Dobrodružství na Great Himalaya Trail. Pavlína Adam jako první Češka zdolala nejtěžší trasu světa

6. červen 2023

Teď vás čeká jedna neuvěřitelná cesta napříč Nepálem. Great Himalaya Trail měří 1 700 km, je považován za nejtěžší dálkový pochod na světě, a úspěšně ho zatím dokončila ani ne stovka lidí z celého světa. A mezi nimi i dvě holky, přírodovědkyně a cestovatelka Pavlína Adam s kamarádkou Sarah z Ameriky.

Staly se vůbec prvními ženami, a Pavlína i prvním člověkem z Česka, které tento náročný track prošly. Absolvovaly ho samy a bez jakékoliv podpory.

Pavlíno, moc gratulujeme k tomu, co se vám povedlo. Cestu jste prý před rokem šly zrovna v monzunovém období, takže jste zažili na vrcholcích hor sníh, mráz i led. A dole v údolí bylo bláto a déšť.
Je to tak. My jsme původně úplně nevěděly, co to znamená, že budou monzuny. A byly dvě varianty, jedna vyrazit v zimě, tak jsme si říkali, to bude hodně sněhu. Co jsou proti tomu monzuny, protože ty z Evropy moc neznáme. Tak jsme si volaly se zakladatelem trailu a ptaly se, co to znamená, že tam budou monzuny? A on odpověděl, že bude pršet. Pak se ukázalo, že opravdu pršelo hodně i málo, ale hlavně pořád.

Nejlepší očekávání jsou žádná očekávání, protože to je Nepál, tam se vše mění. Tak jsme si řekly, že budeme prostě improvizovat.
Pavlína Adam, přírodovědkyně a cestovatelka

Co vás to napadlo jít takovou túru? Už jste předtím něco takového absolvovala?
Já jsem předtím hlavně pracovala, ale pak jsem se rozhodla, že si dám trochu pauzu a odjela jsem do Ameriky na přechod Pacifické hřebenovky, což je taková dálková trasa, která vede z mexických hranic do Kanady. Tam jsem se právě potkala se Sarah, a když jsme to spolu došly, tak jsme si řekly, že musíme jít dál. Protože člověk, jak to jednou zkusí, tak prostě chce jít dál. Přemýšlely jsme, kam půjdeme, a já jsem si vzpomněla, že když jsem byla v Nepálu, tak jsem tam na zdi jedné čajovny viděla mapku s nápisem Great Himalaya Trail, cesta napříč celým Nepálem. Napadlo mne tenkrát proboha, kdo to může jít? To se mi v hlavě vybavilo a říkám, hele, já už vím, kam půjdeme.

Čtěte také

Co jste si o tom pochodu zjistily dopředu? Byly vůbec nějaké informace, protože celou trasu prošlo docela málo lidí?
To bylo docela problematické, protože opravdu trail prošlo asi jen 100 lidí, z toho polovina jsou Nepálci. A ti toho moc nepotřebují, jdou klidně v žabkách. Ale tak jsme jít úplně nechtěly, takže jsme se snažily dohledávat informace a ty byly většinou jen o známých částech trasy. O těch problematických úsecích jsme toho příliš nevěděly. Tak jsme se toho zakladatele, kromě počasí, ptaly, co můžeme očekávat, a on říkal, nejlepší očekávání jsou žádná očekávání, protože to je Nepál, tam se všechno mění. A měl úplnou pravdu. Tak jsme si řekly, že budeme improvizovat. Vzaly jsme si, co jsme považovaly za důležité, a pak se postupně zbavovaly věcí, které jsme nepotřebovaly.

Když už jste se vydaly na cestu, co bylo tím největším překvapením?
Těch překvapení byla spousta, hlavně nepálský styl života, kdy je na všechno čas. Pro ně je čas velice relativní. My tam přijely jako dvě organizované holky, a oni nás naučili, že tak to nebude. Prostě vše má svůj čas. To bylo na začátku hodně těžké.

