Dominik Landsman: Dělat politickou satiru je těžké, politika je satira sama o sobě. Možná už parodie

Je pro vás zfilmování vaší knihy dosažením jakési vysněné mety?
Teď zpětně asi ano, ale nikdy by mě nenapadlo, že někdy někdo zfilmuje moji knihu. Mým cílem bylo napsat knížku, takže film je v podstatě z říše jiných met, o kterých jsem ani netušil, že jsou.

Dominik Landsman ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Radka Šubrtová,archiv Daniela Landsmana

Zase se objevují slova moderní fotr, která jste použil pro svou první knihu. Ta byla vydána před kolika lety?
Já to musím vždy odpočítávám od toho, kolik je dítěti, takže vyšla před šesti lety.

Takže syn už chodí do školy.
Syn je o rok starší než knížka, takže je školák, ano. Krásně jsme se trefili, byl dobře naplánovaný a načasovaný. Už je druhák, takže chodí do školy, není třeťák nebyli jsme moc hr, počkali jsme si. Je druhák, takže ho nemáme doma na krku.

Asi před měsícem mi manželka řekla, hele, to bylo vtipný. To bylo asi po dvou letech, co mi řekla, že něco bylo vtipný.
Dominik Landsman, Deníček moderního fotra

Jak se má Čeněk?
Čeněk chodí do školy, oproti třeba třeťákům, kteří jsou doma. On by byl asi také raději doma, je takové pokojové dítě, ačkoliv je děsně hyperaktivní. Přes zimu hibernuje, venku se mu nelíbí, má to stejně jako já. Také nesnáším zimu. Na zimě se mu líbí jen sníh, kterého bylo letos dost, dokonce celý týden. To nepamatuji, že by byl v Pardubicích tak dlouho sníh.

Musíme říct, že Čeněk je pseudonym knižního hrdiny.
Je to pseudonym, já ho také používám v běžném životě. Je to už zažité a ani nepotřebuji, aby lidi věděli, jak se syn jmenuje doopravdy.

8 fotografií

Chápu. Když byly školy zavřené, tak mám pocit, že se trošku potatil. Protože jemu vyhovovalo, že byl doma, ale vy jste měl tendence ho házet přes plot do školy.
Ona ta domácí výuka s ním byla na palici. Když je dítě doma, tak člověku leze na nervy, protože pořád něco chce a musíte se s ním učit. Má nějaké požadavky a asi to jde zvládat, ale situace, kdy chodí do školy, je mnohem lepší. Prostě byla to hrůza, malé děti ztrácí pozornost, musí se jim všechno vysvětlovat. Musí se naučit psát a počítat, ale já na to nemám dovednosti. Pochlubím se, umím číst a psát, to jsem se naučil. Ale neumím tu dovednost předávat dál.

Je pravdou, že jste začal psát, abyste se nezbláznil?
Já jsem spíš začal psát, protože jsem se nudil. Protože opravdu na té mateřské je to těžké, celý den prostě od rána do večera. Jediný můj highlight byl, že jsem čekal, až přijde manželka z práce. Ale každý den s tím dítětem je hezký, jen je to nuda, je to pořád to stejné.

Specifický humor Dominika Landsmana se projevuje v jeho tvorbě|foto:archiv Daniela Landsmana

Musíte být každopádně silný muž, že jste se rozhodl nastoupit otcovskou dovolenou. Doporučil byste to s odstupem i ostatním mužům?
Ať si to zkusí, je to super, je to pecka.

Vy jste vystudovaný ekonom.
V životě jsem to nedělal, v životě jsem o ekonomiku neopřel ani kolo. Ani daňové přiznání si nemůžu udělat, mám člověka, který mi daňové přiznání dělá, protože já to prostě neumím.

Měl jste vždy smysl pro humor? Byl jste bavičem školní třídy?
Já mám takový hodně specifický smysl pro humor, takže se to nemusí někomu třeba líbit. A někomu se to líbí.

Specifický humor Dominika Landsmana se projevuje v jeho tvorbě|foto:archiv Daniela Landsmana

Máte neobyčejný dar glosovat události velmi vtipně, není komentář, u kterého bych se nezasmála. Ale říkám si, směje se těm komentářům i vaše žena?
Některým ne, někdy dokonce říká, že to je trapné. Ale jednou, to bylo asi před měsícem, jsem něco říkal a na to mi řekla, hele, to bylo vtipný. To bylo asi po dvou letech, co mi řekla, že něco bylo vtipný.

