Diplomat Jiří Šitler: Navázat ve Švédsku přátelství je složité. Ale pak je to spojení trvalé a pevné

8 fotografií

Vítám vás doma. Jak dlouho jste nebyl v Hradci Králové?
Asi měsíc. Já se sem vracím pravidelně. Bývalo to dokonce ještě častěji než jednou za měsíc, ovšem teď jsme to trochu omezili, protože jsme pandemicky uvědomělá rodina a snažíme se nevystavovat riziku mé rodiče v důchodovém věku.

Čtěte také

Návštěva u diplomata i publicisty Václava Bartušky, jednoho z vůdců sametové revoluce před 30 lety

Ve své kariéře jste strávil hodně času jako velvyslanec ve Švédsku, v Thajsku a v Rumunsku. Jaké to je žít ve světě a vracet se domů do České republiky nebo do Hradce Králové jen tak na skok?
Je to určitě hodně zajímavé. Já jsem vyrůstal v době před rokem 1989, vystudoval jsem v Praze ještě v době komunismu a v té době se nesmělo cestovat. Byla to vždy má velká touha, aby se hranice otevřely, abych mohl alespoň částečně někdy žít v zahraničí. Ale na druhou stranu se vždy rád vracím domů a nejen do Prahy, ale právě na Královéhradecko, kde stále žijí moji rodiče, bratr s rodinou i širší příbuzenstvo.

Jiří Šitler: Dnes je svět tak zrychlený, že diplomat musí mluvit přímočaře a jasným jazykem|foto:archiv Jiřího Šitlera

Takže vaše práce je takový splněný sen?
Ano a ne. Já jsem byl původně spíš orientovaný trochu akademicky. Studoval jsem historii a jazykovědu a představoval jsem si, že budu nějakým profesorem, který bude zkoumat neznáme, špatně zdokumentované jazyky. A přitom budu jezdit po světě. Nakonec jsem vstoupil do státních služeb na začátku devadesátých let a už jsem tam zůstal.

Za Václava Havla jsme museli zájem médií odmítat. Až později jsem pochopil, že politici se většinou musí o přízeň médií ucházet.
Jiří Šitler, historik a diplomat

Vy jste hodně také spolupracoval s panem prezidentem Václavem Havlem. Byl jste jeho zahraničně politický poradce?
Nejprve jsem u něj pracoval na tiskovém oddělení a pak jsem přešel do zahraničního odboru. A odtamtud na ministerstvo zahraničí. To bylo na začátku roku 1993 po rozdělení republiky, když se znovu etablovala česká Kancelář prezidenta republiky. Domníval jsem se, že to tam půjdu na pár měsíců zkusit, ale už jsem ve státní službě zůstal.

Jiří Šitler: Na prezidenta Václava Havla vzpomínám jen v tom nejlepším. I v osobní rovině to byl velmi příjemný šéf|foto: © Tomki Němec

Jak vzpomínáte na Václava Havla?
Jen v tom nejlepším. Možná jsem to tenkrát ani tolik nedoceňoval, protože jsem se domníval, že je to běžné. Když jsem pracoval v tiskovém odboru, tak o něj byl samozřejmě ve světě velký zájem. Žádosti o interview chodily od nejvýznamnějších světových médií, my jsme jich museli spoustu odmítat. A já se domníval, že je to normální u každého politika. Až teprve později jsem pochopil, že tomu tak není, že oni se většinou musí o přízeň médií ucházet. My jsme museli ten zájem odmítat. Jinak v osobní rovině to byl velmi příjemný šéf. Málokdy zvýšil hlas nebo nějakým způsobem ostře kritizoval. Vždy řekl: možná, že by se to dalo udělat trochu jinak. To bylo milé.

Dnes je svět tak zrychlený, že diplomat musí mluvit přímočaře a jasným jazykem, aby váš partner nemusel dešifrovat, co vlastně chcete.
Jiří Šitler, historik a diplomat

