Flash Dance Company z Jaroměře se věnuje scénickému tanci: Pocity a vyjádření čehokoliv svým pohybem
Teď budeme tančit. Představíme vám umělecký soubor scénického tance Flash Dance Company z Jaroměře, který funguje už přes 30 let. Jeho domovskou scénou je Městské divadlo Jaroměř, odkud vyjíždí na přehlídky a soutěže nejen v Česku, ale i do světa.
O tanci si povídáme se zakladatelkou Flash Dance Company Lenkou Halašovou, kterou doprovodila tanečnice Anna Kopřivová. Představte nám váš soubor. Jak to celé vzniklo?
Lenka Halašová: Kdysi dávno, v roce 1993, náš soubor vznikl proto, že byl na Základní škole Na ostrově v Jaroměři taneční kroužek, ale chtěli jsme dělat trošku jiný styl tance, než se v té době provozoval. Tak jsme začali s dětmi a časem, aniž bychom chtěli, jsme z toho vytvořili taneční skupinu.
Jak jste se k tanci dostala vy? Protože jste jako děvče měla hodně zájmů a tanec byl mezi nimi?
Lenka Halašová: Ano, hlavně přes moji sestru, protože ona byla pohybově nadaná, dělala balet, já byla ta, co když nemusela, tak se nehýbala. Ale musela jsem mít samozřejmě veškeré pohybové aktivity, v té době to bylo běžné. Takže má sestra mě k tanci dostala.
Při scénickém tanci nejde ani tak o to, co na jevišti děláte, o to spíše o to, proč to děláte. Je to o pocitovosti a o myšlence.
Lenka Halašová, zakladatelka Flash Dance Company
Aničko, jaké byla vaše cesta k tanci?
Anna Kopřivová: Má cesta k tanci započala v roce 2001, to jsem byla ve čtvrté třídě základní školy. Tento rok sestry Halašovy založily první dětskou taneční skupinu, do té doby si vybíraly odrostlejší tanečníky, z druhého stupně základní školy a výš. Já ještě byla moc malá, ale pořád jsem škemrala, že chci taky tancovat. A k tanci mě přivedla také má sestra Jaruška, kterou tímto moc zdravím. Když jsem ji viděla poprvé tancovat na jevišti, tak jsem se do tance zamilovala a chtěla tancovat s ní. Protože to bylo úžasné. Tak jsem škemrala, až Lenka přišla s tím, že otevírá taneční kroužek pro menší děti. Tak jsem zahájila dětskou éru Flash Dance Company.
Čtěte také
Co je to scénický tanec, kterému se věnujete? Kdybychom měli tuhle taneční disciplínu představit?
Lenka Halašová: To je trošičku složitější popsat, protože zatím ještě žádnou definici nemáme, přeci jen je to specifikum České republiky. V zahraničí tomu říkají contemporary, ale tam se moc nerozlišuje, jestli děláte amatérský nebo profesionální tanec. U nás je scénický tanec v podstatě amatérská forma právě toho contemporary. Dá se říci, že je to styl tance, kde nejde ani tak o to, co na tom jevišti děláte, o to spíše o to, proč to děláte. Je to o pocitovosti, o myšlence, o vyjádření čehokoliv pohybem.
Co všechno se musí udělat, aby to byl opravdový scénický tanec?
Lenka Halašová: Děti musí projít nějakou technickou taneční průpravou, od té opravdu neutečete, to je základ. Ale potřebujete také lidi okolo, máte tedy spolupracovníky, kteří se starají o světla, starají se o kostýmy, což má teď právě na starosti Anička, která navrhuje kostýmy. Máme samozřejmě své scénografy, máme lidi, kteří se starají o střih hudby, máme své fotografy, stage manažery. Bez všech těchto skvělých lidí se scénický tanec nedá dělat.
Důležitá je atmosféra. V divadle je tma, můžete se zklidnit a soustředit na tanec, který vypráví příběh. Plus k tomu hudba a světla.
Anna Kopřivová, tanečnice Flash Dance Company
Jak vzniká taková choreografie? Co vás inspiruje? Je to nějaká vize, která vám proběhne ve snu v hlavě?
Lenka Halašová: Přesně tak, je to myšlenka, která vám náhodou prolétne hlavou. Občas se mi to stává, když jsem na představení někoho jiného, hraje hudba a já si říkám, že bych to udělala asi jinak.
Anna Kopřivová: Já ve chvíli nápadu vypnu a už mi hlavou letí něco nového. A ten nápad pak rozvíjím.
Čtěte také
Scénický tanec je tedy výjimečný, ale možná trošičku upozaděný. Možná nejvíce vynikne v divadelním prostředí, nikoliv venku na pódiu. Je to tak?
