Divočáci opět způsobili zemědělcům škody za desítky milionů. Odstřely nepomáhají

10. říjen 2014

Rozrytá pole, poválená kukuřice, sežraná pšenice. Čeští zemědělci začínají sčítat škody způsobené divokými prasaty. I letos budou v řádech desítek milionů korun, a to přesto, že počty odstřelených divočáků se každoročně zvyšují, za posledních 60 let ze stovek kusů na bezmála 200 tisíc.

„Tady vidíme, že prasata šla po kořínkách. Naruší se drn a tady na tom místě rok neporoste nic,“ ukazuje zemědělec Jaroslav Prouza, který hospodaří na zhruba dvou stovkách hektarů.

Letošní škody způsobené divočáky Prouza odhaduje na čtvrt milionu. Stáda podle něj mívají i desítky kusů a každé prase potřebuje denně několik kilogramů potravy.

„Pro rodinnou tlupu zničit hektar za jeden večer není problém. Každý zemědělec má určitou míru tolerance, ale ve chvíli, kdy škody jdou do desítek procent výnosů, tak ty peníze potom chybí,“ dodává Jaroslav Prouza.

Podobně mluví také Karel Jansa, ředitel Zemědělské společnosti Svobodné. I on odhaduje škody v řádech statisíců, nejvíc na krmivu pro hovězí dobytek.

„Tím, jak byly vyryté plochy, tak se nám kontaminovala senáž. Vzniká škoda, že se nahrabuje hlína místo trávy, a další škody byly na pšenici a ječmenu, kde byl nižší výnos,“ potvrzuje Karel Jansa.

Pole rozryté divočáky

O další peníze zemědělci přichází třeba tím, že na loukách rozrytých divokými prasaty musí traktory kvůli nerovnostem jezdit pomaleji. Sklizeň tak trvá déle, stroje spotřebují víc paliva a kvůli otřesům se rychleji ničí.

Člověk vytváří prasatům ideální prostředí

Divokých prasat přitom stále přibývá, bachyně rodí dvakrát ročně a mohou mít až deset mláďat. Před šedesáti lety tuzemští myslivci za celou sezonu ulovili 486 divočáků. Teď se počty odstřelů pohybují kolem 150 tisíc, předloni to bylo dokonce 185 tisíc odstřelených kusů. Ani to ale nepomáhá.

„Řežeme si větev sami pod sebou, protože když jsou monokultury kukuřice, monokultury řepky, nedej bože kukuřice na zrno, která je na polích do konce listopadu, tak vytváříme pro prasata naprosto ideální životní prostředí. A prase jako jedno z nejpřizpůsobivějších zvířat toho dovede dokonale využít,“ vysvětluje Jaroslav Prouza.

Ten je soukromým zemědělcem, ale současně i mysliveckým hospodářem. Situaci tak zná z obou stran a podle něj se v příštích letech rozhodně nezlepší.

„Prostě nejsme schopni ten přírůst nějak eliminovat, a když k tomu přijdou ještě tak vhodné podmínky, jako byla loňská zima, tak se dostáváme do spirály, kterou nejsme schopni zvládnout,“ uzavírá Jaroslav Prouza.

Podle vedoucího oddělení myslivosti z Českomoravské myslivecké jednoty Luďka Králíčka by myslivcům při lovu divočáků pomohlo, kdyby byly zemědělské plochy přehlednější. „Tím přehlednějším myslím, kdyby byly široké třeba 100 maximálně 200 metrů,“ upřesňuje.

autor: PLE
Spustit audio