Divoká voda jako vášeň a životní láska aneb Velkolepý sportovní příběh rodinného klanu Indruchů
Teď bude řeč o divoké vodě a o rodinném klanu Indruchových z Hradce Králové. Tomáš Indruch starší patřil k české slalomářské špičce, která prokopávala cestu na vrchol. Je mistrem Evropy z roku 2004, byl dvakrát na olympiádě a svou vášeň i talent předal svým dětem, Daniele a Tomášovi, které trénuje. Ti už také patří k zářivým nadějím českého vodního slalomu.
Jaké jsou vaše nejnovější úspěchy? Teda týkající se hlavně vás mladších, táta už má úspěchy za sebou. Danielo, vy tady máte dvě zlaté medaile?
Daniela Indruchová: To jsou dvě zlaté medaile z dětské olympiády. Jednu mám ze samostatné kategorie a druhou mám z hlídek.
A Tomáš mladší?
Tomáš Indruch ml.: Já mám z mistrovství světa juniorů zlatou medaili z týmového závodu hlídek. To je čerstvá záležitost z polského Krakova.
Tak nám tu krásně cinkají medaile. A cinkali oba Tomášové, starší i mladší. Protože, trenére, vy máte na krku stejnou medaili, jako váš syn Tomáš. Tak nám to vysvětlete?
Tomáš Indruch st.: Ano, je to také zlatá medaile z mistrovství světa juniorů, z týmového závodu. Jen se mi to podařilo vyhrát už před 32 lety. Ale jinak hodnota té medaile je úplně stejná.
To je hezké, kruh se uzavírá. Syn má stejnou medaili jako táta.
Tomáš Indruch st.: Doufám, že kruh uzavře dcera Daniela. Třeba za rok nebo za dva v juniorkách zvítězí také.
Být táta a trenér v jedné osobě, to je asi největší peklo, co může být. Zabere neuvěřitelně času, aby se děcka dostala na nějakou úroveň.
Tomáš Indruch st., vodní slalomář
Blahopřejeme ještě jednou. Jen musím zmínit, že Tomáš s Danielou jsou už třetí generace závodníků ve vaší rodině, kteří mají vodu v krvi. Jak to vůbec začalo, Tomáši?
Tomáš Indruch st.: Nás, tedy mne a bratra, mé dvojče Jaromíra, k vodě dostal táta, Petr Sodomka, který je sám osminásobný mistr světa na divoké vodě ve slalomu a ve sjezdu. Jsme mu velmi vděční, díky němu vlastně pádlujeme. Sice na kajaku nás ze začátku učila Zuzka Motlová, ale zhruba po dvou letech jsme se dostali na kánoe, což je takové specifikum hradeckého klubu.
Čtěte také
Takže vy jste s bratrem oba propadli vodě?
Tomáš Indruch st.: My jsme neměli moc na výběr, ale v podstatě nám to nevadilo. Začali jsme asi v devíti letech jezdit, teď se začíná dříve, třeba v 6 nebo 7 letech. Je to úplně jinak posunuté. Ale začali jsme na kajaku, pak jsme šli na singla a tam nás převzal táta a to, co umíme, nás naučil v podstatě on. Potřebovali jsme zábavu, my jsme byli dva lumpové, potřebovali jsme zapřáhnout.
Jaké to bylo, když jste na lodi objížděl svět a dosahoval těch nejlepších výsledků? Jste mistr Evropy z roku 2004.
Tomáš Indruch st.: Tam jsme vyhráli i týmový závod. Pak jsme vyhráli ještě titul v Anglii v Nottinghamu. To už ani nevím, co to bylo za rok. A pak mistrovství světa v Augsburgu, čtvrté místo v individuálním závodě. A dvakrát olympiáda, toho si cením nejvíc. Mám tituly z mistrovství Evropy a další medaile z mistrovství světa, ale pátého místa z olympiády si asi cením nejvíc.
Vy jste byl na vrcholu v dobách Lukáše Pollerta. Ten měl jet na olympiádu v Athénách, ne? Jak to bylo?
Tomáš Indruch st.: Oni měli celou zimní přípravu v Austrálii, strávili tam asi tři měsíce, Lukáš trénoval na kanále, kde se pak jela olympiáda, ale na nominace přijel nějaký Indruch, téměř v uvozovkách neznámý kluk, a olympiádu si ujel. Byl to šok myslím pro všechny, trošku i pro mě samotného, nicméně jsem tomu šel naproti zimní přípravou. S trenérem jsme dělali, co jsme měli, přálo i zdraví, nemarodil jsem a ono se to potom propíše do výkonnosti.
A bylo z toho páté místo na olympiádě v Aténách. O kousek vám utekla medaile, ale už účast na takové akci asi pro sportovce hodně znamená.
Tomáš Indruch st.: Olympiáda je vrchol pro sportovce. A ta první olympiáda, to byl pro mě trošku takový, řekl bych, provar. Jako první jsem nepostoupil do semifinále, ale byly to zkušenosti, které se pak podepsaly na tom pátém místě na další olympiádě. Olympiáda je úplně jiný zážitek, je to jednou za čtyři roky a když tam přijedete poprvé, je to úplně jiné, než na světovém poháru nebo na mistrovství světa.
Čtěte také
Co říkáte na tátovy úspěchy?
Daniela Indruchová: Já si myslím, že táta byl skvělý sportovec.
