Filety z pstruha na dijonské hořčici. Noblesní ryba na talíři podpořená nevšední a pikantní chutí

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Příprava pstruha a lehkého bramborového salátu
0:00
/
0:00

Velké plus této unikátní ryby je její poměrně snadná dostupnost v čerstvém stavu, nekomplikovaná příprava a chutné jemné maso. Pstruh patří do čeledi čeledi lososovitých. Podle prostředí ve kterém žije a tvaru těla rozlišujeme pstruha mořského, jezerního a pstruha potočního. 

Pstruh jezerní má rád jezera bohatá na kyslík, naproti tomu pstruh potoční je jako doma ve vodách rozpohybovaných. Pstruh duhový býval svým původem mořským druhem, ale postupem doby se adaptoval ve sladkých vodách.

Suroviny:
filety z pstruha, ale může být i kapr nebo losos, dijonská hořčice, 2 citróny, drcený kmín, česnek, petrželová nať, cukr, sůl, máslo

Postup:
Petrželovou nať nasekáme, vymačkáme citrónovou šťávu, přidáme 5 lžiček dijonské hořčice (může být i víc), nasekáme česnek, přidáme sůl, pepř, kmín a cukr. Vše podle chuti. Marinádu dobře promícháme.
Na dno pekáče dáme máslo, ke kterému po rozehřátí přidáme část marinády.
Filety osolíme a opeříme a položíme kůží dolů na plech. Na každý filet dáme marinádu.
Pečeme v troubě vyhřáté na 200 stupňů.
Filety průběžně přeléváme šťávou.

Delikátní chuť pstruha nevyžaduje příliš složité úpravy ani výraznější kořenění.

Když si jdeme pro pstruha do obchodu, většinou seženeme pstruha duhového z umělého odchovu. Při troše štěstí i pstruha obecného/potočního, kterého rybáři přezdívají „potočák“. Pstruh v kuchyni se upravuje především pečený na pánvi nebo v troubě. Můžeme ho smažit, grilovat, zapékat, pošírovat a vynikající je i uzený.

Zajímavosti:

Nejstarší chov pstruhů v Evropě založil rod Vacků na říčce Loučné v Nedošíně u Litomyšle. Podle historických pramenů si mlynář Kašpar Vacek objednal pstruží jikry ze Salcburku a poprvé odlíhl. Datuje se, že od zimy na přelomu let 1866 - 1867 se mu podařilo odchovat první násadu, kterou poté vysazoval do tekoucích vod.

Čtěte také

V roce 1873 se dokonce podařilo odlíhnout i lososy a jejich křížence se pstruhy. Vackův chov pstruhů se postaral o vynikající pověst pstruhové líhně ve světě. Pstruží jikry se v té době dodávaly nejen do Čech, ale též se expedovaly do zahraničí.

Nejdietnější receptura je pošírovaný pstruh na modro. Připravuje se ve speciálním podlouhlém hrnci s poklicí, ve kterém je rošt s úchyty, na který se pstruzi naskládají, zvolna v rybí várce povaří (pošírují) a poté snadno vyndají ven. I když jsou varem velmi křehcí, nepoškodí se a zůstanou pěkně vcelku.

Pstruh je vždy potěšením pro naše chuťové pohárky (ilustrační foto)

Nejchutnější kousek ze pstruha jsou jeho miniaturní líčka. Leží v místech kousek pod očima. Stačí vyvinout lehký tlak špičkou rybího nože a hned se na ně dostaneme.

Související