Dagmar Ruščáková: Když nehoří léto

Čtěte také

Dagmar Ruščáková: Cena škrtnutých dní

Poslední tři neděle u nás vládne atlantické proudění. Přeloženo do lidské řeči to znamená denní přehršel bachratých mraků, vítr, a všechny myslitelné druhy deště - od jemňoučkého mžení až po prudké lijáky. Nicméně stačí, aby sluníčko na chvíli vykouklo mezi mraky a umí být pěkně teplo! Dokonalé počasí na výlety a nejrůznější akce. Pokud tedy máte v oblibě pláštěnku.

Vlastně to odpovídá létům mého dětství. Jen málokdy byla obloha bez mráčku a jaký to byl svátek, když bylo ke třiceti stupňům! Když jsme chodili ke koupadlu v krkonošské Poniklé, musela jsem do vody, i když jsem z ní lezla modrá zimou. Byly přece prázdniny! Pro pocit opravdového horka bylo třeba jet na jih. Hodně na jih! Jižní Morava tenkrát ještě na středomořské klima neaspirovala.

Vím, že jsem ve svém hodnocení geograficky zatížená. U nás, na malé vesnici pod horama, se letos horko sotva mihlo. Chápu, že lidé v rozpálených městech vidí počasí jinak. Možná si tenhle červenec po letech oddychli, že si je sluníčko negriluje jako klobásky - i s kůrčičkou! Že mohou chodit volně po ulicích a léto pro změnu nehoří.

Čtěte také

Dagmar Ruščáková: Lovci a sběrači

Racionálně mám radost z vláhy, která poslední roky tak chyběla. Lesy i louky jsou živější, zem pružná. Přesto moje dětské já pořád ještě doufá, že aspoň na několik dní bude opravdové léto. Horko, kdy cvrčci konkurují cikádám, prašné pěšinky jsou rozpálené, studená sprcha vítaná a večer člověk nepotřebuje mikinu.

Jak nemám ráda žhavé peklo, kdy teploty lezou vysoko nad třicet stupňů, nějaké to teplo bych ještě letos brala!

Příroda si naštěstí přání lidí nevšímá. Takže mi nezbude než s napětím sledovat tu fascinující ruletu, které se říká předpověď počasí. Třeba mi to ještě vyjde!