Píšete na první dobrou nebo přepisujete a přemýšlíte o tom, jak to napsat?
Píšu na první dobrou. Jediné, co jsem promýšlel a psal, i jsem škrtnul a něco přepsal, byly mé dvě dětské knížky Kapitán Adorabl, protože tam byl takový příběh a líbilo se mi, že jsem někam odbočil. Tady to je mnohem lepší, deníčky nebo i Továrny na debilno nebo teď Ovčáček, tak to jsou v podstatě jen takové fejetony. Sednu a na první dobrou, když mám nějaká témata, tak je prostě napíšu, aniž bych u toho nějak dumal. Zatím to vždy nějak dopadlo. Zjistil jsem, že nejhorší je udělat hezký konec.

Deníček moderního fotra měl mít v kinech premiéru 21. ledna, ale situace je taková, jaká je. Budeme muset vydržet. Vy už jste film viděl?
Já jsem ho ještě neviděl. Mluvil jsem s producentem a ten říkal, že je dobrej. Chtěl bych ho vidět poprvé v kině i s lidmi, chci nasávat ten hysterický smích a dupot a tleskání vestoje. Možná i nějaké konfety, ale bohužel.

To určitě všechno proběhne.
A na druhou stranu se trošku bojím, ačkoliv tomu úplně nevěřím, že by to nedopadlo. Že by to byl špatný film, že sedíte v kině, promítají film a je ticho. Minimálně, když bude ticho, tak já to vytleskám.

Za nějaké ocenění z Benátek bych se nezlobil. Ani bych se nedivil, protože má role je malá, ale hodně jsem si pohrál s mimikou.
Dominik Landsman, Deníček moderního fotra

Jiří Mádl, Tereza Ramba, Pavla Tomicová, Ondřej Malý, Roman Zach, Lukáš Hejlík, to jsou hlavní postavy. A vy? Ano, epizodní role, Dominik Landsman.
Je to sice malá role, ale hodně důležitá pro děj, je to v podstatě hybatel celého filmu, bezejmenný taxikář, který má jednu větu. A určitě není bez zajímavosti, že se to točilo, ta moje scéna, kdy říkám jednu větu, pouze jedenáctkrát.

Dáme spoiler, co je to za větu?
To je ale hezký chlapeček. Jak se jmenuje? To se točilo 11×. Protože režisér byl velký pedant, tak se mu nelíbila moje dikce. Ale nakonec to dopadlo. A ve finále u kamery nebyl zapnutý mikrofon, takže mě někdo předabuje.

Takže už nejste jen spisovatel, ale i herec?
Už jsem herec. Můžu se nazývat hercem, hrál jsem ve filmu.

Specifický humor Dominika Landsmana|foto:archiv Daniela Landsmana

Na nějakou cenu máte ambice?
Nechtěl bych to přepálit hned v úvodu, ale nějaké menší ocenění z Benátek, za to bych se určitě nezlobil. Ani bych se nedivil, kdyby to přišlo, protože ta role je malá, ale hodně jsem si pohrál s obličejem, s mimikou. Až nevídaně na zdejší poměry.

Vy máte rád ironii a satiru. Není v naší zemi mnoho lidí, kteří se tomuto žánru věnují. Naposledy snad Česká soda.
Je hrozně těžké dělat politickou satiru, protože ona to je satira sama o sobě, co se děje. Na jednu stranu je to hrozně lehké, protože stačí jen opsat, co se děje a zní to hrozně vtipně. Na druhou stranu je strašně složité vymyslet ještě něco vtipnějšího. Protože aktuální situace je vyhnaná do takových absurdit, že už to není satira, ale už vyloženě parodie. Což je v podstatě nejzazší hrana humoru, za parodií už nic není.

Zfilmovaný Deníček moderního fotra jsem ještě neviděl. Chtěl bych ho poprvé zažít společně s diváky v plném kině.
Dominik Landsman, Deníček moderního fotra

Ale my Češi máme speciální styl humoru. A vy jste veřejnost zaujal, čtou vás desetitisíce lidí na sociálních sítích. Dokonce někteří váš profil začali kopírovat, krást fotografie. Je to pocta nebo vám to vadí?
Samozřejmě kdykoliv mi cokoliv někdo ukradne, tak jsem poctěn. Jsem rád, když mi lidé  kradou věci.

Vy se bráníte tou nejhezčí formou, vaším specifickým humorem. Co je teď před vámi? Tvoříte?
Zrovna dnes, než jsem přijel, tak jsem psal knížku. Dlouho jsem se bránil psát o karanténě, ale po tom roce se to nahromadilo, těch věcí se stalo hrozně moc. Od té úvodní jarní karantény, přes rozvolňování, potom lockdown, pak očkování. Hrozně moc věcí, tak o tom píšu, o covidu. S humorem.

Dominik Landsman ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Radka Šubrtová,Český rozhlas

Říká spisovatel Dominik Landsman. Samozřejmě přeji hodně štěstí, ať se nejen nová kniha, ale všechna vaše tvorba líbí. A ať se také brzy dočkáme filmové podoby Deníčku moderního fotra.
Děkuji, mějte se hezky a na shledanou.