Elen Hetfleischová jako první na světě sesadila z trůnu Kazachy v jejich národní hře Bestemshe

Není to ovšem zdaleka její první úspěch. Blahopřeji k tomu, co se vám povedlo v Turecku. Ohromná věc.
Děkuji.

Co to jsou ony mankalové hry, mezi které patří právě Bestemshe?
Když to vezmu už tím názvem, tak do rodiny mankalových her patří takové hry, kde hrajete s kameny nebo s kuličkami na hrací desce. A snažíte se těch kamenů sebrat co nejvíce. Jistým způsobem je to strategicko-logicko-matematická hra.

Byl to surrealistický pocit, nečekala jsem vítězství. Ale když porazíte první Kazašku, tak vám dojde, že i oni jsou jen lidé.
Elen Hetfleischová, vítězka světového turnaje v mankalové hře Bestemshe

Jako šachy?
Právě že ne. V šachách posunete jednu figuru a hrací deska se vlastně moc nezmění. Šachovnice se změní o jeden tah a je to statické. Ale v mankalových hrách vezmu jeden žlábek a mohu změnit celou pozici na desce, takže je to hra velmi dynamická a krásná.

Čtěte také

Deskové hry nejsou jen zábavou pro mladé, celá rodina se může zapojit. Jak si vybrat tu pravou?

Vy jste totiž šachy také hrála, je to tak?
Ano, hrála. Mezi pátým a šestým rokem věku jsem začínala a víceméně si ještě šachy zahraji někdy i teď. Ale není to už na závodní úrovni, nýbrž jen pro radost.

Jaké jsou vaše největší úspěchy v šachu?
Mezi ty největší úspěchy počítám asi dvě druhá místa na mistrovství republiky. A jinak různě velké ceny, krajské přebory a turnaje. V šachách mi po nějaké době došlo, že ty úspěchy jsou fajn, ale když se na to zpětně podívám, tak si úplně nepamatuji výsledky, ale spíše to, že jsme si to užili. Není to vlastně tolik o samotném šachu, jako spíše o lidech, o té partě.

Kdy vás začaly bavit mankalové hry?
V deváté třídě už jsem byla po přijímačkách na střední školu a Hana Kotinová rozesílala takovou výzvu, jestli se nechceme naučit nějaké nové hry, jako třeba toguz kumalak. A pak si zkusit dát nominační turnaje. Samozřejmě jsem vůbec nevěděla, co to je. A zrovna se konalo Open v Pardubicích, kde se většinou hrají šachy. Shodou náhod jsem tam hrála družstva, jsem si říkala dobře, že si zkusím ten turnaj. Moc jsem tomu jako nepřikládala váhu, jsem jsem se doma naučila pravidla a zkusila jsem to. Zjistila jsem, že mě to baví a ten turnaj jsem vyhrála, takže jsem postoupila dál.

Mankalové hry mi otevřely dveře do mnoha zemí. Vycestovat s nimi je mnohem jednodušší. Získat kontakty, poznat nové lidi a kultury.
Elen Hetfleischová, vítězka světového turnaje v mankalové hře Bestemshe

Zmínila jste Hanu Kotinovou. Ta pracuje v Ústavu výpočetní techniky Univerzity Karlovy a je velkou propagátorkou deskových a logických her. Podílí se na organizaci populárních festivalů Deskohraní a Festivalu šachu a her Czech Open, je členkou Mensy a organizátorkou Logické olympiády. Už jste si s ní zahrála nějakou partii?
Samozřejmě, že si spolu občas zahrajeme. Také mě některé strategické věci naučila.

Čtěte také

Deskové hry, to není zábava jen pro mladé, celá rodina se může zapojit. Jak si vybrat tu pravou?

Pojďme se podívat blíže na hru Bestemshe, ve které jste krásně zabodovala v Turecku a porazila jste Kazachy v jejich národní hře. Což se ještě nikdy nikomu nepovedlo. Kdy jste o Bestemshe slyšela poprvé?
Poprvé jsem se o ní dozvěděla možná minulý rok. Ale nějak jsem se tomu vyhýbala, říkala jsem si, přeci se nebudu učit další hru. Protože na turnajích hrajete třeba dvě hry, když pak přidáte třetí, tak už je toho na hlavu opravdu moc. Hrací deska vypadá mnohdy skoro stejně, pravidla jsou podobná. A tak jsem se Bestemshe vyhýbala, naučila jsem se ho až přímo na tom turnaji teď v září.

To si děláte legraci, ne? Opravdu jste to hrála v září poprvé, vyhrála jste a obsadila trůn?
Já si myslím, že právě proto se to povedlo. Byla jsem frustrovaná, hrála jsem toguzový turnaj, který se mi trošku nepovedl, přišla jsem tam o medaile. Kamarádka Sara ze Španělska mě naučila pravidla a ať si to zkusím. Já jsem ji porazila a říkám si, dobře, dám tomu šanci. Pak jsem šla hrát turnaj, a to bylo v tempu sedm minut bez přídavku, takže takový blitz, když to tak řeknu.

Čtěte také

Království deskových her v hradecké kavárně District V nabízí přes 850 možností skvělé zábavy

Jaký to byl pocit, když se vám celý turnaj povedlo vyhrát?
Surrealistický. Já jsem to nečekala. Ale v momentě, kdy porazíte první Kazašku, tak vám dojde, že i oni jsou jen lidé. Možná to bylo jen začátečnické štěstí, nevím.

Jaké je atmosféra na takovém turnaji? Hraje se v nějaké velké hale, předpokládám, že tam musí být ticho a soustředění, jako při šachových turnajích?
My jsme hráli na tamní univerzitě ve sportovní hale. Když to porovnám s šachovými turnaji, tak ta organizace byla trošku chaotická. Přijde mi, že v těchto zemích úplně neexistuje pojem čas. Mají to občas chaotické, ale zase hodně vlastenecké. Lidé jsou tam opravdu hrdí na to, z jaké jsou země, což je hezké. A hodně se snaží, aby byl pěkný doprovodný kulturní program.

Když jste vyhrála, zahráli vám hymnu naši českou hymnu, stála jste na stupních vítězů? Jak to probíhalo vůbec?
Stupně vítězů byly. Já jsem nejdříve po pátém kole myslela, že už pro mne turnaj skončil, takže ze mě opadl stres. Ale ono bylo ještě další kolo a když vyhrajete, tak bylo moc pěkné, že lidé okolo mne z toho měli radost. Fandili mi. A ještě jedna hezká věc tam byla. Snažili se do hraní dostat i děti a zahrály si třeba i s nějakým šampionem, z různých jako zemí. My šampioni jsme samozřejmě prohráli, aby měly děti radost. A pak i vyhlásili ty děti jako vítěze, to bylo moc pěkné.

Elen Hetfleischová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Co vás na mankalových hrách nejvíc baví? V čem jsou pro vás lepší než šachy?
Jsou dynamické, je to rychlé. Mankalové hry mi za krátký čas otevřely dveře do mnoha zemí, třeba právě do Kazachstánu. Vycestovat s nimi, podle mě, je mnohem jednodušší. Získat kontakty, poznat nové lidi a kultury. To bylo pro mě v mankalových hrách jednodušší.

Studentka třetího ročníku Gymnázia J. K. Tyla v Hradci Králové Elen Hetfleischová byla dnes naším hostem. Děkuji za rozhovor, mějte se krásně, na shledanou.