A určitě i diplomatické. Jaké vlastnosti musí mít diplomat? Musí vždy zachovat chladnou hlavu, když v cizí zemi zastupuje Českou republiku?
Chladnou hlavu člověk musí zachovávat určitě. Ale myslím si, že neplatí to, co se obvykle vnímá pod termínem být diplomatický, tedy že člověk mlží a je nejasný. Dnes je svět tak zrychlený, že pokud člověk není čitelný, tak ničeho nedosáhne. Musíte mluvit jasným jazykem, aby váš partner nemusel dešifrovat, co vlastně chcete. Musíte umět říkat jasné ano, to chceme, nebo ne, tohle nechceme. Protože jinak nikomu nebudete stát za to, aby se snažil složitě dešifrovat, co svým mlžením máte na mysli. Mojí největší diplomatickou zkušeností je zatím vyjednávání s Německem a s Rakouskem o odškodnění českých obětí nacismu, na což jsem velmi hrdý. Protože do České republiky se mi podařilo vyjednat kolem osmi miliard korun, které šly konkrétním lidem, konkrétním obětem. Kdybychom tehdy byli, v uvozovkách, diplomatičtí nejasní a neříkali přesně co chceme, tak bychom nedostali nic.

Čtěte také

Mám radost, že už máme dospělou generaci, která se narodila, vyrostla a vystudovala ve svobodné době

Takže diplomat by měl být jasný a přímočarý. Jací jsou Švédové? Říká se o nich, že jsou hodně slušní a příjemní, ale chviličku trvá, než se jim člověk dostane pod kůži, než si vás oblíbí. Je to tak?
Je to pravda. Navázat nějaké dlouhodobé přátelství je složité a platí to i pro práci. Například české firmy se ve Švédsku musí dlouho ucházet o svého švédského partnera, než on je vezme na vědomí a než je přijme. Než dospěje k závěru, že je možné s nimi obchodovat. Ale potom, ve chvíli, když dojde k etablování onoho vztahu, ať už osobního nebo obchodního, tak je to potom spojení velmi dlouhodobé a trvalé. A vyplatí se.

Jiří Šitler: V diplomacii musí člověk určitě zachovávat chladnou hlavu|foto:archiv Jiřího Šitlera

Kolikrát jste byl ve Švédsku na Vánoce? Nebo jste jezdil na svátky domů?
V době svého pobytu ve Švédsku jsme trávili ne všechny, ale většinu Vánoc tam. Protože máme také teď malé dítě, takže už v době, kdy jsme jej očekávali a potom, když už bylo na světě, se trošku hůř cestovalo, proto jsme svátky většinou trávili ve Švédsku.

Mají nějaké pro nás exotické vánoční zvyky a tradice?
V něčem je to podobné. Například dárky se většinou také dávají 24. prosince večer, ne až druhý den ráno, jako je to v řadě zemí. Ale ve Švédsku je přináší skřítek Tomte, který vypadá trošku jako takový ten zahradní trpaslík. Ještě je občas doprovázen kozlem, tedy to je taková zvláštní skandinávská verze Ježíška či Santa Clause.

V předvánoční době je ve Švédsku nejvýznamnějším dnem svatá Lucie, což se u nás tolik neslaví. Švédové nemají našeho Mikuláše.
Jiří Šitler, historik a diplomat

Pokud se týče štědrovečerní večeře, tak ta probíhá spíš formou hodně pestrého bufetu, kde je spousta různých i nakládaných ryb, šunka a různé saláty. Potom je tam i velmi podivná ryba, které říkají Lutefisk, která se nakládá a zbaví ji tím naprosto jakékoliv chuti. Takže to nebylo mé nejoblíbenější jídlo. A před těmi Vánocemi, v době adventu, je pro ně asi nejvýznamnějším dnem svatá Lucie, což se u nás tolik neslaví, ale v minulosti se slavívala. Švédové nemají našeho Mikuláše, mají Lucii.

Vánoce budete letos tedy trávit doma, pane velvyslanče?
Vypadá to tak. Když se nám všem, celé rodině, podaří řádně antigenově otestovat, tak by to mělo být tady ve Všestarech u Hradce Králové.

Jiří Šitler (*1964 v Hradci Králové)

diplomat a historik, vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v roce 1990 zde získal doktorát z historie. Mezi roky 1993-1997 v kanceláři prezidenta Václava Havla, nejdříve v tiskovém odboru a poté v odboru zahraniční politiky. Od roku 1997 pracuje na Ministerstvu zahraničních věcí České republiky. V současné době jako ředitel Odboru států střední Evropy.

Přeji krásné Vánoce a děkuji za milý rozhovor. Bylo mi velkým potěšením vás tady mít. Bývalý velvyslanec ve Švédsku Jiří Šitler byl naším hostem.
Děkuji za pozvání. Na shledanou.