Fotografování a hory miluje světoznámý hobojista Vilém Veverka. Muž tří pozoruhodných tváří

Hobojista Vilém Veverka (*1978 Praha) patří k nejrespektovanějším českým interpretům. Je laureátem hobojové soutěže Sony Music Foundation, sólistou Filharmonie Brno, zakládajícím členem PhilHarmonia Octet Prague a New Approach Ensemble a jako sólista vystupuje s významnými českými orchestry.

Kromě hudby se velmi rád věnujete také fotografování, zejména hor a přírody. Byla cesta k muzice i k fotoaparátu totožná? Jak to bylo?
Kdybych to měl vzít časově, tak první byly hory, do kterých mě vzal už asi ve dvou letech můj otec. To byl vášnivý horal a fotograf, takže tyto dvě vášně jsem přejal po něm. Hudba přišla trochu později, ale ne zase o moc, asi v šesti letech. Byla to řekněme taková zájmová činnost, která měla svůj potenciál. A ten mě dnes dovedl až před mikrofon Českého rozhlasu v Hradci Králové. Po více než 30 letech. Takže to nebylo úplně ruku v ruce, ale krásně se to doplňuje.

Hoboj není klarinet. Je to naopak podle mne rozhodně dechový nástroj, který má zdaleka největší potenciál oslovit publikum.
Vilém Veverka, světový hobojista

Vy jste projel svět už od mládí, studoval jste i v Berlíně. Je to nezbytně, aby muzikant vyrazil na zkušenou do světa?
To je docela hezká otázka, na kterou by se dalo odpovědět velmi květnatě. Já si dovolím takovou řekněme kunderovskou dvojznačnost. Myslím, že nejen pro muzikanta, ale obecně, je dobré získat rozhled, vědět, jaké to je ve světě. Co to znamená, konfrontovat se s těmi nejlepšími. Protože zkrátka mnohdy máme pocit, že je objevováno cosi, co už je dávno objeveno. Takže ano, patří do zkušeností studium v zahraničí.

8 fotografií

Proč u vás zvítězil zrovna hoboj? Děti začínají na lidových školách umění většinou na flétničku.
Ano, také jsem začal nejdřív na flétnu, potom na klavír. Hoboj, to byla taková intuitivní volba mé matky, kdy já neměl žádné ponětí o tom nástroji. To znamená, měl jsem asi takové ponětí jako možná někteří posluchači, rovnalo se nule. Ale tím spíš jsem na něj byl asi schopen začít hrát, protože kdybych měl dopředu nějaké předsudky, tak je otázka, zda bych byl tak flexibilní. Protože já jsem nebyl kluk, který by projevoval svůj talent už třeba v osmi letech a ve 20 byl potom vyhořelý a nedělal vůbec nic. Takový scénář mě naštěstí minul a díky tomu teď mohu sdílet v uvozovkách moudra, zážitky a životní zkušenosti s posluchači.

Čtěte také

Divoký svět jazzu a přirozená krása vážek. Dvě životní témata fotografa Patricka Marka

Když jste mluvil o hoboji, je pravda, že člověk někdy nerozezná hoboj od klarinetu. Já bych řekl, že hoboj je takový nedodělaný klarinet.
To bych vám trochu oponoval. Já vím, opticky to je tak, relativně mají ty nástroje k sobě blízko, ale jsou v nich poměrně značné rozdíly. Hoboj je naopak od klarinetu sofistikovanější nástroj, už jen co se mechaniky týká. Hoboj je rozhodně dechový nástroj, který má zdaleka největší potenciál oslovit publikum.

Houslisté mají stradivárky, jako ten nejcennější nástroj. Mají něco podobného i hobojisté?
Tady paralela bohužel není, nebo bohudík, já nevím. Na rozdíl od houslí, tak hoboje s tím, jak stárnou, nezískávají na hodnotě. To je danost. Určitá paralela, chceme-li paralely hledat, a ony se nabízejí, je s automobilem. Výjimečně se vám stane, že auto koupíte a ono by stouplo na ceně. Naopak ten vůz ojedete, stejně jako ojedete hoboj.

Co jste dělal během koronakrize, když kultura skomírala?
Dá se říct, že jsem i odpočíval a stejně tak jsem v některých ohledech jel na plné obrátky. A sice loni během jarního nouzového stavu se nám podařilo nahrát album Next Horizont, které potom opět během nouzového stavu v říjnu, Supraphon vydal. A to je, řekl bych, specifikum kuriózní, o které úplně nestojíte. Takže jsem nahrával, vydával nebo jezdil na hory a fotografoval. Tedy trávil jsem hodně času právě v Královéhradeckém kraji, protože tady jsou Krkonoše. Ty mě držely nad vodou, protože tam jsem trávil skutečně mimořádně hodně času.

Celý rozhovor s hobojistou Vilémem Veverkou o všech jeho zálibách a zájmech i o tom, co ho naopak štve a trápí, si můžete poslechnout v našem audio-archivu.