Dítě je okno do rodiny, souhlasí s Komenským učitel Jaroslav Bauer

11. listopad 2021

Učil 40 let na prvním stupni venkovské základní školy. Jaroslav Bauer ani v důchodu učitelem být nepřestal, věnuje vzdělávání seniorů. V obou případech vidí stejný základ, je potřeba žáky a studenty zaujmout.

Jaroslav Bauer pochází z Lubné a žije v Litomyšli. Odtud 40 let dojížděl do asi 15 kilometrů vzdálených Sebranic, kde učil na prvním stupni základní školy a po celá ta léta patřil k nejúspěšnějším a nejoblíbenějším pedagogům. „Je potřeba vložit do učení svou invenci a osobnost. Děti potřebují osobu, se kterou se mohou aspoň částečně ztotožnit, se superhrdiny z filmů to nejde,“ odpovídá Jaroslav Bauer na otázku, kde vidí úspěch učitele. Základ výchovy dítěte je ale podle něj vždy v rodině. V této souvislosti rád cituje Komenského, že dítě je okno do rodiny.

40 let na základní škole

„Škola by měla být především o komunikaci, ta současným dětem často velmi chybí,“ říká Jaroslav Bauer a dodává, že děti milují komunikaci, a v současné době se jim jí doma nedostává. Rodiče jsou příliš zahlceni prací a taky nás od ní odvádí nejmodernější technika, počítače, telefony, televize.

Učitel  Jaroslav Bauer učil 40 let na venkovské základní škole

Sám proti moderním vymoženostem není, dokonce nyní učí počítače seniory na univerzitě třetího věku. Problém vidí jen tehdy, když je jí příliš. Je třeba, aby si rodiče a děti našli pravidelnou chvilku, kdy se budou vzájemně věnovat, povídat si. To vyprávění, předávání zkušeností a náhledů na svět mezi generacemi prý dost vymizelo.

I když by mohl za svou čtyřicetiletou praxi Jaroslav Bauer různé generace dětí porovnávat, nedělá to. Jen říká, že zkrátka dnešní děti jsou jiné, protože je jiný svět, než byl třeba ten před několika desítkami let. Být úspěšným pedagogem ale podle něj znamená stále to stejné, umět děti zaujmout. To se mu v řadě případů zdařilo. Rád vzpomíná například na projekty, kdy jeho žáci sbírali pověsti, putovali společně po kraji po stopách rytíře Toulovce, pátrali po tajných chodbách, v archivech a psali články do místních novin nebo hráli divadelní hry.

Spustit audio

Související