Expo = olympiáda stavařů, usmívá se stavitel ceněného českého spirálovitého pavilonu ze dřeva a skla
V japonské Ósace pokračuje světová výstava Expo 2025, tentokrát s výraznou hradeckou stopou na českém pavilonu. Onou stopou je stavební inženýr Robert Prix ze společnosti ARCHAaPLAN s.r.o., který tuto výjimečnou spirálovitou stavbu z českého smrkového dřeva a skla v Japonsku stavěl.
Robert Prix byl nejprve hlavním inženýrem projektu, později plynule přešel na pozici technického dozoru, takže Český dům zná dokonale do posledního šroubku. A během stavby narážel i na mnohdy velmi bizarní a prapodivné japonské normy a zvyklosti.
Jaké to je, být stavitelem českého pavilonu na světové výstavě Expo?
Pro firmu i pro mě osobně to byla velká výzva, protože když pan architekt Gabaš, který vyhrál architektonickou soutěž pod vedením paní architektky Jiřičné, tak to je samozřejmě už velké plus, přišel dát dohromady tým, který by postavil pavilon pro Expo. Pochybnosti paní architektky Jiřičné, jestli se to dá vůbec postavit, byly hned na začátku. Statici, stavaři a architekti, to byla taková velká trojka, která řekla, že to musíme dát dohromady. A když jsem viděl vítězný návrh a myslím, že jsme se od něj moc neodchýlili, jen drobně, tak to byla velká výzva. Jako mají sportovci olympiádu, pro stavaře je to Expo. Není moc víc věcí, kde by měl být člověk spokojený, že tam je. A že to je Ósaka, tak to bylo ještě víc.
Japonci mají v pozici slušnosti absolutní důvěru v předpisy. Nechtějí nic přestupovat, protože to je neslušné. To je rozdíl oproti nám.
Robert Prix, stavební inženýr společnosti ARCHAaPLAN s.r.o.
Jen připomenu, že vy jste také stavěl hradeckou multifunkční arénu, která se moc povedla.
Tím, že jsem rodilý Hradečák, tak hradecká aréna a lízátka, to je něco osobního. A Ósaka, to bylo zase něco jiného z hlediska odbornosti. Tím, že to je v zahraničí, navíc v Japonsku, tak to bylo něco absolutně nového a samozřejmě ještě o něco výše.
V čem všem spočívala vaše práce? Od prvního šroubku do posledního?
Začínali jsme projektem, tím, že jsem dělal hlavního inženýra projektu v týmu statiků, architektů a stavařů, tak jsme koordinovali veškeré subdodávky. Vzhledem ke složitosti a atypičnosti japonských norem jsme museli mít japonského partnera. A z toho samozřejmě vyplývají rozlišnosti v kulturním i technickém světě. Najednou zjišťujete, že Japonsko je velmi odlišná a uzavřená země, uvědomujete si obrovské výhody Evropské unie, kdy najednou máme vše jako ostatní státy. Japonsko je ekonomika uzavřená do sebe a oni jsou velice pragmatičtí v tom, že co může být doma, tak zůstane doma. Vše je nejdříve japonské, jsou to velcí patrioti. Takže jsme naráželi na ne vždy předvídatelné problémy.
Čtěte také
Mohli bychom popsat onu stavbu, jak vypadá? Je to tedy dřevostavba.
Je to kompletní dřevostavba udělaná z CLT (cross laminated timber) panelů, podotýkám, že ty se vyráběly v České republice. Je to křížem lepené dřevo, moderní materiál, který má výborné statické, mechanické a požáru odolné vlastnosti. A celá stavba je zasklená zavěšenými uměleckými panely. To je 5 cm silné umělecké 3D sklo s pískováním, které musíte vidět, to se nedá příliš popsat. Je to taková spirála, kde je hlavní výstavní část, která je překonzolovaná. Pavilon stojí na krásném místě, na jednom z nejlepších míst celého Expa, protože je na nábřeží. Je to ideální místo na prohlížení i veřejných představení Japonců, kde se každý večer konají multimediální produkce.
Ohňostroje nad zálivem.
Ohňostroje, mají tam dronové show. Je to nejvyšší dřevěná stavba v Japonsku za posledních 200 let. Protože oni už 200 let nestaví víc jak rodinné domky, stavby více než tři podlaží ze dřeva. My máme pět podlaží. Podle japonských norem je to 5,5 podlaží. A měli bychom mít 6 podle regulí, ale museli jsme jednu terasu nahoře zapřít, protože to už nešlo povolit. Dostali jsme se mimo japonské normy.
V Japonsku jsme postavili extrémní stavbu, na kterou oni nemají normy. Je to tamní nejvyšší dřevěná stavba za posledních 200 let.
Robert Prix, stavební inženýr společnosti ARCHAaPLAN s.r.o.
