Fenomén spiritismu na Novopacku a v Podkrkonoší. Otázka, co bude po smrti, je stará jako lidstvo
Teď bude řeč o duchaření a spiritismu v Krkonoších. V pátek totiž slavíme svátek strašidel Halloween, pak následují Dušičky, Památka zemřelých. A protože známe etnologa a sociokulturního antropologa Libora Duška, který působí jako odborný asistent na Katedře sociální a kulturní antropologie Univerzity Pardubice, tak se na tohle téma podíváme trošku vědecky.
Vyvolával jsi někdy ty sám duchy?
Tak to klasicky začíná. Takže si hned vyvrátíme jeden omyl. Pochopitelně jsem vyvolával na táborech a v dětství. Právě spiritisté, tito duchaři, se spojovali se záhrobím. Protože základ všeho je spojit se s již neživými, ať už svými předky, nebo anonymními duchy, entitami, které už jsou po smrti, nejsou na tomto světě, jsou na onom světě. Ovšem oni je nevyvolávali, ale čekali, kteří přijdou. Takže nepředstavujme si to naše klasické: jsi-li tu, ať zafouká vítr nebo zaklepej. Tak to skutečně nebylo, až na úplné výjimky. Spiritisté skutečně cíleně nevyvolávali konkrétní duchy, ale čekali, kdo přijde.
Vzpomněl jsem si na krásný český černobílý film Tetička. Tam vyvolávali duchy. Seděli u stolu a malíčky se dotýkali.
To je taková běžná představa. Když ale hovoříme o podkrkonošském či krkonošském spiritismu, který se svého času, v době své největší kulminace, na počátku 20. století týkal minimálně stovek tisíc lidí v českých zemích, jak etnických Čechů, tak etnických Němců. Nebyl to tedy žádný marginální fenomén.
Čtěte také
Prý to vše začalo v Trutnově.
V českých zemích to začalo v Trutnově na přelomu 70. a 80. let 19. století u továrníka Ignáce Etricha. Ovšem moderní spiritismus, duchařina neboli také mediánství, se vědecky snažil přistupovat ke spojování se s duchem a cílem bylo ptát se těch duchů na otázky nejhlubší filozofie. V lidovém prostředí se to potom redukovalo na banálnější věci. Vše k nám přišlo z USA, rok 1848 a sestry Foxovy na severu Ameriky. Odtamtud se to přehouplo velmi rychle do Francie a Británie, později do Rakouska. Továrník Etrich, etnický Němec v Trutnově, jeho předci byli zakladatelé textilního průmyslu v Podkrkonoší, jakožto vzdělanec putoval po Evropě po těch nejlepších školách a po večerech navštěvoval různé intelektuální dobové kavárny. Takže tito vědátoři a technici se zajímali o vědu. On jako průmyslník studoval technické záležitosti, ale zaobíral se i filozofickými věcmi. Proto byla původní duchařina striktní věda. Souvisí to s dobovým pozitivismem. Například Tomáš Garrigue Masaryk byl také pozitivista. Tedy spiritismus byl přísnou vědou.
Původní spiritismus 19. století byl přísnou vědou. Cílem bylo spojit se s již neživými entitami, které už nejsou na tomto světě.
Libor Dušek, sociokulturní antropolog
Jak to tedy v tom Trutnově vypadalo?
Továrník Ignác Etrich spiritismus přejal. Byla to bohužel už dnes zbořená Etrichova vila v Horním Starém Městě v severní části Trutnova. Tam si přivezl médium. To je důležité slovíčko. Médium neboli prostředník, respektive prostřednice. Aby se lidé mohli při sezení spojit se záhrobím, s duchy, potřebovali prostředníka. Zpravidla to byly ženy citlivé k těmto vjemům. Médium se dostalo do transu a promlouvalo potom ústy onoho ducha. Nebo byla také média píšící, že byly vzkazy duchů zapisovány. Je zajímavé, že lidé prostě měnili rukopisy podle toho, jaký duch přicházel. Nebo byla média kreslící, s tím zase souvisejí medijní kresby. Z těch čerpali třeba surrealisté nebo expresionisté. Zase to byly transové věci, někdo měnil barvičky a spiritisté to pak interpretovali jako obrázky z jiných planet a z jiných světů. Vědecky se to snažili popisovat.
Čtěte také
Prvním naším médiem byla prý paní Votočková, která pracovala v Etrichově továrně.
