E-mailová schránka jako udržovaná zahrádka. Když se o ni nebudete starat, celý prostor zabere plevel
Radioporadna zaměřená na e-mailové schránky. Pro někoho je to symbol čistého stolu, pro jiného noční můra, která ho straší. Červené číslo u ikony emailu signalizující stovky nepřečtených zpráv. Jak se nenechat pohřbít pod lavinou digitálního spamu? Jak odlišit důležité rodinné zprávy od reklamních pastí? A proč je čistá schránka klíčem k duševnímu klidu?
O tom, jak si udělat velký úklid ve svém emailovém životě, si povídáme s poradcem Radimem Frolíkem. Je plná emailová schránka nevyhnutelnou daní za moderní dobu?
Myslím si, že to nebude ani tolik o lenosti, spíše o vzdání se emailové schránky.
Čtěte také
Ve chvíli, kdy tam člověk vidí 1000 nepřečtených emailů, tak si řekne, to už nechci. Já už to dělat nebudu. Takže já tomu rozumím.
Přemýšlel jsem, k čemu bych email přirovnal a je takové hezké přirovnání. Je to jako zahrádka, o kterou se musíme starat. Ona si sama poroste, ale občas nám tam vyraší nějaký plevel a najednou nám přeroste zahrádka přes hlavu, protože už tam nemůžeme nic vypěstovat. Nemáme tam pořádek, protože prostor nám zabral plevel.
Takže bych nad emailem přemýšlel jako nad nějakým živým organismem, o který je potřeba se pořád starat. Je to stejné jako domácnost, kde se nám prostě práší a přibývá nám tam nepořádek. I email takto funguje.
Čtěte také
Na zahrádce si můžeme udělat někde kompost, ale v emailové schránce jsou věci, které by se tam asi opravdu neměly nechávat.
I ten kompost se tam dá udělat. Řekl bych, že to je koš, který si tam vytváříme, abychom tam vyházeli věci. Samozřejmě prvotní časová investice bude vždy nejdelší, protože člověk si to musí prvně roztřídit a zjistit, co je a není důležité.
Potom už udržování emailové schránky nezabere tolik času, ale chce si to nejprve na to vyhradit tak půlku dne, možná i den.
Mnozí lidé už často ani neodpočívají, protože zkrátka stále myslí na to, že jim něco uteče. Jak se zbavit tohoto tlaku?
Na to je hezká technika, říká se tomu timeblooking. V podstatě to je taková fajn aktivita, kterou bych dělal třeba v neděli.
Čtěte také
Pokud používáte kalendář, což bych doporučoval, protože je to dobrý nástroj, který lidé vymysleli už před mnoha stovkami let, a Timeblok funguje tak, že si otevřeme svůj kalendář na následující týden a na každou naplánovanou aktivitu si vyhradíme konkrétní čas.
A je dobré si vyhradit i nějaký konkrétní čas právě na email, kdy se mu budeme věnovat. Mozku to pomůže na email obsesivně nemyslet a pořád jej nekontrolovat. Dříve jsme měli emaily na počítači, takže jsme se museli přihlásit a bylo to docela složité. Dneska má každý email v telefonu, takže se k nám dostává pořád blíž a blíž.
My potom máme stále tendenci jej obsesivně kontrolovat a tím pádem tam strávíme více času, než bychom reálně mohli, pokud si na email vyhradíme konkrétní dobu, třeba každé ráno při snídani 15 minut, než vyrazíme do zaměstnání.
Čtěte také
Existuje nějaká hranice, kdy už je lepší schránku takzvaně vzdát a smazat úplně vše? A začít s čistým štítem?
Úplné mazání bych asi nedoporučoval, protože občas se mezi tím smetím, co tam máme, vyskytne několik důležitých dokumentů, které by se nám mohly hodit. Takže bych určitě nemazal všechno. A v každém telefonu je možné si nastavit upozornění. Já mám na svém telefonu pouze upozornění když mi někdo volá nebo píše esemesku. Všechna ostatní upozornění mám vypnutá.
Koukal jsem, že bych takto měl zhruba 400 upozornění denně, který mi přišly. Takto jsem to stáhnul asi na 25. Tedy každý den se o 350 méně kouknu na telefon. To člověku vytvoří obrovský klid, který díky tomu mám. Nenechám se rozptýlit a mohu svůj čas věnovat věcem, které zrovna chci dělat a nerozptyluji se telefonem.
Celou radioporadnu s Radimem Frolíkem zaměřenou na e-mailové schránky si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.