Dagmar Ruščáková: Přes ovečku ke kořenům

Ačkoliv jsou trutnovské dračí slavnosti orientované především na draky, já jsem tam přijela hlavně kvůli těm přadlenám a obecně tradičním řemeslům. Sama sice k ručním pracím vztah moc nemám, ale mezinárodní soutěž „Back to back“ nebo-li „Ze zad na záda“ mě zaujala hned, jak jsem se o ní doslechla.
Jde o to, že skupina přadlen, které jsou zároveň i pletařky, spolu se střihačem mají za úkol ostříhat ovečku a hned na místě získanou vlnu upříst a uplést z ní svetr dané velikosti a tvaru. Mezi námi... je to veliký svetr!
Dívala jsem se na hbitou práci rukou a nohou - jak myslíte, že se pohání kolovrátek? - sedmi žen, tvořící jeden z týmů reprezentujících naši zemi v umění starém skoro jako lidstvo samo - tedy od dob, kdy zvířecí kůže jako jediné oblečení opravdu přestaly být in. A nemyslete si, že se naši střihači a děvčata v mezinárodní konkurenci ztratili! V roce 2010 byl jeden tým druhý a ten další šestý na světě.
Moc se mi líbí, že třeba na Shetlandách měly děti ve škole ještě nedávno předení a pletení jako povinný předmět. To proto, že tradiční řemesla a umění s nimi spojené jsou pořád důležitou součástí jak kultury, tak příjmů místních lidí. Navíc tak dostaly šanci vyniknout i děti, kterým jinak učení moc nešlo. No, už to zrušili - šetřit se musí.
Napadlo mě, kolik našich dětí dnes umí vzít pořádně a s chutí do ruky nějaké nářadí a odvést aspoň základní kousek nějakého řemesla. I když třeba jenom proto, aby se v budoucnu, v nějaké sofistikované kanceláři, mohli zasnít, že oni umějí ještě i něco jiného...

Trutnovské dračí slavnosti - přadleny a tradiční řemeslo|foto: Dagmar Ruščáková