Etické otázky dárcovství kostní dřeně, vajíček, spermií, krve i plazmy pohledem doc. Hany Konečné

Naším hostem je doc. PhDr. Hana Konečná, Ph.D., psycholožka, vysokoškolská pedagožka, která se dlouhodobě zabývá etickými aspekty biomedicíny.

Čtěte také

Daruj krev. Daruješ to nejcennější co máš. Jak se na to připravit?

Co říkáte na zájem, jaký v oblasti dárcovství kostní dřeně vzbudila nemocná Madlenka?
Já mám z toho strašnou radost, nikoliv samozřejmě z nemoci malé Madlenky, ale z toho, že spousta lidí je ochotná nezištně pomoci. Z toho mám opravdu obrovskou radost.

Je toho hodně, co se mění a vyvíjí, protože medicína jde mílovými kroky vpřed. Vnímáte nějaký etický problém u darování kostní dřeně?
V současné době tam žádný problém nevidím, protože dárci nejsou honorováni, dělají to nezištně. Výměna kostní dřeně mezi státy také probíhá pravděpodobně velmi nezištně a transparentně, takže kostní dřeň je dárcovská oblast, z níž by bylo hezké, kdybychom si z ní vzali příklad i pro další oblasti.

Co považujete v dárcovství za nejspornější?
Když darujete nějakou část těla, tak máte právo na to, abyste nebyli tím dárcovstvím znevýhodněni. To třeba znamená, že musíte někam cestovat. Což zrovna u kostní dřeně neplatí, protože musíte cestovat na pracoviště, kde ty transplantace provádějí, což je, pokud se nepletu, v České republice zatím jen Plzeň a Praha.

Evropská legislativa řeší technicko medicínské otázky, ale etické otázky do značné míry nechává na jednotlivých členských státech.
doc. PhDr. Hana Konečná, Ph.D., psycholožka

Takže musíte z práce odjet, cestovat někam, strávíte tam nějakou dobu, pak ještě nějaká doba rekonvalescence. A neměl by na to člověk doplácet, takže dárcům se platí cestovné, náklady na ubytování i ztráta výdělku. A to si myslím, že je naprosto v pořádku. Legislativa, jak česká, tak i evropská, s tím počítá. Otázkou je, co všechno by se mělo kompenzovat a do jaké výše. To je jednou z nejspornějších otázek.

Čtěte také

Optimální věk k otěhotnění je pro ženu 18 až 21 let. Naše populace směřující k mateřství ale stárne

Přes 30 let se věnuji psychosociálním a etickým k otázkám kolem umělého oplodnění a odborně asistované reprodukce. A protože významná část těch procedur se dělá s darovanými spermiemi, vajíčky a s náhradním mateřstvím, tak mě to dovedlo právě i k dalším dárcovským programům, jako je dárcovství krve, plazmy a kostní dřeně.

Evropská legislativa je navržena tak, že řeší technicko medicínské otázky, aby se třeba nepřinesla infekce. Ale etické otázky do značné míry nechává na jednotlivých členských státech, je tam pouze požadavek, aby dárcovství bylo dobrovolné a bezplatné. A další požadavek je, aby se výše kompenzací neobjevovala na reklamních materiálech nebo v kampaních získávající dárce.

Vyzvala byste touto cestou k pomoci a dárcovství?
Určitě ano. A jsem ráda, že tu možnost mám. Setkávám ve svém okolí s obavami, že když je například Madlenka v IKEMu v Praze, tak by člověk, který se chce zaregistrovat jako dárce kostní dřeně, musel jet do Prahy. Není to pravda. V každém městě je odběrové místo, kde vám udělají test.

Při dárcovství člověk počítá s tím, že když někomu pomůže, že zase naopak někdo pomůže jemu, až to bude potřebovat.
doc. PhDr. Hana Konečná, Ph.D., psycholožka

A to, že jste se stanete členem registru dárců kostní dřeně, ještě neznamená, že budete nalezeni jako vhodný dárce pro někoho. To je tak jeden ze sta v onom registru. Proto je velmi zapotřebí, aby v těch registrech bylo lidí co nejvíce. Aby se našel vždy biologicky nejvhodnější dárce.

Čtěte také

MUDr. Schwarz a genetické testy v těhotenství: Prokazujeme přítomnost dědičné vlohy či míru rizika

Není to jen o Madlence, protože těch, kteří potřebují pomoc, je podstatně víc. A dárce vlastně ani nebude vědět, komu konkrétně pomohl. Ale ten pocit musí být k nezaplacení.
Věřím tomu, že ano. A přitom je to při oné obrovské důležitosti, jen úplně drobná pomoc. Stejně jako s dárcovstvím krve, kde člověk stráví chviličku a nejsou známy žádná vedlejší rizika. Nějaký vpich jehlou a někomu se může udělat trochu špatně, ale neznamená to vůbec nic.

A člověk počítá s tím, že když někomu pomůže, že zase naopak někdo pomůže jemu, až to bude potřebovat. Tedy v dárcovství nevidím vůbec nic špatného. Mluvila jsem s paní primářkou z Ostravy, kde chodili hodně darovat krev horníci. Protože věděli, že dnes pomohou, a zítra někdo pomůže naopak jim.

To můžeme nechat jako závěrečný vzkaz a vyznění dnešní radioporadny.
Pokud to vnímáte jako pozitivní vzkaz, tak já jsem s tím spokojená.

Celou radioporadnu o etických otázkách dárcovství ve zdravotnictví s psycholožkou doc. PhDr. Hanou Konečnou, Ph.D. si můžete poslechnout v našem audioarchivu.