Dagmar Ruščáková: Nákupní seznamy

Čím větší rodina, tím víc se plánování nákupů mění ze zvědavého potěšení na tvrdou manažerskou práci. Zvlášť pokud bydlíte na vesnici a zajet do obchodu znamená skočit do auta a ujet deset kilometrů. Takže je třeba psát nákupní seznamy.
Věřím, že existují systematičtí lidé, zapisující postupně vystanuvší potřeby a vytvářející tak bezchybné seznamové skvosty. Ovšem podle mé zkušenosti jsou seznamy většinou psány v rychlosti, s pohledem strnulým usilovným přemítáním o tom, co to sakra při posledním vaření tak chybělo.
Poté, co vyrobíme dokonalý seznam s položkami seřazenými hezky podle regálů oblíbeného supermarketu, ve většině případů ho zapomeneme doma nebo ho vložíme do kapsy jiné bundy, než kterou si nakonec oblékneme.
Výsledkem je kombinace intuitivního nakupování se sledováním všelijakých akcí a slev, takže nám věci, které jsme původně vůbec nechtěli, nahrazují položky, na něž jsme úspěšně zapomněli.
K neočekávanému obsahu košíku však můžeme přijít i kurióznějším způsobem. Minulý týden jsem stála v přeplněném obchodě a pročítala se regálem se zahraničními specialitami. Hned vedle stál muž a činil totéž. Oba jsme čas od času něco vzali a uložili to do košíku.
Jak se ovšem u pokladny ukázalo, onen muž v zamyšlení vložil svoje vybrané věci do mého košíku, aniž jsme to jeden či druhý v ten okamžik zaregistrovali. Cožpak já jsem nechtěné u pokladny prostě vyndala, ale představovala jsem si, jak on přijde domů a říká nevěřící manželce: „Ale já jsem to doopravdy koupil, prostě to zmizelo!“
Zkrátka existují situace, které ani propracovaný nákupní seznam nezachrání.