Doporučuji všem vyjet do světa. V Čechách je to hodně uzavřené a všichni máme různé stereotypy

Život v Maroku je hodně barevný!

Hurá zpátky do školy, možná i to si řekli někteří školáci. Jestli si to také říká Kateřina Güntherová z Trutnova, pro kterou to ale zároveň bude znamenat hurá zpátky do Anglie, na to se jí dnes zeptáme. 

Musíme to hned vysvětlit. Vy jste z Trutnova, ale studujete v Anglii?
Studuji v Anglii už třetím rokem, teď budu dělat čtvrtý rok magisterské studium.

A co studujete?
Studuji učitelství angličtiny a anglický jazyk jako takový.

Kateřina Güntherová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Byl to váš sen, jít studovat do zahraničí? Nebo to prostě tak přišlo, že jste si zvolila svůj budoucí obor a prostě se Anglie nabídla?
Už když jsem studovala na střední škole, tak jsem se rozhodla jet do Rakouska, tam jsem studovala rok. Když jsem se vrátila, odmaturovala v Čechách, tak mi to tady zase bylo malé a rozhodla jsem se odjet do Anglie.

Česká univerzita je o tom, hodně si pamatovat. V Anglii spíš o analytickém kritizování, než o nějakém drilu.
Kateřina Güntherová, studentka učitelství angličtiny a anglického jazyka

Jak vypadá obecně vzdělávání v Anglii?
Zatím jsem zkusila jen univerzitu, takže to je jediné, co mohu porovnat, i když jsem českou univerzitu nikdy nezkusila, ale co od kamarádek vím, tak když to porovnám, tak česká univerzita by byla spíš o paměti, hodně si toho pamatovat a v Anglii je to zase spíš o analytickém kritizování, než nějaký dril.

Tedy umět se zamyslet nad tím, co nám přináší internet za informace a kriticky nad nimi uvažovat.
Přesně tak, udělat si vlastní výzkum a celý ho zpracovat.

Jak život na anglických univerzitách? My ho známe z filmům. Takové ty tajné spolky, když jste jeho členem, tak si potom nesete ono přátelství celý život. Funguje to tak?
Tak to v Anglii určitě nefunguje, to spíš v Americe. To známe spíš z amerických filmů. V Anglii to tak není, jsou tam kampusy, tam se dá být se spolužáky a jsou tam různé párty, kam můžete jít se spolužáky. Ale já bydlím v soukromí na bytě, takže jsem spíš takový šprt, než nějaký divoch na párty.

Studium v Anglii je zážitek, ale i zodpovědnost

Jak to vypadalo, když jste poprvé zavítala do Anglie a věděla, že tam budete pár let studovat? Byla jste z něčeho překvapená nebo to šlo samo? Já vím, je to Evropa, ale určitě platí, jiný kraj, jiný mrav.
Určitě. I když se to třeba na první pohled nezdá, tak je to tam určitě jiné. Hlavně si myslíte, že když se naučíte anglicky tady v Čechách, že se tam mluví prostě podobně. Ale vy tam dojedete a vlastně nerozumíte nic, protože tam neříkají R, hodně to jakoby komolí. Takže než jsem se vůbec naučila rozumět a aby oni rozuměli mě, tak to chvilku trvalo. Ale ve výsledku mne přijali všichni velmi hezky, jsou trpěliví s cizinci a i na škole to bylo celkem v pohodě. Postupně jsem se naučila, jak se tam vypracovávají práce. A také práce se tam dá najít. Jak tam teď hodně přistěhovalců, dá se dát do normálního režimu a normálně žít.

Častým tématem rozhovorů v Británii je otázka brexitu (ilustrační foto)

Když mluvíte o přistěhovalcích a problému imigrantů ve Velké Británii, hodně se mluví o brexitu, který asi v nejbližší budoucnosti opravdu nastane. Vaše vrstevníky zajímají i tyto věci, nebo se o nich vůbec nebavíte?
Bavíme se o tom, je to docela horké téma, i když se to dost omýlá. Ale většinou i Angličani doufají, že to neprojde, protože to původně byl jen takový výkřik ze tmy. Nikdo o tom moc nevěděl, co to znamená a prostě se to takhle blbě odhlasovalo. A teď už se to táhne k něčemu, k čemu to vlastně nemělo dojít. Teď se spíš všichni modlí, aby to opravdu nedopadlo. Takže se o to mladí lidé zajímají.

Jsou opravdu Angličani takoví suchaři, jak se o nich vypráví nebo to je nějaký předsudek, který máme v hlavách?
Nejsou to zase tak úplně suchaři, ale jsou hrozně zdvořilí. A když vy nejste zdvořilý, tak na vás budou koukat trošku jinak. Ale i když vás kritizují, tak to jako zabalí do sendviče, aby to nevyznělo tak hrozně.

Relax na pobřeží Velké Británie

Oni hodně používají děkuji, prosím. Omlouvají se za všechno.
Mám přítelkyni Angličanku a to ještě jsem takový Čech, který se zrovna moc neomlouvá, který neděkuje, takže nám chvilku trvalo, než jsme si našly svoji cestu, jak to tedy vlastně zkombinovat. Ale našli jsme ji, už ji nacházíme.

Kde přesně Kateřino studujete?
Je to asi hodinu a půl od Londýna. Jmenuje se to Bedford, je to takové menší město. Ale je blízko Londýna, takže je tam hodně lidí.

Považuje to tam již za svůj domov nebo jen jako přechodnou studijní záležitost?
Beru to tak, že mám dva domovy, jeden v Trutnově a jeden tam. Každý má své dobré a špatné stánky. Takže to nějak zkouším vybalancovat.