Tomáš Indruch ml.: Je takový vzor pro nás oba a budeme se snažit mu vyrovnat, nebo ještě lépe jej třeba i překonat.
Můžeme představit v jakých konkrétních disciplínách závodíte. Jste tedy slalomáři, kanoisté. Jaké je v tom rozdíl oproti kajakářům?
Tomáš Indruch st.: V kajaku se sedí, na tom malé děti v podstatě začínají, je to jednodušší, protože mají i dva listy, na každé straně pádla je jeden list. Je to tedy pro ně jednodušší a postupem času se prostě přechází na kánoe.
Daniela také nejdříve jezdila na kajaku?
Daniela Indruchová: Ano, já jsem na kajaku začínala. Ale trošku mi překážel ten druhý list. A ještě mě z kajaku začínala bolet záda, tak jsem přešla na kánoi a bylo to lepší. Sedlo mi to víc.
Táta je přísný, ale na všechny děti stejně, takže to je fér a v pohodě. Mým životním snem je přivézt domů medaili z olympiády.
Daniela Indruchová, vodní slalomářka
Tam už se tedy zabírá jen jedním pádlem, kde je potřeba. Na které straně?
Tomáš Indruch st.: Dá se to i přes ruky. Ale já musím ještě dodat, že Daniela brutálně nesnáší kajak. Jak byla teď dětská olympiáda, tak tam musela jet na kajaku. Všichni jeli kajak i kánoi, ale pro ni to byl neskutečný problém.
Daniela Indruchová: Já jsem na kajaku už asi dva roky neseděla, takže to bylo úplně hrozné.
Čtěte také
Co Tomáš mladší a kajak?
Tomáš Indruch ml.: Mé začátky byly také na kajaku, ale prostě ke kánoi mě to táhlo odmala. To je královská disciplína.
Vím ale, že jste původně chtěli dělat úplně jiné sporty.
Daniela Indruchová: Já jsem chtěla být gymnastka. Ale to nedopadlo, všechny kroužky tady v Hradci Králové byly plné a nevím, kdo by mě tam dovážel. Prostě nebyl na to čas.
Tomáš Indruch ml.: Já jsem chtěl být fotbalistou. Ale také to nedopadlo.
Tomáši, trenére, dá se nějak poznat talent u dětí? Viděl jste, že by mohly mít větší talent pro vodu?
Tomáš Indruch st.: Tak z prvního tréninku se to nepozná, je důležité trenérské vedení a čas ukáže. Třeba po půl roce už člověk vidí, jak se na tom pohybují, už jde říci, ten by mohl být jednou dobrý.
Táta je vzor pro nás oba a budeme se snažit mu vyrovnat, nebo ještě lépe jej třeba i překonat. Dostat se na olympiádu a zažít tu atmosféru.
Tomáš Indruch ml., vodní slalomář
Jaké to je, když vás trénuje táta? Je přísný?
Daniela Indruchová: Je přísný, ale i když trénoval ostatní děti, tak byl na ně přísný úplně stejně. Takže mám pocit, že to je fér a v pohodě.
Ale tátovi se dá asi víc odmlouvat, ne?
Tomáš Indruch st.: Samozřejmě odsekávají. Abych to uvedl na správnou míru, být táta a trenér v jedné osobě, to je asi největší peklo, co může být.
Čtěte také
Jak se tady v Hradci Králové trénuje? Protože tu nemáme žádnou divokou vodu, kde by se dalo jezdit.
Tomáš Indruch st.: Jezdíme pod kamennou hrází na Slezském Předměstí pod elektrárnou, tam to trošku bublá, na jaře tam teče víc vody, proudy se tam slévají. Ale samozřejmě to jsou úplné základy pro ty nejmenší děti. Potom prostě spoustu času strávíme dojížděním na velké kanály. Nejbližší je v Praze, to je hodina a dvacet 20 minut cesty tam a pak cesta zpátky. Samotný trénink také zabere spoustu času. Tedy je to mnoho neuvěřitelného času, aby se děcka dostala na nějakou úroveň. To si nikdo nedokáže představit, jak to vypadá.
Vy jste se teď vrátili ze závodů. A kam zase pojedete?
Tomáš Indruch st.: Byli jsme teď na evropských juniorských závodech ECA Cup v Českých Budějovicích. Teď tam ještě s oddílem máme soustředění. Včera jsme odjeli a přijeli jsme k vám na rozhovor a dnes zase odjíždíme na další díl ECA Cupu do Roudnice nad Labem.
A Tomáše čeká ze 14 dní mistrovství?
Tomáš Indruch st.: Ano, Tomáš absolvoval mistrovství světa v Krakově, v neděli se vrátil ze soustředění z francouzského Épinalu, kde se jede juniorské mistrovství Evropy do 23 let.
Musíme ještě říci, že Tomášovi mladšímu je 18 let a Daniele 15 let. Jaké jsou vaše plány? Chtěli byste se dostat jednou na olympiádu jako táta?
Daniela Indruchová: Ano. Mým životním snem je dostat se na velkou olympiádu a přivézt si domů medaili.
Tomáš Indruch ml.: Já to mám v nejlepším případě úplně stejné. Aspoň se dostat na olympiádu a zažít tu atmosféru.
Indruchovi byli dnes našimi hosty. Olympionik Tomáš Indruch a jeho děti Tomáš a Daniela, kteří jdou v tátových šlépějích a jsou na divoké vodě úspěšní. Ať se vám daří!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
