Freediver Pavel Tomm: Hloubka mě vždy přitahovala. Klíčem jsou informace o vašem těle, co vám říká

8 fotografií

Co to je vlastně onen freediving? Když si ponořím ve vaně hlavu na půl minuty do vody, už jsem freediver?
V podstatě ano. Potápíte se pod vodou a nepoužíváte žádný extra vzduch, žádný dýchací přístroj, máte jen jeden nádech a jste tam jen vy, vaše plíce a vaše hlava.

Pavel Tomm ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Jak jste se dostal k potápění? V Trutnově?
Začal jsem se potápět s přístrojem, když mi bylo asi 16 let, v Trutnově. Pak jsem od kamaráda dostal monoploutev, to je taková jedna velká ploutev na obě nohy, něco jako mají mořské panny, a začal jsem plavat s monoploutví. To mě bavilo víc než samotné přístrojové potápění. A pak jsem se rozhodl, že nechci být tady v Čechách přes zimu. Chtěl jsem si zkusit potápění pořádně do hloubky, tak jsem se vydal na zimu do Thajska, zůstal jsem tam pět let a už jsem začal i potápění učit. Tam jsem se poprvé pořádně seznámil s potápěním do hloubky.

Musíte to mít rád, nesmíte se do ničeho nutit, musí vás to bavit. Když to děláte rád, tak to jde samo. A musíte na to mít čas.
Pavel Tomm, instruktor freedivingu

Pět let v Thajsku, to musela být hezká dovolená.
V Thajsku je krásně, moc se mi tam líbilo. Ale není to úplně ta nejlepší destinace na potápění. Je to krásná země, hezký život, ale na potápění to není úplně pecka, není tam velká hloubka. Jsou tam pod vodou hezké věci, ale není to úplně místo, kde chcete jako potápěč zůstat. Takže jsem se posunul dál.

Čtěte také

Anna Milerová zachraňuje oceány a žraloky. Nejkrásnější zvíře, které mohla vidět zblízka

Kde je tedy ono top potápění, kde je krásné moře?
Pro nás Evropany je krásné samozřejmě Středozemní moře, kde je nekonečná hloubka. Ale když chcete i něco vidět, tak mnohem hezčí je Rudé moře, kde je jednak hloubka, ale jsou tam i korály, barevné ryby a modrá voda. Takže Egypt. Rozhodně.

Mnoho z nás vidělo ikonický film o tomto sportu Magická hlubina s Jeanem Reno. Takže i do takové hloubky se potápíte?
Nedokáži se potopit až do takové rekordní hloubky, ale byl jsem teď nedávno na závodech a měl jsem ponor 80 metrů s ploutvemi na jeden nádech. Je to hezká hloubka, není to málo, ale když se pohybujete mezi freediverama v Dahabu, kde jsou závody, tak to je průměrná hloubka, se dá říct. Prostě pěkný výkon, ale není to nic dech beroucího pro ostatní freedivery.

Pro mě to tedy dech beroucí je. Jak se to člověk naučí?
Postupnými kroky, musíte to mít rád, nesmíte se do ničeho nutit, musí vás to bavit. Když to děláte rád, tak to jde samo. Musíte na to mít čas.

Kdybyste se snažil a chtěl do toho investovat trochu času, tak za týden můžete určitě umět čtyři minuty pod vodou.
Pavel Tomm, instruktor freedivingu

Já bych ve vaně vydržel možná půl minuty s hlavou pod vodou.
Dal byste rozhodně víc. Kdybychom si spolu mohli dvě hodiny hrát, tak končíte se třemi minutami pod vodou. Kdybyste se snažil, kdybyste pak tomu chtěl investovat trochu času, tak za týden můžete určitě umět čtyři minuty.

Čtěte také

Na světě je jen jedna jediná lepší potápěčka než Denisa Lhotová z Hořic

Co je pro takový výkon nejdůležitější? Hlava?
Důležité jsou v první řadě informace. Potřebujete trošku chápat fyziologii, vědět, co se odehrává ve vašem těle, co vám vaše tělo během toho zadržení dechu říká. Že ty nekomfortní stavy, které ucítíte, nejsou spojené s tím, že vám dochází kyslík, ale s tím, že vám trošku vzrůstá CO2, který nahrazuje kyslík. Tyto informace jsou klíč a pak samozřejmě relaxace a správné klidové dýchání. Nepotřebujete vlastně vůbec nic trénovat a vylepšovat na sobě. Jen si potřebujete uvědomit, že to tělo umí a musíte ho to nechat udělat. Opravdu tři minuty pod vodou umí každý zdravý člověk.

Co na tom freedivingu vlastně tak chytlo?
Mě bavila vždy hloubka. Mě to bavilo vždycky dolů. A baví mě velká zvířata.

