Evu Hruškovou zatáhlo srdce jako holku od krasobruslení ke kopané. Teď trénuje malé fotbalistky

Symbolizujete velmi úspěšnou éru hradeckého ženského fotbalu. Co pro vás osobně bylo tím vrcholem, na který jste hrdá?
Určitě hrát za reprezentaci, to je asi pro každého sportovce vrchol. Jinak samozřejmě na klubové úrovni s Hradcem když jsme získali třetí místo v první lize, to určitě byl také velký úspěch. A chvíli jsem hostovala v Otrokovicích, což je dnešní Slovácko, a tam jsme dokonce získali vicemistra, byli jsme druzí za Spartou, takže to byla také velká sláva.

298149677_747774272970289_8665770343825761938_n.jpg|foto:Radka Šubrtová, Český rozhlas

Vy jste byla vždy v útoku a dávala góly?
Většinu kariéry jsem odehrála buď v útoku nebo ve středu zálohy. Ale pak postupně s věkem jsem se přesunovala dozadu a končila jsem vlastně na stoperu v obraně.

Je to kolektivní sport, člověk zažije spoustu legrace, najde si tam přátele. A teď nás zase děti obohacují a rozveselují.
Eva Hrušková, bývalá aktivní hráčka a trenérka dívčí fotbalové přípravky FC Hradec Králové

Vy působíte velmi křehce, ale oheň je ve vás cítit. Co je tím předpokladem, aby člověk uspěl? Určitá forma urputnosti tam asi musí být.
Určitě urputnost a rychlost, obratnost. Právě na fotbale je fajn, že se tam mohou prosadit i menší děvčata, nepotřebují mít výšku jako na basketbal či volejbal. Mohou se tam prosadit všechny typy děvčat.

Čtěte také

Jako kluk trénoval za války v Sarajevu v dosahu odstřelovačů. Teď učí milovat fotbal hradecké děti

Dnes už je tedy trošku jiná doba, než když jste s fotbalem začínala. Chtěli vás jako holku v té době?
No, nechtěli. Musím říct, že nechtěli, já jsem hrála s kamarády u baráku, se spolužáky ve třídě, kluci hráli fotbal a holku nikde nechtěli. Kluci se za mě přimlouvali, protože jsem s nimi běžně hrála, ale trenéři holku nikde nechtěli. Až pak jsem se dozvěděla, že děvčata hrají na Slavii v Hradci tenkrát, a tak jsem to zkusila tam a hned mě vzali.

Jestli se nepletu, začínala jste s krasobruslením, což mi přijde úplný opak fotbalu. Něco noblesního a uměleckého, zatímco fotbal je o rychlosti a dynamice. Jak se to stalo?
Je pravda, že jsem odmalička dělala krasobruslení, od nějakých pěti let. Celé dětství, by se dalo říct, jsem strávila na ledě. Ale srdíčko bylo někde jinde, nejraději jsem stejně běhala za balonem. Ale musím říct, že krasobruslení mi dalo výborný základ, protože přes léto jsme třeba dělali atletiku, posilovali jsme, takže to byl všestranný rozvoj. A dnes jsem za to ráda, i ve fotbale se mi to pak hodilo, měla jsem fyzičku a koordinaci pohybu.

Čtěte také

Zážitek, na který nezapomenou. Mladí fotbalisté FC Hradec Králové v anglických velkoklubech

Čím pro vás fotbal byl a je?
Dá se říct, že náplň veškerého volného času, protože ať už jsem hrála, nebo teď, když trénuji, tak se fotbalu věnuji. Hrály obě dvě dcery, manžel je trenér, vede tady ženský fotbal už dlouhá léta, takže jsme celá fotbalová rodina.

Proč vám učaroval právě tento sport?
To nedokáži asi úplně říct. Prostě jsem to měla nějak v sobě, bavilo mě to ze všeho nejvíc. Je to kolektivní sport, člověk zažije spoustu legrace, najde si tam přátele a dobrou partu. A teď nás zase děti obohacují a rozveselují. Je to prostě srdeční záležitost.

