Film Vlci na hranicích. Metafora rozdělení společnosti a symbol něčeho nového, co k nám přichází
Vlci na hranicích, tak se jmenuje nový dokument, který pomalu vzniká pod rukama režiséra Martina Páva. Je o návratu vlků na Broumovsko, kde je někteří lidé vítají, jiní zase vlky ve své blízkosti nevidí rádi. Téma jako stvořené pro natočení filmu a režisér Martin Páv je dnes u našeho mikrofonu.
Co vás inspirovalo k natočení tohoto filmu? Proč točit o vlcích na Broumovsku?
Mě na první pohled zaujalo, hned když jsem začal číst nějaké články a začal jsem si to téma rešeršovat, že by se to dalo celé pojmout jako nějaká metafora rozdělení společnosti. Vlci jsou vlastně zástupný symbol něčeho nového, co za námi přichází. Můžou to být vlci, mohou to být uprchlíci, ale často tam vidíme docela podobné emoce.
Takže rozdělená společnost v menším měřítku tady na Broumovsku. Ale vy máte rád přírodu. Tedy možná i proto takové téma. Jak dlouho jste nad tím nápadem přemýšlel?
Začalo to vznikat v momentě, kdy jsem se vracel z natáčení svého předchozího filmu, který se jmenuje Kibera: Příběh slumu. Vrátil jsem se po pěti měsících z Afriky a říkal jsem si, co bude můj další film. Otevřel jsem noviny a první článek, který na mě vyskočil, byl o vlcích na Broumovsku. Byl tam jeden z protagonistů našeho filmu pan Šefc, který v ruce držel transparent s nápisem: Divočina na Aljašku. A mě to právě v tu chvíli začalo hrozně bavit, je to konflikt, kdy se lidé vyrovnávají s tím, že prostě příroda je taková, jaká je. A celou dobu mě fascinovalo, co ti vlci s sebou přináší do života lidí na Broumovsku. Uvědomil jsem si, že je to určitá nepředvídatelnost. A co se procesu vzniku filmu týče, tak to začalo před nějakými dvěma a půl roky. Ten proces byl poměrně rychlý, okamžitě jsme zjistili, že je potřeba začít hned točit. Rychle jsme našli další protagonisty a začátkem roku 2018 jsme začali natáčet a skončili jsme teď na podzim. Je skoro hotovo.
Snažili jsme se celou dobu pochopit příběhy, které stojí na obou stranách konfliktu, maximálně je zlidštit.
Martin Páv, režisér filmu Vlci na hranicích
Vy jste tedy přijel na Broumovsko a tam jste oslovil oba tábory, tedy těch, kteří jsou zastánci vlků, i ty, kteří jsou proti nim? Jak to tam vůbec vypadá, ony třenice, z vašeho pohledu?
Právě ty třenice je to hlavní, co ve filmu sledujeme. Celou dobu se snažíme nějakým způsobem udržet určitou objektivitu, určitý odstup od obou těch skupin, nesympatizovat s ani jednou z nich. A současně ani jednu neodsuzovat. Snažili jsme se celou dobu maximálně pochopit příběhy, které stojí na obou stranách konfliktu, maximálně je zlidštit.
Čtěte také
Jak je těžké pro vás, člověka, který má rád přírodu a určitě má na vlky nějaký svůj názor?
Co mi hodně pomáhalo celou dobu, že jedna rovina konfliktu jsou dvě skupiny lidí, mezi kterými vzniká nějaký konflikt, ale potom je tam ještě druhá rovina konfliktu a to obecně mezi lidmi a přírodou. Jednou z hlavních postav našeho filmu je broumovská krajina, která je tam zaznamenaná v celé své kráse. Sledujeme, jak se proměňuje během čtyř ročních období. A já jsem v rámci onoto konfliktu lidé versus příroda, stál na straně přírody. Ta příroda je vlastně vypravěčem příběhu lidí a když se na to koukáme z perspektivy přírody, tak nám to trošku připomíná absurdní divadlo, kdy ti lidé pořád dohadují. Tím nechci odsuzovat ani jednu ze stran sporu, opravdu v maximální úctě k oběma z nich. Ale nějakým způsobem jsem se rozhodl být možná trochu drzý a malinko odsoudit lidstvo obecně.
S vlky jste se také potkali?
S vlky jsme se nepotkali. A nastal velmi krásný moment ke konci natáčení. Byli jsme byli s jedním z protagonistů našeho filmu hluboko v lese, ve Vraních horách, a ten člověk tam najednou začal výt jako vlk, a to zvíře mu odpovědělo. Po roce a půl natáčení, kdy jsme doufali, že vlka potkáme nebo alespoň uslyšíme, tak jsme opravdu měli nádherný zážitek, že jsme vlka slyšeli výt v noci. A ještě to vlastně bylo, jako by si člověk s tím vlkem povídal. Dialog člověka s úplně jiným živočišným druhem, což se také ve filmu objeví. Nechci úplně prozrazovat, kde a jak to bude, ale určitě to bude hodně silná scéna.
Martine, vám je 27 let, jste mladý režisér, který se pustil do složitého natáčení. Čím jste chtěl být jako kluk?
Vždycky jsem směřoval k režii. Nějakou dobu jsem uvažoval o divadelní režii, jako malý kluk jsem hodně rád chodil do divadla, miloval jsem vyprávění svého dědečka o loutkovém divadle, které měl on jako malý. Takže jsem si představoval i něco s loutkami, ale potom se u nás doma objevila kamera, já jsem se ji naučil používat a začalo mě to vést k filmu. Když mi bylo nějakých 13, 14 let, už jsem měl poměrně jasný cíl a to byla filmařina.