Vy jste se nedávno vrátil ze závodů v Egyptě.
Ano, byly to menší závody v Blue Hole, kde je maximální hloubka 94 metrů, vzhledem k bezpečnosti jsou závody limitované hloubkou do 90 metrů. Takže nejlepší freedivery tam nenajdete. Takový střední freediving, tam jsem závodil. Je to díra hned u pobřeží 94 metrů kolmo dolů. Ona pak ještě klesá hlouběji, ale už šikmo, takže pro freedivery už se to nehodí, kdy my jdeme podél lana kolmo dolů a nahoru.

Potřebujete trošku chápat fyziologii, vědět, co se odehrává ve vašem těle, co vám vaše tělo během toho zadržení dechu říká.
Pavel Tomm, instruktor freedivingu

Říkal jste, že je tam v té hloubce klid, nejsou tam žádné proudy, takže ideální prostředí?
Jste mezi zdmi, takže tam nejsou proudy. Je hezké se potápět i na volném moři, kde ty proudy jsou, ale když si chcete opravdu užít hloubku a mít klid, tak tohle je nejlepší místo.

Čtěte také

Legenda potápění, Petr Švaral, má na 55 tisíc ponorů: Když vidím hladinu, chci vědět, co je pod ní

Jdete po laně dolů a veze vás nějaké závaží?
Ne, máme různé disciplíny. Může vás dolů něco svézt, něco vás může i vyvézt nahoru, ale to, co se dnes dělá, tak je svépomocí. Takže máte v podstatě čtyři možnosti, jak se dostat dolů a nahoru. Buď s monoploutví, to je ta velká jedna ploutev na obě nohy, nebo máte normálně dvě ploutve nebo plavete bez ploutví. Tedy je to taková variace stylu prsa, nebo free immersion, kdy v podstatě šplháte po laně dolů i nahoru.

Teď mě zajímají dravé kosatky, když jste se potápěl za polárním kruhem. Z to mě běhá mráz po zádech.
Nemusí. Kosatka je sice vrcholový predátor a vládce moří, ale kosatky ještě nikdy nenapadly člověka ve volné přírodě. V akváriích zabily několik lidí, ale tam jsou kosatky v podstatě ve vězení, ve stresu. A jsou tam kosatky z různých míst na světě, které si nerozumí, protože ony mají dialekty, tvoří různý ekotypy. Tedy zjednodušeně se dá říci, že to jsou až různé druhy. Ony jsou nejúspěšnějším lovcem a nejrozšířenějším obratlovcem s člověkem na zemi. Najdete je všude. Tam, co my s nimi jsme, v norských fjordech, tak loví sledě. Proto my tam jsme. A když pak po dvou měsících sezóna sleďů skončí, tak jdou na tuleně, na sviňuchy a na mláďata velryb.

Čtěte také

Bude mít Dvůr Králové jednu z největších potápěčských věží v Evropě pro nácvik hloubkových ponorů?

Jaký je to pocit být ve vodě s tak obrovským tvorem?
Velcí samci mohou mít až k 9 metrům, takže je to velká ryba, není to ryba. Je to takový malý autobus. Ale já mám rád potápění, mám rád velká zvířata ve vodě, takže ty pocity jsou nepopsatelné. Kosatky jsou obrovské, jsou všude kolem vás, loví, slyšíte je, dorozumívají se, vrčí, dívají se na nás. Rodí tam i v tu chvíli. Vidíte úplně novorozená mláďata, opravdu jsou ještě chlupatá, mají takové rezaté chlupy, takže jsou třeba stará do tří týdnů. A je to úchvatné, připluje máma, nechá mládě si s vámi chvilku pohrát, prozkoumá si vás. Takže tam kolem nás minutu létá dvoumetrové mládě. Pak si máma pískne, mládě připluje k ní a spolu zase odplují pryč.

Tak to je krása. A nekousnou?
Ještě se to nikdy nestalo. Máme spoustu prezentací, mluvíme o kosatkách a o rybářství, o všem, co se tam děje. Ale kdybych vám řekl, nemůže se vůbec nic stát, tak bych lhal.

Co byste doporučil člověku, který by se chtěl také naučit nádechové potápění?
Neučit se z Instagramu a z YouTube. Jděte někam na seriózní kurz do bazénu, který děláme tady v Čechách na třech místech. Začít v bazénu, kde je víkendový kurz, člověk má čas poznat sám sebe ve vodě, má čas naučit se správně dýchat, zjistí spoustu teorie. A pak si může rozmyslet, jestli ho to baví, nebo ne. A potom k tomu přidat tu hloubku.

Pavel Tomm ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Kdy se zase chystáte do světa?
Teď budeme pět týdnů tady doma. Máme právě spoustu kurzů jak v Čechách, tak v Polsku ve 45 metrovém bazénu. A za pět týdnů jedeme do Marsa Alam, kde máme týdenní plavbu na lodi s delfíny. A pak celé léto v Dahabu, kam pár lidí přijede na trénink. I já budu, spolu s přítelkyní, trénovat.

Naším hostem byl instruktor freedivingu Pavel Tomm z Trutnova. Moc děkuji za úžasné, doslova dech beroucí vyprávění. A přeji co nejvíc krásných zážitků.