Dagmar Ruščáková: Všechny tváře zimy

20. únor 2022

Jdu zasněženým lesem, tváře mě pálí mrazem a pod nohama křupe čerstvý sníh. Po vytrvalém nočním sněžení se objevilo bledé sluníčko a bílá peřina pokrývající les se najednou rozzářila tisíci droboučkých odlesků. Psi snadno běží čerstvým prašanem, kolem je nádherné ticho a moje duše zpívá radostí - tohle je ta nejkrásnější tvář zimy, jakou znám! 

Čtěte také

A že jich znám hodně. Ty krásné, i ty méně příjemné. Mít babičku a posléze chalupu v Krkonoších, v hlubokém osamělém údolí, kde nikdo cesty neprohrnuje, maximálně prošlapává, znamenalo zkušenosti. Od prvních podzimních mrazíků přes hluboké ticho ledna a února, až k oživlému březnu, kdy teplejší dny osvobodily aspoň prameny a ze sněhu se stal hrubý firn. Pokud v noci zmrzne, vrchní krusta umí odřít ruce i psí tlapky až do krve.

Znám dny a noci s vyjící vichřicí, měnící bílý svět málem k nepoznání. Znám vražedné ticho opravdu silných mrazů. Jestli v minus deseti se pořád ještě dá být s opatrností normálně venku, při nočních minus dvaceti jsme už jen přikládali do kamen.

Čtěte také

Doteď miluju slunečné dny začátku března, kdy jsem mohla sedět jen v kalhotách a ve svetru na dřevěné pavlači, zatímco pode mnou byla pořád ještě víc než půl metru silná sněhová peřina. A dobře vím, že nejvíc pádů a karambolů má na svědomí vedle ledu hlavně změklý a pomalu tající sníh.

Poslední dobou přemýšlím o tom, jestli moje vnoučata vůbec někdy získají tento zkušenostmi podložený cit pro zimu a sníh. Poslední roky je opravdová zima obvykle jen na horách, kam se děti z měst a nížin dostávají jen těžko - pokud tam nemají příbuzné. Víkendový nebo týdenní pobyt moc nepomůže.

A tak opět zaklínám počasí: přijedou děti, prosím, ať mrzne a sněží! Ať jim ta zimní krása nezůstane cizí…

Spustit audio

Související