Eva Kadlčáková: Když nám hrozí pesimismus

Když ta holčička, co se jí svezla taška přes nohy, se tak nakažlivě smála. Když ten kluk, co je syn toho protivnýho člověka, má tak zářivý oči.

Když ty rachejtle, ačkoli nás obtěžují, stejně nakonec vytvoří podivuhodně slavnostní atmosféru,

když ty kalhoty, i přes všechna vánoční kila, nám přecejenom sluší,

když to plavání, kam se nám nechtělo, je tak osvobozující, že osvobodí i naše bolestí sešněrovaná záda,

když ta sauna tak neúprosně sálá a bazének s ledovou vodou do morků kostí studí, že se potom cítíme jako znovuzrození a kráčíme domů těžkým sněhem zlehka jako ztělesnění naší péřové bundy,

když na náměstí hraje smooth jazz a lidi k tomu usrkávají punč a pohupují se v bocích,

když všude planou světla a bruslaři krouží romanticky kolem kašny,

když doma je zatopeno a pod dekou u knížky je tak blaze,

když to dítě, co dřív zlobilo, vyrostlo v galantního mladého muže a s úsměvem nám podává čaj,

když ta prázdná postel skýtá takový luxus volného místa,

když táta zavolá a řekne, že je rád, že jsme,

když se po tom cukroví, co se nepovedlo, okamžitě zapráší,

když na tom zubu, co se upamlskoval, dokázal pan doktor ještě vybudovat pomník,

Eva Kadlčáková: Rok splněných přání

Padající hvězda, hvězdy, obloha, nebe, vesmír

Loni na Boží hod vánoční mi před očima spadla hvězda. Tak jasně a krásně, tak naléhavě mi přeletěla přes cestu, že nebylo možné pomyslet si nic jiného, než: „Letos se to stane!“

když nám na Silvestra, kdy jsme sami, nikdo nevnucuje zábavu a televize nabídne pár citlivých filmů,

když ten, komu jsme popřáli písní, odpoví, že zrovna tuhle má nejradši,

když nám pan soused mezi vchodovými dveřmi sdělí, že jsme stejně nejkrásnější z celýho baráku,

když stromeček ozdobený na balkóně drží a drží,

když usušená mařinka v kuchyni voní a voní,

a když paní naproti v okně kouří a kouří… a stále žije,

tak nemůže být na tom světě zase tak špatně!

S optimismem do nového roku, přátelé!

Spustit audio

Související

  • Eva Kadlčáková: Těžké dárky

    Dnes budu psát o těžkých dárcích. Ne co do hmotnosti, nýbrž nároku na fantazii. Oč méně (anebo méně přesně) si toho naši bližní přejí, do tím těžší pozice nás stavějí...

  • Eva Kadlčáková: Dopisy Ježíškovi

    Vracela jsem se uondaná z práce a míjela rozsvícený byt ve zvýšeném přízemí. Na okně zevnitř byla nalepená obálka. Kdo si doma lepí obálky na vokno?? Dopis Ježíškovi!!

  • Eva Kadlčáková: O plagiátech

    Přišla jsem z oběda a chtělo se mi spát, mozek negeneroval žádné nosné myšlenky pro fejeton. Když tu kolegyně Hanka povídá: „Gastronomická demence, to znám!“