Film Paměť války a následná beseda připomněly školákům v Borohrádku hrůzy období II. světové války

Čtěte také

Jak vypadal konec války ve východočeských Smiřicích očima tehdejšího školáka Jiřího Zahálky?

„Kdo je tady citlivá povaha?“ Ptá se Miroslav Tyč ze společnosti Post Bellum žáků druhého stupně ze základní školy v Borohrádku před začátkem filmu Paměť války. „Není úplně jednoduché ten film shlédnout. Ty vzpomínky jsou poměrně hodně autentické. Nějaká další citlivá povaha?“

Promítání začalo. „Můj otec bojoval za to, aby Československo vzniklo. Tak já jsem cítil povinnost, že v tom musím pokračovat.“

Během filmu se opravdu několik žáků ze sálu vzdálilo. A po konci filmu následovala beseda s Bedřichem Centnerem z nedalekého Vysokého Chvojna, jehož otec byl za války starostou a zapojil se během květnových dní 1945 do povstání v Holicích. „To, co udělal prezident Beneš, že opustil republiku, že to bylo správné, že jsme se nebránili,“ odpovídá na jeden z dotazů.

Čtěte také

Karel Hodek vzpomíná na květen 1945. Bylo mu 15 let, když do Hradce Králové dorazila Rudá armáda

Honza z osmé třídy se zeptal na to, zda jsme se měli bránit. „Kdybychom se tehdy bránili, nemuseli bychom jít do války s tak zlomenou páteří. Mohli jsme mít třeba u Němců trochu respekt. Samozřejmě, bylo by tam hodně obětí, ale zase spousta lidí umřelo potom v koncentračních táborech, což je obrovské neštěstí.“

Ačkoliv má tedy Honza opačný názor, s filmem byl spokojen. „Je to náročnější film na pochopení, ale je potřeba tu historii znát. Vědět, co to bylo za hrůzu, aby se to už nikdy neopakovalo.“
„Ať se vám všem daří, a ať nepoznáte, co je to válka,“ uzavřel besedu, zhruba devadesátiminutové setkání, pamětník Bedřich Centner přáním pro další generace.