Dobové tance Karla Steigerwalda v Klicperově divadle v Hradci Králové
Třetí premiérou sezony se v Klicperově divadle v Hradci Králové stávají Dobové tance Karla Steigerwalda. Premiéra se uskuteční v sobotu 29. listopadu 2008 v 19:00 na hlavní scéně Klicperova divadla. Groteska ve stylu absurdního divadla zasazená do revolučního roku 1848, tedy do období bachovského absolutismu a následného období "normalizace" v roce 1852 na Jičínsku, měla svoji premiéru v Činoherním studiu v Ústí nad Labem (1980) v režii Ivana Rajmonta. Ohlas Dobových tanců byl tehdy okamžitý a spontánní. Po prvním uvedení v Praze se mluvilo o manifestační podobě divadla a o jeho velkém vítězství. Ivan Rajmont se nyní - po dvaceti osmi letech - k této hře vrací. "Jde vlastně o jednoduchý příběh poctivého učitele, šlechtice, tří rádoby revolucionářů z roku 1848 a rakouského vyšetřovatele těchto událostí. Byl napsán zvláštní metodou, při níž se prolínaly zdánlivě chaoticky repliky z minulosti, přítomnosti i budoucnosti a teprve dohromady tvořily groteskní metaforu českého údělu. Během pražské premiéry lidé řvali smíchy, pamatuji se zvláště na jednoho chlapa, který se plácal do stehen a pořád vzdychal: "... ježíš, oni vás všechny zavřou!"
Režisér Ivan Rajmont zprvu veškeré nabídky týkající se znovuuvedení legendární inscenace odmítal. "Měl jsem k tomu dva důvody. Za prvé, ta ústecká inscenace Dobových tanců byla udělaná tak, že jsem měl pocit, že jsem už všechno k textu řekl a zdálo se mi, že bych podruhé těžko vstoupil do téže řeky. A domníval jsem se, že pokud se k Tancům chce nějaké divadlo vrátit teď, ať se k nim vrátí s novou motivací nová generace režisérů. Nechtěl jsem vyprávět staré pravdy. A proč jsem nakonec souhlasil? Když na jaře přišla nabídka znova, a hru jsem si po letech přečetl, zatoužil jsem do té řeky vstoupit, i s rizikem, že nebude stejná. Oslnila mě její krása, průzračnost, drzá, ještě ničím nezkalená a v nových peřejích okysličená voda. A nová generace režisérů si staré nevěsty nevšímala," vysvětluje Rajmont.
Ačkoliv není sporu o tom, že nejsilnější stránkou tehdejší inscenace byla přesně cílená politická satira, zdá se, že v dnešním kontextu hra neztrácí na aktuálnosti, naopak se zde s ještě větší naléhavostí zrcadlí téma národa, který je ve své podstatě neměnný. "S odstupem těch let najednou vidím, že dílo Karla Steigerwalda je schopné obecně i nadčasově analyzovat naši českou povahu," říká dramaturg inscenace Martin Velíšek.
Jelikož v sedmdesátých letech nebylo pomyslitelné uvést hru, která by se bezprostředně dotýkala současnosti, zpracoval autor současné téma tak, že jej oblékl do historického kabátu. "S Ivanem Rajmontem jsme jednou v noci mezi dveřmi vymysleli, že napíšu současnou hru z minulosti. Události kolem roku 1848 (viz Bachův absolutismus) se k tomu dobře hodily a komunistická cenzura nejdřív vůbec nepostřehla, že jde o hru ze současnosti. A její uvedení nezakázala. Diváci ale hned postřehli, že jde o hru ze současnosti a cenzuře se to dodatečně doneslo. Zakazovali ji pak po kouskách. Tu i tam, v Praze zákaz, v Ústí ne, jiná divadla nesměla, ochotníci směli v Plzni třeba, profesionálové zrovna v Hradci Královém a jinde ne," vzpomíná Karel Steigerwald.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
ANO ‚hází do důchodové reformy vidle‘, nesejde se s vládou a prezidentem. ‚Odmítáme dělat stafáž,‘ sdělilo
-
Bolestný pohled, rána pro český tenis, říká Štěpánek o dotační kauze na svazu. Do jeho vedení nechce
-
Na pupečníku tkaničku, ve tváři tiky z alkoholového syndromu. Dnes je Dominika sebevědomá tanečnice
-
Evropská unie poprvé uvalila sankce na izraelské osadníky. Na Západním břehu útočí na Palestince