To je příběh, kde se propojuje vědecký spiritismus s tím lidovým. Protože paní Votočková z Jestřabího v Krkonoších u Etricha dělala služku a projevilo se v ní médium. Protože nejdříve si Etrich přivezl osvědčené médium z ciziny, byla to Angličanka či Američanka. Ale pak v paní Votočkové poznal médium. Ta to začala šířit po krkonošských vesnicích a velmi rychle se to chytlo.
Takže z Trutnova se to rozšířilo potom na venkov.
Dlužno ale poznamenat, že paralelní epicentrum spiritismu bylo ještě na Českobudějovicku, kde to řídil překladatel Knihy duchů, zakladatel moderního spiritismu František Pavlíček. V Praze byli intelektuálové a také na Ostravsku a Opavsku. Paralelně jako houby po dešti začaly růst tyto stánky či sedánky všude možně po českých zemích. Ale ve východních Čechách, na Novopacku, v Krkonoších a v Podkrkonoší to mělo asi nejsilnější projev.
Nad fenoménem spiritismu přemýšlím několik let a letos na jaře jsem dospěl k tomu, že uděláme film a pravděpodobně i knížku.
Libor Dušek, sociokulturní antropolog
Na co to navazovalo? Protože existuje ještě druhá teze Ivoše Chocholáče, vašeho kolegy.
Ano, společně s Ivošem a ještě s kolegou Tomášem Petráněm a literátem Jaromírem Typltem připravujeme film o spiritismu. Teď intenzivně pracujeme na scénáři a příští rok chceme natáčet. Středometrážní snímek na pomezí dokumentu a hraného filmu. Edukační a experimentální film, budou tam i animace, chceme rozpohybovat medijní kresby, takže to bude i výtvarně zajímavé a různými přesahy.
Čtěte také
Ale Ivoš Chocholáč zastává tezi, že intelektuální spiritismus druhé poloviny 19. století byl už jen takovým importem. Že to zkrátka bylo v těch lidech především díky magické krajině Novopacka, Krkonoš a Podkrkonoší. Vyvzlínalo to z té krajiny přirozeně z genia loci, z ducha těch míst do lidí. A velkou spojku hledá i v protireformaci a v českých bratřících, kteří se ukrývali před katolíky. Bylo by to na delší povídání, ale to se už dostáváme o zhruba 200 či 300 let dále do minulosti. Otázka života a smrti, co bude po smrti, proč jsem se narodil, proč jsem člověkem, ta je stará jako lidstvo samo. A v podstatě přistoupíme-li na teorii evoluce, tak to je to, co člověka udělalo člověkem, co ho polidštilo, právě tyto otázky. Proto se nám to projevuje kulturně, nejen v rámci spiritismu. Máme tu Samhain a Dušičky, Halloween atd. V různých modifikacích, ale v zásadě je to pořád o tom samém. Otázka, proč jsme tady a co bude po smrti. Připomínáme si zemřelé. Tedy v zásadě to není zase až tak úplně velká filozofie.
Bude film a budou také přednášky.
Přátelé, jestli vás téma spiritismu zajímá, tak přijďte na přednášku. 8. listopadu Kruh u Jilemnice, 20. listopadu Dolní Dvůr, 24. listopadu Jilemnice muzeum a 27. listopadu Špindlerův Mlýn knihovna. Budu se na vás těšit.
Na přednáškách ale nesedí lidé v kruhu a nedotýkají se malíčky?
Ne, to ne. Často lidé očekávají nějaký metafyzický zážitek, že se propojíme se záhrobím, ale je to spíše kulturní fenomén. Já na to tak nahlížím. Zase například Jaromír Typlt hodně akcentuje literární věci a projev spiritismu v literatuře, Ivoš Chocholáč mystiku. A Tomáš Petráň je režisér. Tak jsme to dali do kupy, protože už nad tím fenoménem přemýšlím několik let a letos na jaře jsem dospěl k tomu, že uděláme film a pravděpodobně i knížku. Je to dlouhodobý projekt, nejbližší dva roky budeme rozpracovávat tohle téma po všech možných liniích a stránkách.
My se na to těšíme, protože je to téma krásné, mystické, tajemné a přitažlivé. Libor Dušek, etnolog a sociokulturní antropolog, který působí jako odborný asistent na Katedře sociální a kulturní antropologie Univerzity Pardubice, byl naším hostem.
Moc děkuji za pozvání. Určitě o spiritismu uslyšíte ještě v různých dalších médiích. Médium je důležité slovo.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