V rámci studia jste měla možnost podívat se také do Maroka.
Nebylo to v rámci studia, ale jelikož studuji učitelství angličtiny, tak jsem tam měla svoji vlastní praxi, ale bylo to přes dobrovolnickou organizaci. Ale učila jsem tam angličtinu. Takže to byla má první zkušenost v budoucí profesi a zaměstnání.

Jak dlouho jste tam byla?
Byla jsem tam měsíc, což stačilo. Bylo moc hezké tam jet, já jsem si o té zemi moc nezjišťovala, protože jsem nechtěla mít nějaké očekávání. Takže když jsem tam dojela, tak to bylo takové překvapení, ale určitě to bylo moc pěkné, úplně jiná kultura. Doporučuji všem vyjet do světa alespoň jednou. Protože tady v Čechách to máme takové uzavřené a všichni máme různé stereotypy. Je to určitě zkušenost si někam vyjet a poznat jinou kulturu, o které si myslíte, že třeba není nijak příznivá, ale ve výsledku to jsou normální lidé.

Život v Maroku je hodně barevný!

Jací jsou Maročané? Protože vy jste tam měla v rámci pobytu možnost žít v přímo v rodině?
V jedné rodině jsem žila. Měla jsem tam jakoby dva bráchy a rodiče. Měla jsem tam bráchu stejného věku, ten se o mě pořád staral, všude se mnou chodil, i do moře, aby se mi něco nestalo.

Prý se s vámi ale i chlubil.
Tak, chlubil se. Vždy, když jsme šli kolem jejich bloku, tak všechny zdravil. A když jsem byla doma, tak si vodil návštěvy, aby se na mě mohli kouknout. Ale bylo to v pohodě.

Život v Maroku je hodně barevný!

Co říkali, když se na vás přišli kouknout?
To nevím, jelikož mluvili arabsky nebo francouzsky a to jsem zase já neuměla. Takže jsem vlastně ani nevěděla, co říkají.

A pustili vás třeba do kuchyně? Naučit se vařit nějaké jejich jídlo?
Zkoušela jsem tam vařit jejich kuskus. To jsem potom pomáhala oné mamince, což bylo také velmi zajímavé, protože oni mají čerstvé ingredience, mají svůj market hned za rohem. Nemají tam supermarkety jako my. Jsou to přímo trhy, takže vše z čerstvých surovin, jen se to dalo prostě na plotýnku. Žití mají tedy velmi skromné, mají koupelnu i záchod dohromady. A záchody tam nemají takové, co my. Je to opravdu jiné, takže se to musí zažít, aby se to celé pochopilo, aby se to i tolerovalo.

Je lepší vyjet do světa, než číst a poslouchat zprávy v televizi, protože to je hodně zkreslené. A spíš vás straší.
Kateřina Güntherová, studentka učitelství angličtiny a anglického jazyka

Vy jste jim asi opravdu přirostla k srdci a oni vám, když o nich mluvíte jako o bratrech, o marocké mamince. Co vám ta maminka řekla?
Marocká maminka mi tam říkala, že se jí konečně splnil sen, že má dva syny, ale teď má i dceru, mě.

Jste s nimi v kontaktu?
S tím bratrem, s kterým jsem ve stejném věku.

Ještě mi řekněte, co děti ve škole, poslouchaly vás, když jste je učila anglicky?
Starší děti poslouchaly, co jim bylo kolem 15 let, ale potom jsme tam měli mladší, těm bylo mezi 8 a 12 a to tedy bylo spíš o tom, přežít onu hodinu, protože to se opravdu nedalo. (smích)

Jak to? Neposlouchaly?
Neposlouchaly, jak jeden začal dělat kravál, tak se všichni připojili. A hlavně tam to je založené na fyzických trestech, takže to jsme zase dělat nechtěli, protože to není v naší kultuře, takže jsme se to nějak snažili prostě zkoordinovat. Ale bylo to spíš o tom, že jsme tam přežívali.

Je tedy důležité jezdit po světě a poznávat. Protože jsou věci, které se vám zapíší pod kůži, a pak už vám je nikdo nevezme.
Přesně tak, hlavně je to lepší, než číst a poslouchat zprávy v televizi, protože to je hodně zkreslené. A spíš, že vás tak nějak straší. Je lepší tam jet a zažít si to, protože ve výsledku to tak hrozné není. Je to jako v Čechách, prostě v normálním běžném životě se toho zase tolik neděje, což je tam hodně podobné.

Život v Maroku je hodně barevný!

A to je ono kritické myšlení, o kterém jsme si povídali.
Přesně tak.

Prostě nebrat všechno z internetu, ale umět se nad tím zamyslet a udělat si o vlastní obrázek. Já vám moc děkuji za rozhovor. Kdy se vracíte zpátky do Anglie do školy?
Odjíždím v neděli, jedeme autem, takže se tam dostaneme tak ve čtvrtek, trošku si to prodloužíme.

Vy jste si teď čerstvě udělala řidičák, je to tak?
Teď jsem si udělala řidičák, takže to bude sranda, protože přítelkyně má volant na druhé straně.

Jakub Schmidt a Kateřina Güntherová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Protože v Anglii se jezdí po druhé straně. Dělalo mi problém v Londýně jen přejít ulici, Kateřino.
Musí si člověk zvyknout, ale bude sranda.

Tak ať to dobře dopadne. Ať se vám daří a líbí i v životě. To vám také přeji, Kateřino. Děkuji za rozhovor, na shledanou.
Děkuji, na shledanou.

Spustit audio

Související