Dravci tvoří biologickou ochranku letišť. Zůstávají lovci a jejich práce je musí bavit
Léto, prázdniny, doba dovolených, čas, kdy hodně cestujeme a létáme letadlem, třeba právě na dovolenonu k moři. Možná si ani neuvědomujeme, když už v letadle sedíme, že na naši bezpečnost často dohlíží i náš dnešní host, sokolník a myslivec, Karel Nejman.
Asi bychom měli hned na začátku vysvětlit, jak vlastně sokolník dohlíží na bezpečnost v letadlech.
Sokolník je na letišti hlavně z preventivních důvodů. Sokolník je tam jako prevence. Dravci, které chováme, jsou predátoři, jsou to lovci. A toho se využívá při biologické ochraně letišť.
Takže je zapotřebí postarat se o to, aby tam ptáci jako holubi a tak dále neohrožovali letadla, která startují, protože tam může dojít právě k onomu střetu s letícím ptákem.
Přesně tak. A nejsou to jen holubi, může to být i zvěř jako jsou srnci, zajíci. Protože i když jsou letiště oplocená, tak přes to se tam zvěř někdy dostane. Sokolník hlídá a střeží celý prostor letiště.
Vzpomněl jsem si na jednu událost, která se odehrála před několika lety v New Yorku. Vzlétající airbus nasál do motorů hejno kanadských hus a kapitán letadla udělal neuvěřitelnou věc, povedlo se mu přistát na řece Hudson.
Tady se stal podobný případ. Nebyl zase takto velký, ale opravdu dramatický. Před 3 lety nasál letoun při startu do motoru racka stříbřitého a přistál nouzově na letišti v Brně.
Rád létáte letadlem?
Určitě.
Ale možná raději s těmi vašimi dravci, ne?
Já samozřejmě radši s dravci a řízení letadla nechávám pilotům.
Dravec bude pořád svůj. Loví pro sebe, je to jeho přirozenost. On využívá mě, protože já ho přivedu ke kořisti. A já využívám jeho, že mi kořist uloví.
Karel Nejman, sokolník a myslivec
Jak vypadá vaše pravidelná kontrola na letišti s dravci nebo také se psy? Protože vy k tomu vychováváte i psy. Máte ohaře.
Ano, zabývám se bretaňskými ohaři, což je u nás málo známé plemeno. Je to takový, někdo by řekl, oříšek, on i tak vypadá. Ale je to velmi perfektní dokonalý psík, který dokáže udělat práci jako velký ohař. Moje práce spočívá v tom, že monitoruji prostor. Koukám se, zapisuji, co se tam kde vyskytuje a podle toho děláme nějaké opatření.
Představíme manželský pár, pro který je sokolnictví společnou celoživotní vášní
Mirka a Lubor Křivkovi jsou vlastně inventářem českého sokolnictví. V šedesátých letech stáli u obnovení tradice lovu dravými ptáky v Československu a dlouhá léta pak pomáhali při organizaci mezinárodního setkání v Opočně.
Kolik na to všechno máte pomocníků?
Zhruba 25 dravců a 4 lovecké psy.
On se také asi každý ten tvor hodí na něco jiného, viďte.
Přesně tak. Každý dravec se používá na něco jiného. Máme tam sokolovité dravce, máme jestřábité dravce a máme orly. Jestřábi se používají převážně na lov srstnaté zvěře nebo na lov ptáků, jako jsou bažanti, kachny. Pak tam máme sokolovité dravce. Ty používáme právě na tu pernatou zvěř, jako jsou ptáci, holuby, racci. A orly samozřejmě používáme na velkou zvěř srstnatou jako jsou srnky nebo zajíci.
Jak dlouho trvá výcvik, než toho orla nebo psa naučíte, co je zapotřebí? Já bych řekl, že možná psi budou chápavější v tomto směru nebo ne?
Základní výcvik není dlouhý. Spočívá v jednom měsíci. Ale takové to trénování, aby to fungovalo, tak tomu se samozřejmě musíte věnovat denně. A je to třeba záležitost několika let.
A jsou ti psi chápavější než dravci?
Je to hodně podobné. Jelikož se věnuji jak psům, tak dravcům, tak vím, že to je hodně podobné. A vždycky je to za odměnu. Dravci i psi to musí dělat rádi a musí je to bavit.
Ale orel k vám asi nepřilétne jen tak se pomazlit jako třeba pes.
Přesně tak. To je jediný rozdíl mezi psem a dravcem. Dravci nikdy nejsou mazlíčci. Zůstávají draví aby mohli lovit, aby mohli honit kořist.
Ovšem vaši dravci jsou opravdu vycvičení. Vy jste taková sehraná dvojka. Orel Nero za vámi totiž létá, umí létat za autem, když jedete po letištní ploše. Jak jste se k sokolnictví vůbec dostal? K tomuto krásnému koníčku?
Já to dělám zhruba od 15 let, kdy jsem se dostal před myslivenký kroužek. Pak přes skupinu mladých myslivců k sokolníkům. A od té doby to dělám.
A letadla vás také bavila odmalička?
Určitě. Lepil jsem modely, stavěl jsme letadýlka, takže mě to bavilo, měl jsem vztah k letadlům.
Nakonec jste tedy zůstal u dravců. Pilotní průkaz asi nemáte.
