Dvakrát tři pedály, knížka Petra Kulta o zážitcích instruktora autoškoly: Je to škola komunikace

V knížce herec hradeckého Klicperova divadla, patriot Kuklen, pedagog na DAMU, scenárista a písničkář zúročil své zážitky coby lektora a učitele autoškoly. Ty pak doplňuje i rozhovory s kolegy a dalšími odborníky, aby pobavil čtenáře. Ale možná je i něco naučil. Sám autor vám teď svoji knihu představí.

Povedl se křest publikace v Artičoku?
Bylo to výborné. Oni mi z Albatrosu říkali: "Buďte opatrný, na ty křty nikdo moc nechodí, většinou maximálně 20 až 30 lidí." Ale já jsem si řekl, že to vezmu pořádně, takže jsme Artičok naplnili, možná až trochu přeplnili, bylo tam strašně moc lidí, všechny knížky, co tam byly, tak se prodaly. A mělo to úžasnou atmosféru, jsem fakt moc rád, jak to dopadlo.

Při učení v autoškole jsem si všímal různých polopravd, člověk zažívá s žáky spoustu zážitků. Je to velká sociální studie.
Petr Kult, herec, spisovatel, scénárista a písničkář

Co popřál knížce její kmotr, váš herecký kolega, ale také učitel na DAMU Ondřej Vetchý?
On mě učil, takže říci kolega, to je vždy zvláštní. Ale nebudeme skromní, je to i kolega. Na tom křtu jsem měl mimochodem i své učitelky ze základní školy a s jednou z nich si už od šesté třídy tykám, ale nejsem schopný si na to pořád zvyknout. To sociální nastavení tam zůstává. Co Ondra popřál. Popřál knize, aby se to četlo, mluvil o tom moc. On mluvil o mně, návštěvníkům rozšiřoval kontext mé osoby, jaký jsem byl, jaký jsem, říkal, že jsem kreativní a že je to dobře a abych v tom pokračoval. Takže knížce přál jen to hezké. Byl moc fajn, byl jednak vtipný a také předával nějakou informaci a poselství, jak on to umí. Takže to krásně zaklaplo.

Čtěte také

Rád kombinuji záležitosti umělecké a hmatatelné, usmívá se herec, spisovatel i písničkář Petr Kult

Nevím, jestli se nebudete zlobit, ale přišel jste do studia, usmál se na mě a já jsem viděl Ondřeje Vetchého v pohádce S čerty nejsou žerty. Říkají vám to někdy lidé, že jste mu podobný?
Já jsem regionální Ondřej Vetchý. Ne, že bych se o to nějakým způsobem snažil, nevím popravdě, co na to mám říct, ale na rozdíl od Ondry nejsem tak vysportovaný a skrývám to pod volnou mikinou. Občas mi také lidé říkají, že vypadám jak Vašek Jílek, Saša Rašilov a ještě Matouš Ruml. Ptali se mě také, jestli netančím ve StarDance, takže ne. Ani bych o tom neuvažoval.

Povídáme si o vaší knížce, která se jmenuje Dvakrát tři pedály. Proč?
Já nevím. Dvakrát tři pedály, abych to řekl úplně jednoduše, tak proto, že v autě v autoškole máte řidiče a spolujezdce, tedy instruktora, a máte tam na obou stranách ty tři pedály. Máte spojku, brzdu a plyn. Bez té spojky by to kolikrát ani nešlo, nerozjeli byste se. Někdy to prostě musí instruktor převzít. A já paradoxně dokážu lépe třeba zaparkovat z místa spolujezdce než jako řidič.

Počkejte, vždyť tam nemáte volant.
Ne, ale jsem zvyklý si tou levačkou sáhnout k řidiči, to opravdu tak člověk zdegeneruje.

Byl jsem první nebo druhý s diplomem z DAMU, kdo byl na krajském dopravním úřadě skládat zkoušky, takže jsem měl i publikum.
Petr Kult, herec, spisovatel, scénárista a písničkář

O čem je tedy vaše knížka? Vy jste instruktor autoškoly?
Už nejsem, tuhle aktivitu jsem pomalu uzavřel, protože těch věcí dělám tolik, že si uvědomuji, že bych rád energii pouštěl koncentrovaně menším počtem směrů než dosud. No a knížka je tedy o autoškole. Když jsem začal učit v autoškole, tak jsem si začal všímat různých nejasností a polopravd, navíc člověk zažívá s těmi žáky spoustu zážitků. Je to velká sociální studie a je to pro mne škola především v komunikaci, ve schopnosti s lidmi mluvit. A přineslo mi to tak velké množství poznatků a zážitků, až jsem si řekl, že bych to nějak zpracoval. Chtěl jsem nejdříve udělat pedagogický sborník, pak napsat seriál a potom jsem do Albatrosu poslal úplně jiný text a mezi řádky jsem uvedl, že právě učím v autoškole. A oni mi řekli, že tomuto tématu se v zábavné literatuře ještě nikdo nevěnoval. Takže jsem to napsal znovu od nuly, byť s nějakými fragmenty, co jsem měl z dřívějška. A řekl jsem si, že by bylo blbé, abych tam byl jen já sám, protože přeci jen nejsem žádný odborník, tak chtěl jsem přizval odborníky. Mám tam dva učitele autoškoly, zkušebního komisaře, dvě ženské učitelky v autoškole.

