Jeanem Reno Magická hlubina.
Ano, to je také jeden z důvodů, ten film jsem miloval, ten film je krásný.
Čtěte také
Ale smutně končí.
Film je o reálných lidech, je to trochu pohádka, ale krásně udělaná, je to nádherné. Když jsem se v 16 letech začal potápět v Trutnově v bazénu s přístrojem, začal jsem klesat a vznášet se v prostoru, bylo to úchvatné. A pak jsem na internátě bydlel s kamarádem z potápěčské rodiny a ten jednoho dne přinesl monoploutev a ta mi učarovala. On mi ji pak dal, protože jsem z ní byl úplně šílený, a plaval jsem s monoploutví. Potom jsem chvilku dělal jiné věci až jsem se jednoho dne rozhodl, že už nechci úplně v Čechách moc být, že se chci víc potápět. A odjel jsem do Thajska, kde jsem pak zůstal skoro pět let, stal jsme se instruktorem a od té doby učím.
Na začátku jste prý vydržel třeba maximálně jen minutu na jeden nádech. Jak se to dá vytrénovat na těch sedm minut, které umíte?
7,5 minuty a není to málo. Nejde to úplně rychle se dostat na 7,5 minuty, ale když bychom si teď dali spolu dvě hodinky práce, tak umíte tři minuty. Všichni zdraví lidé umí zadržet dech na 3 minuty. Teď jsme měli o víkendu ve Šternberku kurz pro začátečníky a všichni začínali se zadržením dechu 40 vteřin nebo minuta a 20 vteřin. A druhý den padaly tříminutové časy a jeden pán dal dokonce 4 minuty a 20 vteřin.
Jak často býváte doma v Čechách a jak často jste doma v Egyptě?
Teď jsem do konce března doma v Trutnově, potom zase jedu do Egypta. Pak zase budu tři týdny v Čechách a zase do Egypta. Loni to bylo sedm až osm měsíců v Egyptě, zbytek doma.
Dolů je to mentálně náročné, nechci říci boj, ale zajímavá práce. A pak má člověk stlačené plíce a musí začít makat. Vykopat se nahoru.
Pavel Tomm, freediver, zakladatel školy Apnoe Space
Jaký je u nás zájem o nádechové potápění? Máte ve škole hodně žáků?
Zájem je velký. Měl jsem o víkendu plný kurz, další víkend jedu do Loun, kde je také plno. Lidé začínají chápat, že freediving není jen nějaká hrůza pro šílence, kteří se vrhají do 80 nebo 100 metrů pod hladinu, ale je to krásná aktivita. Můžete se s rodinou, s dětmi, s rodiči potápět, šnorchlovat s delfíny v 15 metrech, to je úplně krásně dosažitelné, příjemné, zdravé a nádherné.
Čtěte také
V čem je tajemství freedivingu? Je to o psychice? Naučit hlavu, že voda není nepřítel?
Je to nejdříve o přijmutí toho, že můžete nedýchat. Protože samozřejmě jako lidé dýcháme a vy, když teď zadržíte dech, tak vám za chvilku nebude úplně příjemně, protože tělo se proti tomu nějakým způsobem brání, abyste přežil. Tělo vás nutí se nadechnout, abyste měl čerstvý kyslík v plicích. A vy, když se na to postupně adaptujete a postupně se s tím seznamujete, nejdete do žádného boje, zakousnout se a teď vydržím prostě dlouho, ale postupnými kroky si ukazujete, že nedýchat je celkem normální a že to je vlastně příjemné. Najednou je to velká radost.
Je to příjemné?
Je to příjemné, ale vždy ta druhá část nebude úplně příjemná, protože máme v sobě nějaký mechanismy pro přežití. Když tedy budu zadržovat dech, tak budu mít první část onoho zadržení dechu strašně nádhernou a příjemnou. A to mě baví. Ale pak samozřejmě přichází ta horší část, kdy vám díky vyšší hladině CO2 tělo naznačuje, že se máte nadechnout. To už jsou nepříjemné pocity, ale není nutné s nimi bojovat, dá se na ně adaptovat a v podstatě být dál v příjemnu. Je to o sebekontrole.
Rekord je 87 metrů, letos bych chtěl přidat 8 metrů, dostat se do hloubky 95 metrů. Těžko se to předpovídá, ale stovka je blízko.
Pavel Tomm, freediver, zakladatel školy Apnoe Space
Funguje to tedy tak, že v Česku naučíte někoho pracovat s dechem a s hlavou a pak se jedete do Egypta potápět?
Není to nutné. Není to tak, že všichni musí jet s námi do Egypta nebo do Polska, kde je bazén s hloubkou 45 metrů. Pro spoustu lidí se dostačující víkendový bazénový kurz, protože zjistí, jak dýchat, jak se na to potápění připravit, jak vyrovnávat tlak v uších. A pokud se chtějí s rodinou potápět na dovolené, šnorchlovat v pěti či deseti metrech třeba s delfíny, tak to úplně stačí.
Čtěte také
Co je těžší? Ponořit se dolů do hloubky, nebo pak zase stoupat zpátky na hladinu?
Dolů je to mentálně náročné, protože dolů toho neděláte zase tolik fyzicky, překonáte první metry vztlaku a pak vlastně padáte. Já 60 metrů padám dolů a nehýbu se. Musím tedy vyrovnávat tlak, s přibývající hloubkou je to technicky náročnější, ale především je to mentálně náročné. Protože hlava cestou vymýšlí spoustu důvodů, proč zrovna dnes byste se měl otočit a úplně se netrápit. Je to mentální, nechci říci boj, ale zajímavá práce. Při takovém ponoru spadnete dolů za minutu a půl a potom teprve přichází samotná práce, kdy je člověk dole těžký, má stlačené plíce a musí začít makat. Vykopat se nahoru. Takže druhá půlka ponoru je práce.
Fyzická odolnost je tedy nutná, musíte mít natrénováno i v posilovně.
Ano, především nohy. Pořád dřepy a podobné věci.
Pavle, rekord je 87 metrů, máte před sebou tři metry na magickou devadesátku.
Doufám, že letos přidám třeba 8 metrů, chtěl bych. Samozřejmě úplně nevím, co se stane, třeba se už nikdy hlouběji nepotopím, to se těžko předpovídá, ale stovka je blízko. A byl bych moc rád, kdyby se mi letos povedlo udělat 95 metrů.
Říká freediver a aktuální český rekordman v nádechovém potápění Pavel Tomm z Trutnova. Tak vám budeme držet palce, ať se to povede.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