Pro Nepálce je čas relativní. My tam přijely jako dvě organizované holky, a oni nás naučili, že tak to nebude. Vše má svůj čas.
Pavlína Adam, přírodovědkyně a cestovatelka

A také počasí, protože jsme se brodily po pás ve sněhu, s navigací byl obrovský problém, protože v Nepálu mají pouze dva typy map, jedna má velice dobrou topografii, ale špatné názvy, druhá má dobré názvy, ale zase špatnou topografii. Byl problém zjistit, kudy vůbec máme jít, protože průvodce říká například, běžte tři dny podél řeky a pak zahněte vpravo. A velkým problémem byla ještě velká nadmořská výška. První měsíc a půl jsme strávily ve výškách nad 4 500 metrů, čekaly jsme, že budeme rychlejší, ale hrozně to trvalo, než jsme si zvykly.

Čtěte také

1 700 km přes Himálaje jste zvládly za 101 dnů? Abychom si dokázali cestu přes Himálaje představit, znamená to asi stále jen nahoru nebo dolů.
V Nepálu koluje takový vtípek, že tam rovinka neexistuje. Jediná rovinka je, když sejdete z kopce a hned se vydáte do kopce, takže asi jeden metr. Tedy opravdu, tam se chodí jen nahoru a dolů. A ta cesta vede přes nejvyšší možná sedla, nejvyšší možnou cestou, mezi krásnými obrovskými horami.

Vy jste šly v čistě ženském týmu, což se prý ještě nikomu nepodařilo, je to tak?
Tak holky už na trailu byly, ale co bylo možná specifické, že se tam kolikrát člověk dostane do oblasti, kde prostě turistu možná ještě nikdy neviděli. A my, dvě ženy, když jsme někam přišly, tak jsme byly vždy hodně vítané. Zvali nás na čaj, na jídlo, že si musíme popovídat. Práva nepálských žen totiž nejsou úplně příliš veliké, ony nemají právo cokoliv vlastnit. Takže pro ně byl šok, že se dvě holky objeví uprostřed hor, jen si tak jdou a mají nějaký cíl. To si myslím, že bylo unikátní.

Hnacím motorem byly hory. Přešly jsme přes 20 pětitisícových sedel, krásné výhledy, pod námi mraky a okolo osmitisícové vrcholy.
Pavlína Adam, přírodovědkyně a cestovatelka

Takže setkání s místními lidmi byla kouzelná?
Ano, oni jsou neuvěřitelně srdeční a přátelští. Musím říct, že to mi asi chybí z celého Nepálu nejvíc.

Co bylo, Pavlíno, na vaší cestě nejnáročnější? Kdy jste si opravdu sáhly až na dno svých sil?
Takových okamžiků bylo každý den několik, ale člověk už si pak na to nějak zvykne. Zvykne si na velké převýšení, protože jsme absolvovaly skoro 2 km převýšení denně. Každá jsme měla něco svého, co nám vadilo úplně nejvíc. Paradoxně to nebyly hory ani počasí, ale v mém případě to byly pijavice. Mezi těmi horami jsme občas museli sklesat až do džungle, kde byly divoké opice a hlavně pijavice, které jsem schopné se vám dostat do bot, vlezou dovnitř a přisají se vám na nohu. Ono to nebolí, nic to nedělá, ale je to hrozně nechutné. Takže pro mě byly nejhorší pijavice, pro Sáru to zase byli pavouci, kteří tam jsou opravdu gigantičtí.

Čtěte také

A co bylo naopak tím hnacím motorem, který vás dovedl až do cíle?
To byly hory. Kvůli nim jsme tam přijely. Ty neskutečně krásné výhledy, a tím, že jsme to šli v monzunech, tak nebylo moc hezké počasí, o to víc jsme pak byli vděční, když vysvitlo na chvíli sluníčko. Přešly jsme přes 20 pětitisícových sedel, a do každého jsme se těšily, že budou krásné výhledy, pod námi mraky a okolo osmitisícové vrcholy. To byl ten motor. Je to hodně autentické, hodně syrové, hodně o emocích. A tak jsme si to užívaly.

Na závěr se chci zeptat, jestli už máte zase nějaké podobné myšlenky a plány?
Jedeme dál.

Tak ať to vždy dobře dopadne. Naším hostem byla přírodovědkyně a cestovatelka Pavlína Adam.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související