Čtěte také

I když nehrajeme, zákulisí je stále živé! Smějí se Petr Kult a Martin Sedláček z Klicperova divadla

Takže knížka není jen sranda.
Ne. Já jsem právě chtěl, aby tomu někdo dal punc pravdivosti, aby se to mohlo šířit i nějakou osvětu a třeba lidem říkat, že by tohle mohli dělat lépe.

Jak vás napadlo dělat instruktora v autoškole? Co všechno pro to člověk musí udělat, aby mohl učit někoho řídit auto?
V tom má prsty můj celoživotní kamarád Filip Lewith z hradecké autoškoly Route 66. My jsme spolu trávili spoustu času, volali jsme si a já jsem byl po DAMU, bylo po covidu a bylo to takové zvláštní přechodné období, potřeboval jsem si dát trochu pauzičku a úplně změnit prostředí. Pochopil jsem, že to je obecně můj styl, který mi vyhovuje, dávat uměleckou tvorbu do kontrastu s něčím, co je trochu ukotvenější. A tak jsem si řekl, že se budu zajímat o autoškolu, složil jsem zkoušky, to znamená, že musíte autoškolový teoretický test napsat na plný počet bodů. Pak je tam je ústní zkouška. Myslím, že jsem byl první nebo druhý s diplomem z DAMU, kdo byl na krajském dopravním úřadě skládat zkoušky, takže jsem tam měl i publikum. Potom jsem udělal pár chyb na praktických zkouškách a ten krajský komisař mi říkal, že kdybych neměl tak dobrý verbální projev, tak mě vyhodí. Ale na té praktické zkoušce člověk nejdříve řídí jako řidič a potom si hraje na učitele a opravuje třeba toho svého šéfa, který simuluje studenta. Je to zajímavá zkušenost, velice stresující a hodně věcí mi došlo až tam.

Čtěte také

Divadlo má s rozhlasem jedno společné, že jede naživo. A to je velký adrenalin, usmívá se Pavel Khek

Dokážeme vybrat z knížky jeden zážitek za všechny?
Ono to jsou takové fragmenty. Ale mám tam kapitolu Zevrubná taxonomie žáků autoškol. Tak vám můžu třeba přečíst jeden typ. Ten se jmenuje Diviš. "Diviš. Nejčastější otázka je, a co jsem jako udělal? Diviš je skvělý. Nabourá auto do zdi, vystřelí airbag, mozek učitele se rozprskne na palubní desku, na kapotě tři mrtvý kočky, jedna srna a vozík z Lidlu a on se diví, co se jako stalo. Diviš. Skvrn a špíny se divíš."

Šlapete často na brzdu?
Docela ano. Někdy lidi jedou proti popelnici nebo proti mamince s kočárkem a nevidí to.

Tak ať se knížce Dvakrát tři pedály daří. A musíme ještě také pozvat do Klicperova divadla, co je nového?
Nazkoušeli jsme Kabaret Königgrätz, který už jsem tady v rozhlase jednou propagoval. A je fajn na to pozvat, ale je to permanentně vyprodané. Což je super, to jsme rádi. Je to kabaret o Hradci, mimo jiné i o Kuklenách. Myslím si, že každý divák, všechny věkové kategorie a sociální skupiny si tam najdou to svoje, pokud jsou Hradečáci. A pak zvu samozřejmě na Slučitelné díly. Jejich autor, Tomáš Ráliš, dostal cenu divadelní kritiky za uvedený český text. Tam hraji a trochu i rapuji. A teď zkoušíme na hlavní scéně hru Tomáše Dianišky Láska na první pohřeb. To je pro mě obrovská výzva, nic tak velkého jsem ještě nedělal a už vůbec ne na hlavní scéně. Je to romantická komedie o lehkém cestování do minulosti. Je to sranda a myslím si, že to nebude špatné. Já se tam vyřádím.

Petr Kult se svou knihou ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Říká náš dnešní host Petr Kult, herec Klicperova divadla, také režisér, písničkář, pedagog na DAMU, patriot hradeckých Kuklen a bývalý učitel autoškoly i autor knížky Dvakrát tři pedály. Na shledanou, ať se daří.