8 fotografií

Když jedete na dovolenou, tak míč balíte s sebou?
Ne, nebereme míč. Musíme také na chvíli vypnout a věnovat se jiným věcem. Odpočineme si od fotbalu. Pouhé ležení na pláži nás ale nebaví, takže zkoušíme badminton, ping pong a takové věci.

Vášeň je nezbytná pro úspěch v čemkoliv. Ovšem ve fotbale by měl být i talent. Na co ale musí mít vlastně člověk talent?
Talent je důležitý, ale stejně potom musí mít člověk nějakou ctižádost a chuť na sobě pracovat, jen díky samotnému talentu to nejde. Samozřejmě musíte mít pohybové schopnosti a hlavně rychlost je dnes určitě ve fotbale důležitá.

Čtěte také

Fotbal je jen jeden! Nové kamarády našlo na tréninku v hradecké Třebši i několik ukrajinských kluků

Ženy jsou už vidět téměř ve všech sportech, veřejnost a okolí je tolerantnější.
Určitě je to lepší v poslední době. Pokud dříve holka hrála fotbal, tak byla úplná rarita. Dnes už se to posunulo, víc se o tom mluví, ale ještě pořád si myslím, že hlavně u nás v České republice na ženský fotbal spousta lidí kouká skrz prsty a moc jim to nejde pod nos. Bohužel. Ve světě to je trošku jinak, teď probíhalo ženské Euro, tak na finále Anglie s Německem bylo 87 000 diváků, což je fantazie.

Jak jste se dostala k trénování mládeže?
V momentě, kdy jsem skončila jako fotbalistka, zranila jsem se a dál už jsem nechtěla hrát, tak mě oslovili z klubu, jestli bych jim nepomohla aspoň na chvíli s přípravkou. Tak jsem svolila, ale ta chvíle už se protáhla na nějakých 12 let.

Přála bych si, aby lidé začali brát ženský fotbal jako běžný sport. Jako když holka hraje basketbal, házenou či volejbal.
Eva Hrušková, bývalá aktivní hráčka a trenérka dívčí fotbalové přípravky FC Hradec Králové

Vy trénujete kategorii WU 9. Pro úplné laiky, co to je za kategorii?
To jsou ty nejmladší, mladší přípravka, česky řečeno. Čili děvčata zhruba do devíti let. Teprve začínající.

Čtěte také

Nový hradecký stadion roste jako z vody a získává svoji podobu. Dělníci začali obnovovat „lízátka“

Co je na trénování mladých dívek nejzábavnější? A co je naopak těžké?
Těžké je asi udržet pozornost, protože přeci jen jsou to malé děti, takž dlouho pozornost neudrží. Je potřeba vést trénink hravou formou, hodně si hrajeme, ještě to není úplně fotbal jako takový, ale je hraní a učení základů. A zábavné to určitě s nimi je, protože malá děvčátka vás vždy něčím překvapí, jak se říká, vždycky vás něčím dostanou. Mě to s nimi baví.

Prožíváte všechny zápasy s nimi?
Určitě. Jsem nervóznější než ony, ale nesmím jim to dávat najevo. Jsem hlučná, křičím, fandím, vždy si říkám, ne, budu v klidu a ono to nějak nejde. Nevydržím to.

Sledujete potom následně i dlouhodobě kariéru svých svěřenkyň?
Samozřejmě. Holky, co od nás odešly, ať už do Sparty, do Slavie, potom do zahraničí. Člověk jim drží palce, je na ně pyšný a fandí jim.

Co byste si přála ohledně ženského fotbalu úplně nejvíc? Máte nějaký sen?
Úplně nejvíc bych si přála, aby se změnilo to povědomí o ženském fotbale. Přála bych si, aby ho lidé začali brát jako běžný sport. Jako když holka řekne, že hraje basketbal, házenou, florbal, volejbal. Tak hraje prostě fotbal.

Eva Hrušková a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Tomáš Dražek, Český rozhlas

Říká Eva Hrušková, trenérka dívčí fotbalové přípravky FC Hradec Králové, která byla naším hostem.