Eva Kadlčáková: Guerilla poetring
Slunce svítilo do ulic, nebe i náměstí bylo za poledne vymetené a cesta skrz město měla neobyčejný půvab. Krokusy pučely z louky u parkoviště a prudce rozvíraly květy. Na stánku s občerstvením skvěl se slogan Donut s tebou. A o pár kroků dál hlásala reklamní lavička Ježíš 4ever, Ježíš DNES!
Blaženě jsem se posouvala nedělí. Tohle miluju. Takovou pouliční poezii. Když fór, imaginace a počasí jdou ruku v ruce. Když nás nenásilně baví. Jako ta krajková dečka, mandala jakási, to zhmotnění babičkovské filosofie, co je už rok namalované na křížení chodníků, kudy procházím.
A jako ty sochy spěchajících úředníků, co ustrnuly v pohybu v ústí pěší zóny. Jako ten vodotrysk, co za pár dní, až se ještě víc oteplí, znovu vyvře. A v neodhadnutelném intervalu zintenzivní svůj proud, aby děti, co přes něj skáčou, mohly s výskotem a zamáčeným klínem utíkat domů.
„Jdeme domu za mamkou, za mamkou, za mamkou,“ zpívají si tatínek s holčičkou, když je míjím, a malá poskakuje otci kolem ruky jako opička na gumičce, „a dáme si obídek, obídek, obídek,“ slyším za sebou. „A pustíme si pohádku, pohádku, pohádku,“ pokračuje písnička. „A pak si pustíme daaalšíííí!“ doplní holčička a všichni se rozesmějeme. Otočím se po nich. Je to strašně milý!
Eva Kadlčáková: Konec sexu ve městě
Nekonečný seriál skončil. Běžel ve smyčce na jedné televizní stanici už roky. Před ní na jiné a předtím na dalších. Sledovala jsem ho od mládí. Za tu dobu znám každý díl.
I já už jsem skoro doma. Mě teda s obědem nikdo nečeká, ale fenykl na másle, moje oblíbený ženský jídlo, co provoní byt perníkem, je hotový coby dup. Naleju si k němu sklenku růžového vína, do drobné, křehce zdobené sklenky po babičce, a sednu si s tím vším na balkon.
Vím, že babiččina filosofie by tenhle luxus zahálky uprostřed dne nikdy neschválila, ale den je krásný a snad to chápe i babička, tam v prostoru 4ever, že DNES je den, který se na nás usmál. A že by byl hřích, kdyby člověk jen tak nebyl, nepozoroval a nenaslouchal.
A tu připochoduje pod okna pán, vytáhne z igelitky svoje víno, v jedenapůllitrové petce, přihne si a spustí:
„Vyhrál jsem válku,
a to mi stačí.
Avšak:
má žena je s jiným v jináči!“
Tak tomu říkám guerilla poetring forever. Nedělní chvilka vpravdě partyzánské poezie. Děkuju!
Související
-
Eva Kadlčáková: Studentská pečeť
Přišel a podal mi čokoládu. Zas tu stejnou. Jako vždycky. Jako někdy. Jako málokdy. Čokoládu, kterou nemám ráda.
-
Eva Kadlčáková: O nahotě
Vracívá se mi sen, že jsem ve společnosti a ukáže se, že jsem nahá. Noční můra. A můj zřejmě hluboko v podvědomí zakořeněný postoj k nahotě na veřejnosti.
-
Eva Kadlčáková: Máme na vybranou
Měli jsme tento týden rozhlasový pořad. Byl o laskavosti. A volali do něj vesměs lidé plní zloby. Úplně mě to otrávilo.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