Anna Kopřivová: Ano, protože je důležitá atmosféra. Když se jako divák jdete podívat na vystoupení, tak nejlepší je jít do divadla, kde je tma. Můžete se krásně zklidnit a soustředit se na tanec, který většinou vypráví nějaký příběh. Plus k tomu úžasná hudba, světla, vše umocňuje výkon tanečníků, kteří se snaží tanečními pohyby vyjádřit své pocity. Úplně vás to vtáhne. I teď, když o tom vyprávím, tak mám husinu. A to je podle mne úplně nejvíc, když vám pak divák řekne, že měl jsem husinu a že ho to úplně rozsekalo.
Kolik vás je v Jaroměři v souboru?
Lenka Halašová: V letošním roce je nás 70. A celkově, když to vezmeme za těch více než 30 let, tak Flash Dance Company prošlo přes 700 dětí.
Jezdíte na taneční přehlídky po celém Česku, ale i do zahraničí se určitě podíváte.
Lenka Halašová: Každoročně navštěvujeme festival v Chorvatsku, kde jsme navázaly spolupráci s Iljanou Lončar, jednou z nejvýznamnějších lektorek amatérského scénického tance. V Chorvatsku se běžně scénický tanec dostane i do televize, což u nás běžné úplně není. A pak se nám podaří občas zajet třeba do irského Dublinu, kde máme s tamními tanečníky spolupráci, což je úžasná věc. Ale bohužel je to hodně z ruky. Ovšem je to dobrá zkušenost, pracujete s jinými lidmi. A děti si také uvědomí, k čemu je jim jazyk, který se učí ve škole.
Děti musí projít technickou taneční průpravou, od té neutečete, to je základ. Ale potřebujete i další lidi okolo, hudbu, kostýmy, scénu.
Lenka Halašová, zakladatelka Flash Dance Company
Pojďme pozvat na Jiráskův Hronov. Je divadelní přehlídka, ale představují se tam nejrůznější formy divadla. Vy vystoupíte v úterý 5. srpna.
Lenka Halašová: Ano, protože tento den je věnován na Jiráskově Hronově tanci. Objeví se tam i spousta dalších souborů, které se věnují právě tomuto druhu tance, ale třeba i folklornímu tanci.
Čtěte také
Museli jste se na Jiráskův Hronov prosoutěžit?
Lenka Halašová: Ano, ale my říkáme, že ve scénickém tanci nesoutěžíme, my se potkáváme. Protože ty přehlídky jsou přeci jen spíše místem setkávání. Ale přesto se Jiráskův Hronov musíte nějakým způsobem probojovat a ukázat, že na to máte.
Co tam tedy předvedete?
Lenka Halašová: Nám se tam podařilo dostat v první řadě malé děti, což je super. Diváci, kteří se přijdou podívat na Jiráskův Hronov, tak uvidí, že v tom tanečním bloku v divadle budou vystupovat vesměs tanečníci od 15 let výše a pak naše malé děti, od druhé do sedmé třídy základní školy. My začínáme s dětmi od první třídy a většinou první tři roky to je o tom, že děti mají víceméně pocit, že si na place jen hrají. Teprve potom začíná tvrdá práce. Škola hrou platí i u nás.
Anna Kopřivová: Večerní vystoupení dětské choreografie není jediným naším úspěchem na tomto festivalu, velmi si vážíme toho, že jsme byli osloveni v souvislosti s Jiráskovým Hronovem, abychom představili vlastní program, který proběhne v rámci doprovodného programu pod širým nebem - přímo na hronovském náměstí. Je to pro nás nejen pocta, ale i výzva.
Čtěte také
Budete dělat také třeba nábor do svého souboru se začátkem nového školního roku?
Lenka Halašová: Děláme, ale v letošním roce se budeme muset mírnit, protože dětí máme na jedné hodině třeba i 30. A v malém divadelním sále to je opravdu moc. Tedy budeme to muset zkorigovat. Neděláme ovšem výběrové řízení, většinou vezmeme všechny děti, které se přihlásí. A po čase vidíme, jestli je dítě do tance zamilované a chce u nás zůstat, nebo ne. Je hezké, když má dítě talent, ale to je jen jedna věc. Ovšem je také spousta pracovitých dětí a tanec je spíše o tom, že kdo více dře, více se vytančí.
To byla krásná slova na konec. Ale vy jste ještě nechtěly na něco zapomenout.
Lenka Halašová: Určitě. Ono to vypadá, že my si jen tak sami tančíme a vše zvládáme utáhnout sami. Ale tak to rozhodně není. Máme nad sebou své organizace, kterým moc děkujeme za podporu. A těmi jsou zejména Tělovýchovná jednota Sokol Jaroměř a také Základní škola Jaroměř Na ostrově.
Našimi hosty byli Lenka Halašová a Anna Kopřivová z uměleckého souboru scénického tance z Jaroměře Flesh Dance Company. Ať se vám daří v tom, co děláte. A příští týden na Jiráskově Hronově zlomte vaz, jak se říká na divadle.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