Ale i pro Českou republiku je tato stavba výjimečná, proto se ji snažíme dostat zpátky domů. Abychom měli precedent, že když se to dalo postavit v Japonsku, tak se to dá postavit i v České republice. Ale v Japonsku jsme postavili extrémní stavbu, na kterou oni nemají dělané normy. Základní problém v Japonsku je, že oni mají absolutní důvěru v předpisy. Mají to v pozici slušnosti. Oni nechtějí nic přestupovat, protože to je neslušné. U nás máme inženýrský postup, který říká, že když to umíme udělat jinak než podle normy, tak je to lepší. Ale u nich to je neslušné. A to byl základní rozdíl, na který jsme narazili.
Japonci tedy ctí normy a předpisy. Slyšel jsem něco snad i o fyzických trestech.
To byla spíše taková úsměvná historka, kdy se zjistilo, že v Japonsku vlastně nikdy nebyly zrušeny fyzické tresty. Kdybychom si představili, že by byli dodavatelé a montéři pod tělesnými tresty, tak to bylo více než úsměvné. Ale ne pro ty lidi. V Japonsku mají jiné kulturní zvyklosti, tam najdete v jednu hodinu odpoledne spící lidi na stavbě, což úplně nečekáte. A i z technického hlediska se setkáváte s jinými přístupy k povolení a k technickému řešení věcí. Oni třeba používají technologie, které my vůbec neznáme, ale na druhou stranu nemají technologie, jako je třeba flashka na přenos dat. Tu mají o velikosti 1 MB a nechce se vám věřit ve 40. patře na jednání neumíte předat 1 TB dat. Říkáte si, to přece v Japonsku není možné. Ovšem je to dané uzavřeností jejich ekonomiky a zvyklostmi. Přes ty nejede vlak, prostě oni jsou zvyklí to tak udělat.
Stavbu jsme udělali trošku nad rámec zadání plně demontovatelnou. Snažíme se autentický pavilon dostat zpět do České republiky.
Robert Prix, stavební inženýr společnosti ARCHAaPLAN s.r.o.
Vy jste dohlížel na stavbu přímo na místě, ale prý jste na rozdíl od ostatních nesměl vzít do ruky ani šroubovák.
To vychází z jednoduchého principu, že na celém Expu neuvidíte jediného zahraničního dělníka. V Japonsku je velmi přísná imigrační politika, takže tam pracují pouze Japonci. Našich 15 lidí, kteří montovali dřevo, mělo speciální povolení. A pokud vezmete do ruky šroubovák, já se přiznám, že jsem ho tam v ruce samozřejmě měl, protože nějaké věci jsme si tam dělali sami, tak se dostáváte do ne úplně komfortní a legální zóny. Vy nemáte pracovat, vy jste kontrolor v saku, nemáte pracovní oděv, takže nepracujete. To je věc, kterou oni důsledně ctí, a my na to nejsme zvyklí. Z toho vyplynuly i technické problémy, kdy technická řešení, která tady běžně používáme, najednou v Japonsku neuměli používat. Japonci řeknou, my to neumíme. A naráželi jsme zase na materiály, které neznáme my. Někdy to bylo úsměvné a někdy to drhlo.
Čtěte také
Jak jste si užíval, když byl český pavilon postaven a tyčil se nad Ósackým zálivem i s terasou a úžasným výhledem?
Návštěvy, které poctily náš pavilon, ať už to byl pan prezident Pavel, to bylo velice příjemné. Výhled z českého pavilonu je exkluzivní a myslím si, že pro hodně návštěvníků je to velice příjemné zpestření. A když to doplníte výborným plzeňským pivem, které má v Japonsku neskutečný úspěch, a jídlem, kterého se prodává zhruba pětinásobek, než jsme plánovali, tak si říkáte, že se to asi trošku povedlo. Je to příjemné zjištění.
Jakou byste si přál budoucnost pro český pavilon v Ósace na Expu 2025? Mluví se o tom, že by snad měl být na místě rozebrán a převezen do Hradce Králové.
Stavbu jsme udělali trošku nad rámec zadání plně demontovatelnou. Hradec projevil zájem, takže připravujeme podklady i pro rozhodnutí zastupitelstva v Hradci Králové, i vlastníka domu stojícího v Japonsku, což jsou Česká centra. Snažíme se udělat podmínky, abychom autentický pavilon dostali do České republiky. Zatím Hradec Králové projevil hlavní zájem, je na prvním místě v žebříčku jednání. Chtěli bychom co největší část pavilonu i včetně japonských částí, dostat k nám, abychom měli autentický pavilon, protože zhruba pouze polovina pavilonu byla dovezena z České republiky. Takže to odvezeme v co nejvyšší míře zpátky. A z té druhý půlky chceme aspoň polovinu zachovat, abychom měli autentický pavilon. Kdo nezná japonská WC nebo japonské speciální žebříky pro zásahy hasičů, to jsou pro některé odbornosti tak zajímavé věci, že bychom to chtěli dostat k nám. To je největší úkol, na tom momentálně pracujeme a doufám, že se nám to podaří. Ať už bude stát pavilon u nás kdekoliv.
Naším hostem byl stavební inženýr Robert Prix, který postavil český pavilon na světové výstavě Expo 2025 v japonské Ósace. Blahopřeji ještě jednou, jak se vám to povedlo.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