Začal jste natáčet své první snímky. Můžete vzpomenout na ten úplně první, který jste natočil a kolik vám bylo let?
Začal jsem takovými kratičkými videoklipy na různé písničky. To mi bylo těch 13, 14 let. A potom první film, který měl už nějaký 30 minut, jsem natočil v 15 letech s kamarády z dramaťáku. Byla to taková trošku parafráze filmu Lola běží o život. Trošku jsme to zkopírovali a hrozně se na tom vyblbli. V této skupině jsme natočili pár filmů a postupem času, jak jsme spolu vyrůstali, tak vyrůstaly i naše filmy. Dopadlo to tak, že se zadařilo dostat na FAMU a k tomu film dělat na nějaké, řekněme profesionální úrovni.
Čtěte také
Příroda a vztah k životu na naší planetě obecně, hraje v současných filmech velkou roli. Když mluvíme o filmu Vlci na hranicích a nebo potom o hodně úspěšném filmu v kinech s názvem Kibera: Příběh slumu. Jak jste se dostal do Afriky?
To přišlo ve chvíli, kdy jsem dokončil bakaláře na hrané režii na FAMU, a objevila se vedle mě jedna rozvojová pracovnice, která do toho slumu jezdila už 10 let. Ona byla dost nespokojená s tím, jak my si tady představujeme život v Africe a život ve slumech jako jednu lidskou tragédii a tím vlastně zabíjíme veškerý potenciál vidí, kteří tam žijí. A přišla s nápadem natočit film, který se bude snažit maximálně pochopit onu komunitu zevnitř. Že celý film bude postavený na spolupráci s místními filmaři, aby to nebyl jen náš západocentrický pohled, ale aby to byla nějaká vzájemná výměna. Hlavním cílem bylo natočit, jakým způsobem se lidé snaží maximalizovat svůj potenciál i v prostředí slumu. Myslím si, že poselství toho filmu lidi oslovilo, většina jich reagovala s velkým překvapením. A ony stereotypy, který tady vůči Africe máme, tak minimálně u publika, které film vidělo, se nám podařilo alespoň částečně nabourat.
Vlci jsou zpět! Před více než dvěma staletími byli vlci na Broumovsku vyhubeni, teď se do naší přírody pomalu vrací a mění tak životy spousty lidí. Dokumentární film Vlci na hranicích portrétuje jejich problematické přijetí: zatímco pro jedny znamenají naději na ozdravení české krajiny, pro jiné ztělesňují nepřítele vraždícího bezbranná zvířata farmářů, proti kterému není možné se účinně bránit. Dokážeme vlky opět přijmout?
A to publikum bylo docela početné, protože film Kibera: Příběh slumu vidělo celkem 115 000 diváků v kinech i v televizi. A film posbíral také několik cen. Ale pojďme se vrátit na Broumovsko. Už je tedy film Vlci na hranicích kompletně natočen? Natáčeli jste ho opravdu dva roky?
Máme dohromady za sebou nějakých 70 natáčecích dní a zhruba stejně tolik dnů ve střižně. Ještě nám pár dnů ve střižně zbývá, nechci raději říkat kolik, ale určitě během následujících měsíců film musí být dostříhán, smíchán zvuk, udělaná obrazová postprodukce. Podařilo se nám i vysbírat crowdfunding, poměrně fajn částku, je vidět, že toto téma opravdu lidi hodně zajímá.
Hodně lidí nám přispělo na realizaci filmu a říkalo nám svůj názor na vlky. Je vidět, že to téma ve společnosti rezonuje.
Martin Páv, režisér filmu Vlci na hranicích
Takže vám i lidé přispěli na realizaci filmu.
Hodně lidí přispělo a hodně lidí i mimo okruh našich známých. Je vidět, že je přitáhlo ono téma. Během kampaně mi volala spousta lidí z různých koutů republiky a říkali mi svůj názor na vlky. Takže je vidět, že to téma rezonuje a doufám, že se nám podaří dosáhnout minimálně podobného a ideálně snad i většího diváckého úspěchu než to bylo s předchozím snímkem. Film by měl být dokončen zhruba do tří, čtyř měsíců, a pak bychom ho rádi premiérovali na nějakém festivalu. Nejsem ještě schopný říct, kdy premiéra bude, protože to není rozhodnutí, které je jen na nás. Ale určitě do konce roku bude film v kinech.
Až bude premiéra, tak nám dejte vědět, abychom i naše posluchače pozvali do kina právě na tento film.
Rozhodně.
Naším hostem byl dnes režisér Martin Páv. Moc děkuji za zajímavý rozhovor a držím palce, ať všechno dobře dopadne. Na shledanou.
Děkuji moc za pozvání a krásný nový rok přeji všem.
Související
-
Vlci došli na Broumovsko až z Pobaltí. Učíme se s nimi žít a výt, ale vyjít s nimi není jednoduché
Dnešním hostem Českého rozhlasu Hradec Králové je vedoucí Správy Chráněné krajinné oblasti Broumovsko Ing. Hana Heinzelová. Povídat si budeme nejen o přírodním bohatství.
-
Počet vlků na Broumovsku stoupá. Vlčí hlídky pátrají po podrobnostech z jejich života
Česko - polské příhraničí na Broumovsku navštívila vlčí hlídka. Skupina proškolených dobrovolníků hledala pobytové znaky vlků, například stopy, trus nebo zbytky úlovků.
-
Světově unikátní populace muflonů na Broumovsku se stává snadným cílem vlků. Stádo je poloviční
V okolí Machova na Broumovsku výrazně ubyla populace muflonů. Podle místních myslivců zhruba o padesát procent. Úbytek mají podle myslivců na svědomí především vlci.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
