Díky jedné fotografii na Facebooku dostal unikátní možnost zachytit pralesy Šumavy

13. červen 2018

Rok 2018 je pro Národní park Šumava rokem pralesů. Připomíná 160. výročí počátku ochrany Boubínského pralesa a také vznikla kniha Pralesy Šumavy. Jejími autory jsou mluvčí národního parku Jan Dvořák a fotograf Tomáš Čamra.

Prales je podle Jana Dvořáka pestrou směsicí lesa. „Jsou tam stromy živé i tlející, malé, velké, stromy poražené vichřicí nebo zničené kůrovcem, kterém tam zůstávají a rozkládají se. Hlavní je, že lidská ruka do toho nezasahuje. Pralesy tady byly všude, dokud člověk nezačal těžit dřevo a přetvářet krajinu,“ vysvětluje.

Na jihu Čech je nyní celá řada pralesovitých zbytků. „Já jsem se v knize věnoval osmnácti, z toho tři jsou v Německu v národním parku Bavorský les. Zavítal jsem například do pralesa Žofínský les, ale i do Mrtvého luhu u Vltavy, což je také svým způsobem prales, protože je to místo člověkem neovlivněné,“ říká Jan Dvořák.

Fotografie do knihy Pralesy Šumavy pořídil Tomáš Čamra. „Pralesy pro mne byly obrovskou výzvou. Je to krásná divočina, kde člověk může chodit dny i měsíce a nestačí žasnout. Jsou daleko hezčí než běžný les,“ komentuje.

Na začátku byl snímek hradu Kašperk

K práci pro Národní park Šumava se přitom dostal náhodou. „Byl jsem fotit na Šumavě na Trojmezné hoře, odtud jsem chtěl jet domů do Českých Budějovic a říkal jsem si, že se ještě zkusím zastavit na Kašperku. Tam jsem měl štěstí, byly skvělé podmínky. Udělal jsem fotku, dal ji na Facebook a všimli si mě v národním parku,“ vypráví.

Jan Dvořák vzpomíná, že jej fotografie Tomáše Čamry velmi zaujala. „My jsme ji dokonce sdíleli, a když jsem pak přemýšlel, kdo by mi mohl dělat fotky pro knihu, řekl jsem si, že ho zkusím oslovit. Dozvěděl jsem se, že Šumavu moc nezná, že zná jenom určité části, tak mě napadlo, že by to mohla být výhoda, že bude poznávat pralesy společně se mnou,“ dodává.

Fotografování v lese je podle Tomáše Čamry poměrně náročné. „On je vlastně pořád stejný, takže si člověk musí hledat zajímavé věci. Dobrá je určitě mlha, to se najednou úplně promění atmosféra, nebo když tam proniknou ranní paprsky. Také se trochu specializuji na noční fotky, pro ty je Šumava ideální, protože je tam nejmenší světelné znečištění v České republice,“ popisuje.

Šumava vítězná – i tak by se dal popsat aktuální stav lesů, které se ponechaly samovolnému vývoji. Člověk se nestačí divit, jak je  příroda mocná

Chtěl ukázat, že prales není všude stejný

Texty v knize psal Jan Dvořák jako dialog. „Do pralesů jsem zavítal s odborníky, kteří se jim věnují, dlouhodobě je zkoumají. Pojal jsem to reportážně a chtěl jsem lidem pomocí textu přiblížit procházení pralesem a poznávání mýma očima,“ vysvětluje.

Fotí velká šumavská zvířata. Jediným cvaknutím fotoaparátu ale zážitek obvykle končí

Fotografie Marka Drhy ze šumavské přírody

Pracuje jako lesník, ale také je fotografem a spoluautorem knihy 25 let příběhů národního parku Šumava. Marek Drha říká, že fotografování vyplynulo z jeho profese. Zachycuje totiž především šumavská zvířata, specializuje se na jeleny lesní.

Čtenářům se snaží ukázat, že pralesy jsou velmi pestré. „Když se řekne prales, drtivá většina lidí si představí Boubín a bere to jako vzor, jak má prales vypadat. Ale prales má mnoho tváří. I na tak malém prostoru jako Šumava je každý prales něčím výjimečný, zajímavý, a to právě ta kniha představuje,“ připomíná.

Knihu Pralesy Šumavy je možné koupit v informačních a návštěvnických centrech Národního parku Šumava nebo prostřednictvím eshopu na webových stránkách npsumava.cz.

Od poloviny června budou navíc snímky Tomáše Čamry vystavené v informačním centru na Kvildě. Lidé uvidí i fotografie, které se nakonec do knihy nedostaly.

Jezerní skála je místem, které opanovala především jedle

Související