Dan Bárta: Vážka umí být stíhačem, bombardérem, kluzákem, vrtulníkem i raketou

Pochází z Karlových Varů. Po studiu rentgenologie pracoval krátkou dobu v plzeňské nemocnici. Vystudoval aplikovanou ekologii.

Mýlím se, když řeknu, že neumíte žít bez muziky? A to i navzdory tomu, že s věkem jste o trochu tišší ze zdravotních důvodů, než jste býval.

Mně by se bez muziky žilo asi špatně, ale to neznamená, že si od ní neumím rád odpočinout.

Dan Bárta & Robert Balzar Trio v Jazz Docku|foto:Marika Mazáková, Český rozhlas

Je vážka hrdinkou nějaké vaší skladby?

Myslím, že určitě ne. Myslím, že jsem se o ni asi dvakrát nebo třikrát otřel, ale rozhodně to není v tom smyslu, že bych skutečně mapoval její obyčejný život. To vlastně ne. Přírodovědu mám jinudy než muziku. Myslím, že ty části mozku, které se tím zabývají, úplně nespolupracují.

Pro mě je vážka symbolem lehkosti. Ta lehkost dává obratnost při jejím pohybu.

Vážka má létací svaly připojené přímo na křídla. To znamená, že tam nejsou žádné převody, kde by musela složitě kladkovat a podobně. Navíc ta čtyři křídla, ty dva páry ovládá každé křídlo zvlášť. Může měnit úhel náklonu, může měnit způsob kmitání, může měnit rovinu toho kmitání atd. A tím pádem ta vážka může současně být všechny létací stroje na jednou, záleží na tom, do jakého modu se přepne.

Dan Bárta přednáší o vážkách|foto:Tomáš Frait MAFRA, Fotobanka Profimedia, Profimedia

To znamená, že umí střemhlavý let jako stíhač, řekněme. Určitě umí pomalý, vytrvalý let jako bombardér. Dokonce má plochu křídel vymyšlenou tak, že je dokáže spojit jaksi v jednu plochu, takže může fungovat jako kluzák. Vždycky určitě využívá termiku, protože příroda už je taková, že když se nemusí namáhat, tak se nenamáhá.

A stejně tak vážka může startovat kolmo nahoru, může odletět dozadu, může letět do strany, může se točit na místě. To znamená, že každé křídlo může používat jako vesla a stejně tak je může natáčet jako listy vrtulníku, takže vážka je prostě stíhač, kluzák, bombardér, vrtulník, raketa.

Když vám hlavou běží nějaká melodie, jako co si ji představíte? Nebo jakým způsobem ji zapíšete tak, abyste si ji znova po nějaké době vybavil?  

Noty, protože je neumím, tak si to musím zapamatovat, anebo si to nahrát do telefonu. To znamená, že někdy si to zapamatuju, někdy si to nahraju. Skoro vždycky to mám tak, že když se opravdu dotknu něčeho zajímavějšího, než řekněme takového svého vlastního klišé, tak si to radši nahraju, ale většinou si to i zapamatuju. To znamená, že tu nahrávku mám jen takovou jistotu, kdybych byl opravdu za popletu. Takže si to většinou spočítám a nahraju si to, abych věděl. Ale je fakt, že když na to zapomenu a ty nahrávky jsou staré, tak fakt nevím, jak jsem to myslel. To znamená, že spousta toho odpadne jako nějaký balast.

O které skladbě víte, že mezi lidmi se málo ví, že je vaše?

Kéž by takových bylo co nejvíc, ale nemůžu si teď vlastně žádnou vybavit, kterou bych třeba napsal a nezpíval, což je jedna mazaná kamufláž, tak těch bohužel moc není. Že bych zpíval a někdo mě u toho nepoznal, tak v tom případě klidně můžu říct, že skladeb, o kterých lidi nevědí, že jsou moje, je drtivá většina, protože se většinou nehrají v žádném médiu. Musel by mi někdo jít naproti do té míry, že si prostě koupí desku a pustí si ji doma sám. Takže bohužel smutná, zoufalá a beznadějná odpověď zpěváka těsně před šedesátkou zní, že většina mých skladeb je veřejností neznáma.

Skladeb, o kterých lidi nevědí, že jsou moje, je drtivá většina, protože se většinou nehrají v žádném médiu.

Na závěr nesmí chybět otázka od umělé inteligence. Je nějaká písnička, kterou byste nikdy dobrovolně nezazpíval, ale kdyby přišlo na tu nutnost, tak byste ji přeci jenom dal?

No, já se u některých písniček dost kroutím, ať už to je prostě Happy Birthday to You, anebo tak. Ale do jisté míry by si zpěvák mohl myslet, že třeba takové písničky jako nejsou, ale třeba přijít teď na sjezd Motoristů sobě a zpívat Internacionálu nebo ruskou hymnu, to bych si radši fakt nechal dát pěstí do obličeje, takže to vždycky záleží na tom kontextu.

A stejně tak některé písničky, protože jsou hloupé, protože jsou sprosté, protože jsou urážlivé a protože v tom dnešním kontextu těžko obstojí jinak než jako historizující humor, tak k těmto tenkým ledům bych se radši ani nepřibližoval, natož na ně vstupoval. Kdyby mi někdo nabídl 280 milionů na ruku, tak bych možná zaváhal, nevím. Aby si někdo nemyslel, že jsem nějaký úplně super zásadový chlápek, ale vždycky záleží na kontextu.

Dan Bárta|foto:Michael Erhart, Český rozhlas

Jsem radši, když si ten playlist můžu udělat sám, protože to je součástí muzikantské práce a svobodné tvorby, že si rozhoduju o tom, co budu zpívat. Když někdo slušně požádá, tak mu slušně zkusím říct, že příště. 

Kolik druhů vážek na světě je? Jaký sluch mají vážky? Je nějaký tón, který z duše nesnáší? Jak dlouhá je doba od prvotního jakkoliv zaznamenaného jeho nápadu do momentu, že si řekne, tak tohle je hotovo? Jak vznikla skladba On My Head a další jeho písně? Kolik času strávil přípravou televizního cyklu Krajina Dana Bárty? Poslechněte si celý rozhovor.