Dobrá duše Ostroměřska Jitka Šidáková stále zaměstnává tělo i mysl: Všechny své čtenáře dobře znám!
„Zastavte se v sousedních Sobčicích za paní Jitkou Šidákovou, o té byste určitě měli dát vědět,“ nasměrovali mě v chomutické základní škole - a jsem jim za to vděčná. Při natáčení pořadu Návštěva jsem poznala upřímnou, ale hlavně stále aktivní čtyřiasedmdesátiletou sobčickou knihovnici a dobrou duši Ostroměřska. Ženu, která i přes problematickou chůzi stále zaměstnává tělo i mysl.
Jitka Šidáková spojila svůj život až na pár krátkých intervalů s obcí Sobčice vzdálené přes 8 kilometrů západně od Hořic. Dominantami jsou tu raně barokní zámeček postavený na místě tvrze a barokně přestavěný kostel sv. Prokopa, původně ze 14 století.
Ve zdejším kraji pískovce nechybí ani sochy „svaťáčků“, kterých je tu dokonce sedm. K Sobčicím patří štědré společenské, sportovní i kulturní dění, na jehož organizování se paní Jitka stále podílí.
Venkov vám vejde pod kůži
Nejprve jsme se spolu sešly blízko sobčické návsi a kochaly se poklidností zdejšího venkovského dopoledne.
Čtěte také
Příjemné společně chvíle nás pak čekaly na sluncem prohřáté terase za domem, který sousedí s dvorem, zahradou a hospodářským zázemím. Nezaměnitelné aroma z podruhé rozkvetlého levandulového záhonku se mísilo s vůní zrajících jablek a prohřátého dřeva.
Štěbetání hejna vrabců rozčiluje Kaulího, pětiletého psa plemene jack russel, který nás před opeřenými drzouny „hlídá“. Často se radostně plete pod nohama a kolem podpůrné hole své majitelky, která si život bez něj už nedokáže představit. Stejně jako bez práce na zahradě, tvorby, knih a knihovny, a hlavně dětských čtenářů.
Důležité dědictví železnobrodské sklářské školy
Železnobrodská sklářská škola dodala životu „venkovanky“ Jitky Šidákové úplně nové obzory. Pronikla do dějin umění, navštěvovala galerie, obdivovala skláře a brusiče. A i když pak v oboru nepracovala, dodnes v ní tato inspirace zůstává.
Pořád něco vymýšlí, zaměstnává ruce, tvoří, obdarovává, připravuje jednoduchou tvorbu hlavně pro dětské ruce. Je to i odkaz k jejímu působení v sobčické mateřské škole.
Tvorba a četba jsou pro děti důležité
Naše závěrečné návštěvní zastavení se pak přirozeně přesouvá do maličké místní obecní knihovny, která sídlí v budově obecního úřadu.
Čtěte také
Potkávám se tu s prvními natěšenými návštěvníky - Amálkou a Prokůpkem, které kromě knížek a časopisů čeká i výroba v tradiční dílničce paní Šidákové.
Ukazují mi společně pasovací předmět, velkou vařečku s pentlemi, která už pamatuje hodně pasovaných ročníků čtenářů. Za „milou“ paní Šidákovou, jak Amálka paní Jitce říká, se rádi vracejí, i když už třeba studují na vysokých školách.
Úřad i knihovnu čeká v dohledné době stěhování z nevyhovujícího prostoru do nově opraveného domu na sobčické návsi. A tak přeji Jitce Šidákové, aby v ní prožila ještě hodně knihovnického a tvůrčího času, ale hlavně radosti.
S úsměvem se tomu brání: „Už jsem stará - a víte, jak to je… jako v té pohádce Tři zlaté vlasy děda Vševěda. Těším se na nového „převozníka“, kterému už budu moci sobčické knihovnické „veslo“ s klidným svědomím předat.“
V roce 2015 získala Jitka Šidáková ocenění Knihovnice roku Královéhradeckého kraje. Je kronikářkou obce a prezentuje se také jako autorka omalovánek, které vychází tiskem.
Pořad připravila Vlaďka Widová.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