Nemám pilotní průkaz, jak jsem říkal, nechávám to radši pilotům. Cítím se pak bezpečněji.
S jakými dravci jste začínal. Jsou nějací typičtí dravci, se kterými se začíná?
Jistě. Jelikož se ale doba mění, tak dnes se mění i ti dravci. Ale většina sokolníků, když jsem já začínal, tak začínala na poštolce nebo káněti. Dnes se sem dovezli různí dravci, jako je třeba káně Harrisova, což je lehce cvičitelný, přítulný dravec, dá se lehce cvičit. To je pro začátečníky také dobrý dravec.
Mě ještě zaujalo, že pes se přiběhne přitulit, dravec moc ne. Slyší také právě ti dravci, reagují na vaše povely jako psi?
Dravci mají velmi dobrý sluch. Slyší o něco lépe než člověk. Slyší vyšší tóny a na každý povel reagují. Samozřejmě ten povel mají spojený s odměnou. Když já na něj zavolám jménem, každý dravec má své jméno, na které slyší, takže když na něj zavolám, ví, protože je to spojeno s potravním reflexem, že dostane odměnu.
Ale povely sedni, lehni. To asi ne?
Sedni, lehni, to určitě ne. To můžeme naučit pejska, ale ne dravce.
Takže do duše dravce se dá proniknout úplně stejně nebo velmi podobně, jako do duše psa.
Určitě, akorát ten dravec bude pořád svůj. Ten to dělá jen pro sebe. On to nedělá pro mě. Ten loví, je to jeho přirozenost. On loví pro sebe a já toho využívám.
U toho psa to je tak, že si s vámi i hraje, ne?
Přesně tak. A ten dravec zůstává svůj. On využívá mě, protože já ho přivedu ke kořisti. A já využívám jeho, že mi kořist uloví.
Musíme také říct, že vy je máte vycvičené tak, že oni na letištích ty zajíce a srny neloví, i když by to dokázali. Oni je jen vyhánějí.
Je to hlavně o kondici. Když budete mít toho dravce hodně nasyceného, tak on tu zvěř prožene, ale nemá důvod ji vyloženě lovit. Takže se snaží, ale protože je v kondici, nepotřebuje se tolik nasytit. Útočí, ale nedokoná ten útok naplno.
Čtěte takéOLBS - biologická ochrana letišť, budov a sadů
To samé se týká i psů? Ti také zvěř vyženou?
Pes je naučený, že musí zvěř vyhnat a vrátit se zpátky. Ten je nesmí nikde honit.
Váš orel skalní Nero je vycvičený tak, že za vámi létá. To znamená, vy sednete na letišti do auta, nastartujete a on v tu chvíli okamžité vzlétne.
Vidí, že já odjíždím a on si hlídá auto. On je schopen se naučit tvar auta, barvu auta, protože barevně všichni dravci vidí. Ví, že mu z něj dávám potravu, tak za tím autem létá.
A když zastavíte?
Když zastavím, přilétne, já mu dám odměnu a on počká, až odjedu a zase si mě hlídá.
Co se týče ptactva, které nechceme na letištích, aby nehrozila srážka s letadlem, tak tam to funguje preventivně. To znamená, ten dravec by se tam měl vracet pravidelně.
Přesně tak. Když budete chodit jak se psem nebo s dravcem na jedno místo, tak ta zvěř samozřejmě nemá klid a budete ji tím způsobem vytlačovat.
Nero má jaké rozpětí křídel a kolik váží?
Velké rozpětí, asi 2 metry. Váží 3,5 kila a je mu 15 let.
To je tedy ještě mladík, protože orel se prý dožívá spousty let?
Nejstarší je v záznamech 57 let. Dokonce v Zoologické zahradě.
Co lidi nejvíc zajímá, když se s vámi a s vašimi dravci potkají, na co se ptají?
Hlavně na ten věk, to je zajímá, jak dlouho dravci žijí. Čím se živí. A potom nějaká ta letová ukázka, což také předvádím. Jak ten dravec létá, proč ke mně vůbec létá.
Vy máte na krku píšťalku. Co to je za píšťalku?
To je píšťalka na lovecké psy, můžu vám tady zapískat.
Krása. Tak jsme to odpískali. Tím končí dnešní rozhovor se sokolníkem Karlem Nejmanem. Jsem rád, že jsem se dozvěděl, kdo na mě dává pozor, když sednu do letadla a dolétám na dovolenou. Pane Nejmane, ať se vám daří.
Děkuji, na shledanou.
Související
-
Na seznamu UNESCO je i sokolnictví
Tradice vztahu člověka a dravce je už prastará a píše prý historii nějakých čtyři tisíce let.
-
Hnízdění ptáků ve městech je stále obtížnější. Ve Dvoře Králové jim připravili 50 nových budek
Kvůli zateplování domů nebo uzavírání balkónů je zahnízdění ptáků ve městech stále obtížnější. Někde se právě proto snaží nahradit dřívější přirozená útočiště budkami.
-
Orel Pepan a další hendikepovaní ptáci našli na Ranči u Kelímků svůj bezpečný domov
Samice výra velkého vidí jen na jedno oko, orlovi skalnímu chybí od raného věku část spodní čelisti, některé andulky a papoušci nemají nožičku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
